Komunisté si pospíšili a hned na první schůzi parlamentu předložili návrh na zrušení lustračního zákona.
Co je vlastně lustrační zákon? Tímto zákonem je znemožněno bývalým exponentům komunistického režimu, donašečům, bonzákům a špiclům dostat se na vrcholné posty státní správy. Vztahuje se nejen na nomenklaturní kádry, ale i na bývalé agenty StB, kteří dělali špinavou práci při umlčování osob režimu nepohodlných.
Práskačství, donášení, špiclování, hlídání na každém kroku, to vše bylo v popisu práce těch, kteří měli co do činění s StB. Nemálo takových lidských zmetků způsobilo utrpení celým rodinám. Rodiče z rodin v hledáčku StB byli vyhazováni z práce, děti ze studií, neustálé perzekuce a hrozba vězení pro odlišný názor.
Nemá smysl vyjmenovávat vše, co dokázali rudí agenti za čtyřicet let napáchat za zlo, včetně vyšetřovacích "metod", kdy doznání obviněných vynucovali mlácením, mučením a psychickým nátlakem. Příkladů je známo snad dostatek.
Po plyšáku v roce 1989 se přijal lustrační zákon, kterým měl zabránit těmto lidem získat podíl na moci. A je dobře, že byl přijat. Původně se zamýšlelo, že bude v platnosti jen pár let, ale současnost nás poučuje, že jej potřebujeme i nadále.
V onom revolučním nadšení se předpokládalo, že komunisté s ostudou sami zalezou a tím, že "nebudeme jako oni", se oni dokáží změnit. Jak naivní tato představa byla. Uběhlo 24 let. Komunisté celou dobu sedí v parlamentu a nyní už se za vydatné pomoci ČSSD pomalu dostávají zpět k moci.
Krajské koalice jsou předzvěstí toho, že nebude dlouho trvat a komunisté se vrátí do vládních postů. Kdo by si myslel, že se za čtvrtstoletí dokázali změnit, stačí, aby se pokusil navštívit nějakou jejich prvomájovou seanci či zavítal na Olšanské hřbitovy v době, kdy tam soudružka Semelová řeční nad hrobem masového vraha Gottwalda.
Bohuslav Sobotka otevírá Pandořinu skříňku, když komunistický návrh podporuje. Jako by nestačilo, že se na významná místa dostávají bývalí politruci, kteří nesou velkou část zodpovědnosti za střelbu na hranicích do zad lidí utíkajících ze socialistického ráje.
Oficiálně na hranicích mezi roky 1948 - 1989 zahynulo 327 osob. Podle šetření vědců z rakouského Institutu Ludwiga Boltzmanna, kteří studovali dokumenty StB, tam zahynulo daleko víc lidí, přesný počet není znám, ale kvalifikovaný odhad mluví o 450 obětech. Střelbou, proudem v zátarasech, roztrháním služebním psem, utonutím...
K tomu je nutno připočíst cca 800 pohraničníků, kteří zahynuli především kvůli nehodám, v minovém poli, sebevraždou. Jen velice malý počet pohraničníků padl v přestřelce. Dnes by takoví politruci zase chtěli zadrátovat hranice.
Marta Semelová označuje současnou dobu za totalitní a nedemokratickou a vychvaluje gottwaldovský teror. Pokud by náš současný režim byl totalitní a nedemokratický, pak by byla Semelová při stejném chování sledována a zatčena hned, sotva by nad hrobem vyřkla pár prvních slov. Následně by byla odsouzena za trestný čin podvracení republiky nejméně na tři roky.
Po propuštění by byla neustále pod dohledem a jakmile by se něco režimu nelíbilo, okamžitě by si pro ni přišli dva pánové a preventivně ji zadrželi. Je velká pravděpodobnost, že by netrvalo dlouho a byla by ve vězení zpět. Přesně tak se choval komunistický režim vůči svým odpůrcům. Soudružka má velké štěstí, že žije v demokracii a její výlevy jsou tolerovány, ač se nebezpečně blíží či spíše překračují zákon o propagaci hnutí vedoucích k potlačení práv a svobod.
V roce 1989 se věřilo, že se s komunisty vyrovnáme tak, že oni sami pochopí, jak špatně se chovali, a sami od sebe se napraví. Dodnes jsme se s komunistickou minulostí nevyrovnali a teď neseme důsledky. Komunisté navrhují zákon, kterým se omilostní ti největší gauneři, kteří udržovali celý národ v strachu.
Co vede Bohuslava Sobotku k takovému kroku? Snad fakt, že komunistický socialismus zažil jen coby školák a plnoletosti dosáhl těsně před Listopadem? Fakt, že v životě nepracoval a politicky se angažoval ještě na studiích a pak už jen zahříval stranické a parlamentní židle?
Bylo by dobré, kdyby se šéf socialistů seznámil s tím, jak se na mnohých lidech podepsali komunisté a jejich mocenská složka StB. Podpora zrušení lustračního zákona od Andreje Babiše nepřekvapí. Bývalý komunista, jehož krycí jméno agenta StB Bureš se objevuje nejméně ve třech na sobě nezávislých svazcích, který se nejméně sedmnáctkrát sešel s řídícími důstojníky a nepočítaněkrát navštívil konspirační byt říká:
"Odkud jsem měl vědět, že někdo nemůže studovat, že někdo nemůže cestovat. V televizi to nebylo, v novinách to nebylo, mně to nikdo neříkal, já jsem takové lidi neznal." Dodnes jsme se nedokázali s donašeči a bonzáky, jakož i se zločineckou komunistickou organizací vyrovnat.
Andrej Babiš byl s velkou pravděpdoobností jedním z práskačů a bonzáků. Byl nasazen nejméně na dva lidi, u kterých měl zjistit jejich postoje k různým událostem. Dnes by se mu hodilo, kdyby lustrační zákon neexistoval. A takových je spousta.
Lustrační zákon má své opodstatnění, dokud jsou bývalí estébáci v produktivním věku. Jeho zrušení představuje hrozbu pro náš stát, pro naši tisíckrát zatracovanou demokracii. Otevře cestu všem zmetkům k moci. Kvůli tomu jsme opravdu nemuseli plnit náměstí a cinkat klíči.
Tenkrát jsme chtěli svobodné volby, svobodu vyjadřování a odstranění vlády komunistů. Nic víc, nic míň. Že si to někdo spojil s tím, že se všichni budeme mít jako arabští šejkové, je věc jiná. Každopádně nestojím o to, aby shnilí donašeči byli nalakováni na andělskou bílou.
Komunistka Rujbrová hořekuje, jak je lustrační zákon nespravedlivý, že za tu dobu by byla i vražda promlčená. Omyl, nemilá soudružko, vy byste s chutí opět demokracii zakroutili krkem, tak jako Gottwald. Vaší nosnou myšlenkou je stále marxismus, který hlásá třídní nenávist.
Lustrační zákon by měl platit dál. On časem vyšumí, až se bude týkat lidí, kteří nemohli být ani prominenty, ani estébáky. Tehdy bude čas jej zrušit. Do té doby ani náhodou. Naopak ještě bych přidal zákaz komunistické strany. Proč? Protože jsou stejní jako jejich krvaví zločinci před revolucí.
Převzato z Polanecky.blog.idnes.cz se souhlasem autora