A Němci se přidali (ale blbě)
Každý máme nějaké úchylky. Někdo tweetuje, jiný facebookuje, další chodí do hospody. Já čtu noviny. Tištěné. Je to drahé, ale mně se to líbí. Středoevropané pak obecně a houfně lezou po kopcích a na rozhledny. Mimochodem, státy se mění, rozhledny zůstávají. Na cestičkách k nim jsou pak cedulky "Schöne Aussicht", "Krásná vyhlídka" či rakousky "Schöne kuken Blick".
Všimněte si, že ačkoliv všude na světě - tedy "našem evropském" - a přilehlém okolí potkáte Rusy a Němce (a Rakušany, ale ty od Němců nepoznáte), ale na kopcích, kam se chodí pěšky, se vyskytují převážně pouze německy a česky mluvící turisté. Rusa tam nepotkáte, jak je rok dlouhý!
Této české úchylky si všimli i naši jižní sousedé a letos na jaře, jako již po několik let, zahájili ofenzívu. Cíl: naše peněženky! Nechtějí nám je jaksi osobně odcizit, od toho jsou jiní. Oni chtějí, abychom jim tam ty peníze sami dovezli a dobrovolně jim je vydali. To je rafinovanost, co?!
Takže v posledním týdnu na nás z novin vypadávají vložené barevné reklamní magazíny tištěné na křídovém papíře a, popravdě řečeno, psychicky nás ničí. Tedy mně určitě. Já když vidím ty fotky, na nichž jsou hory a na těch horách nahoře sníh, tráva je zelená a krávy jsou vypasený a já přímo slyším, jak jim zvoní zvonce…. Já bych tam jel hned! Není to zakázaný, takhle mně svádět a dráždit? Salzbursko mi ukazuje louku, na ní krávy a za nimi Dachstein. A já si vzpomínám, jak je pod Daschsteinem jezero, Hallstetter See, co je v něm tak ledová voda, že jsem podezíral užovku, co v něm plavala, že musí mít místo krve etylenglykol - ten je nemrznoucí.
Odložím Salzbursko, vezmu další noviny a vypadne na mne magazín "Léto v Rakousku". Steyer je tam psán "po našem" jako Štýrsko, Kartnen jako Korutany … a ty fotky, ty fotky! Kam se hrabou nějaký nahatý holky na tu krásu jezer a hor. Tedy někdy, že…
Té záplavy rakouských propagačních materiálů nenápadně využívají taky Italové, tedy jižní Tyroláci, a nabízí nám Trentino a Lago di Grada. Jen mi tam chyběl odkaz na krásnou a velikou botanickou zahradu, co se v ní jezdí autem od zastávky k zastávce a já zapomněl, jak se to tam jmenuje.
Nenápadně se vloudili i Švýcaři z kantonu Wallis a propagují ty svoje kopce a taky můj milovaný Leukerbad, nejvýše položené lázně. Co tam mají všude venku bazény s teplou minerální vodou a kolem jsou hromady sněhu a vy se koupete... a taky odpočívárny, kde se nesmí mluvit, ale jen ležet - a to prosím platí i pro manželky a dcery!
Přidali se i Němci, ale ti jsou nějací šetřiví. Když jim prý pošlu SMS za 60 Kč, tak mi pošlou katalog. Zbabělci! Šetřílkové! Nic vám nepošlu. Ovšem když tak přemýšlím… Co třeba Schwarzwald anebo Ulm a taky Spessart…
Koukám se na ta lákadla, vzpomínám na Gossau, na výhledy z Pass Thurn v zimě, mají tam lehátka, co zezadu nestudí, ale hřejí, a když svítí slunce… tak máte za hodinu spálenou hubu!
Tak až takhle to dopadlo! Začalo to cedulkami s typickou sudetoněmeckou češtinou "vy Češi vy nekrást tady", které protičeští aktivisté v roce 1990 rozváželi po rakouských obchodech a samoobsluhách a vykřikovali na personál, že když to nevylepí na dveře, že jim ti "verfluchte Tscheche" vykradou celý krám. Po nějaké době si najednou starší Rakušanky vzpomněly, že přeci jen umí něco česky, a zdravily v krámech "Tóprý ten" a při odchodu "naschkledanou" či "Spochem!"... Pak začaly prodavačky v hospodách a benzínkách kolem silnic mluvit česky anebo slovensky….
Dívám se na ty propagační materiály a vzpomínám. Pozval mne v roce 1991 do Vídně jeden význačný německý týdeník, abych pro ně psal. Že když píšu pro německé odborné časopisy, že to bude určitě bezvadné. Nebylo. Pan šéfredaktor měl o Československu stejné představy jako nedávno jeden můj kamarád ze zámoří. Ten mi poslal fotku několika magorů z "demonstrace" pořádané "Holešovskou výzvou", kde bylo na plakátu napsáno, že důchodci hladoví, pracující žebrají a politici všechno ukradli. A chtěl, abych mu dosvědčil, že to u nás takhle vypadá.
Nevím, jak jej přesvědčím. Toho kamaráda z USA. Šéfredaktora onoho týdeníku jsem nepřesvědčil. Když jsem mu poslal článek o tom, že by se měli rakouští majitelé penzionů a bauernhofů, gasthausů a cestovek připravit na české turisty, osobně mi vzrušeně vysvětloval, že chudí Češi určitě na žádné lyžovačky jezdit nebudou, na rakouské hospody budou mít asi tak za padesát let a tak vůbec. Moc by mne zajímalo, co dělá ten dotyčný dneska. Že by pracoval na barevných magazínech lákajících Čechy do Rakouska na dovolenou? To bych mu přál.
Ovšem jak přesvědčit ty, co si posílají přes internet neustále neuvěřitelné pitomosti o "vykradené zemi" a "zbídačelých občanech", to doposud nevím (díky ti, Miloši Zemane, to je ten viditelný výsledek tvé kampaně před dvanácti lety, i Václave Havle s tou tvou "blbou náladou").
Ne že by tady byl ráj. Ovšem skutečný stav země nejlépe poznáte podle tří věcí:
1. Hlasování nohama – když u nás pracuje a žije stále více a více cizinců a dnes už i ze "západu" – Španělska, Itálie, ale i Německa - tak to tady asi nebude tak hrozný, že?!
2. Podle ekonomického chování sousedů. Když nás neustále lákají barevnými magazíny na výlety do Rakouska a Německa, letákovými akcemi a PR články, abychom jezdili nakupovat do Drážďan a Mnichova, v televizi už od zimy běží reklama na dovolenou v Chorvatsku či Tunisku a Egypt a Turecko pořádají slevové zájezdy, znamená to jen jedno: rozhodně nejsme stát v úpadku.
3. Naši senioři jsou tak "zbídačelí" že zájezdy do Evropy i zámoří v systému 55+ (to jsou levnější mimosezónní zájezdy pro občany nad 55 let) jsou tak rychle vyprodané, že se v už dubnu "nechytáte". A to jich je vypsáno pro několik desítek tisíc postarších zákazníků. Viz např. zde.
Máme dost peněz, abychom si dopřáli luxus zahraniční dovolené u moře a v zimě lyžování v Alpách. Tak jako byly a možná ještě jsou v USA běžné mexické služky, u nás máme desetitisíce ukrajinských uklízeček pro domácnosti střední třídy atd. atd.
Jestli máme u nás nějaký skutečný problém, tak ten, že si nevážíme dobrého bydla. Jsme tlustí, a to včetně nezaměstnaných a Romů (těch obzvlášť), jsme líní a nechce se nám fyzicky pracovat. Na stavbách Čecha-zedníka nepotkáte, nemocnice uklízí dámy s ruským přízvukem a jedinou slušnou zeleninu mají Vietnamci.
Zatímco tady pláčeme nad blbostmi, praktičtí Rakušané vědí, jak na nás. A že nejsme vůbec chudí. Nejsme moc bohatí, ale rozhodně ne chudí. Kéž by si toho všimlo víc lidí i u nás.