HISTORIE: Vánoce, nebo Saturnálie?
Málokdo ví, že Vánoce byly původně svátky zimního slunovratu - Saturnálie, významné a veskrze pohanské svátky, při nichž docházelo i k lidským obětem. Křesťany byl tento pohanský svátek "přeznačkován" na Vánoce (údajné narozeniny Ježíše Krista, přičemž Ježíš se zcela jistě narodil roku 1. př. n.l., tedy ve 36. roce Herodovy vlády, 42. roce vlády císaře Augusta a ve 3. čtvrtině 194. olympiády). Saturnalia (lat.) byly obdobou řeckých Kronií (Kronos byl synem boha nebe Urana a bohyně země Gaie). Ve starověkém Římě sloužily k poctě boha Saturna, jenž byl původně vládce bohů. Musel však uprchnout před Diem a našel nový domov v Latiu jako bůh rolnictví a setby. Učil prý lidi stavět města, obdělávat půdu, sít a sklízet její plody, užívat všech darů života, ale také respektovat zákony - samozřejmě ty, které jim sám vymyslel a předal. Za jeho vlády nikdo nestrádal, všem se dařilo dobře. Proto bylo toto období označováno jako zlatý věk (dnes opět říkáme, že lépe už bylo).
Původně byly Saturnálie slaveny jako jednodenní 17. prosince, postupně se protahovaly na pět i více dní, během nichž ustal provoz státních úřadů, škol a běžný život vůbec. Byly spojeny se všeobecným veselím, hostinami, tolerovanou nevázaností, nekázní, vzájemným obdarováváním se a zejména s dočasným uvolněním sociálních rolí, takže např. otroci byli pokládáni za svobodné a v domě svých pánů měli stejná práva jako oni. Všechny veřejné budovy byly uzavřené, pořádaly se bohaté hostiny, v hojné míře se popíjelo víno a při bujarých oslavách byl volen tzv. "rex bibendi = král popíjení".
I ctihodní občané se mohli chovat nevázaně, byly jim tolerovány různé výstřelky. Jedli, co se do nich vešlo, pořádali divoké pitky, hráli v kostky. Otroci mohli nosit oblečení svých pánů, ležet na lehátkách a jíst společně s ostatními. Směli kritizovat své pány, ti je někdy z legrace dokonce obsluhovali. Nikdo si nesměl obléci tógu, aby tím nedal najevo povýšenost. Pořádaly se velkolepé karnevaly, v cirku se předháněli gladiátoři a oběti byly přinášeny na Kapitol (kulaté vánoční ozdoby jsou možná pozůstatkem po rozvěšovaných lebkách obětovaných). Saturnálie ovšem měly i další stinnou stránku: veselý chaos byl ideální zástěrkou pro spiknutí. Vždyť kdo by myslel na válku, vloupání či úkladnou vraždu? Ale přesně těm všeobecný zmatek nahrával. Právě proto plánovali Catilinovi spiklenci uskutečnit státní převrat právě o Saturnáliích. I několik císařů skonalo násilnou smrtí právě na tento svátek. Dnes se Saturnálie slaví na některých německých vysokých školách, kdy si v předvánočním čase studenti vymění role se svými kantory.
Již o Saturnáliích si mnoho lidí si dávalo jako dárek oheň v podobě hořící svíce, která symbolizovala temné zimní dny resp. světlo ve tmě těchto dnů (či teplo v zimě těchto dnů). Možná, že právě v tomto zvyku má základ tradice svíček o Vánocích (svíčky na věnci, svíčky ve skořápce ořechu a později i svíčky na stromku). U Keltů (viz níže) se tento svátek oslavoval většinou o slunovratu (21. prosince), ale nemuselo to být pravidlem, protože často se naslouchalo názorům astrologů - přesné datum a hodina se mnohdy složitě vypočítávala. Keltský svátek slunovratu Yule je spojován s uctíváním boha Tanise (též zmiňován jako Tannis, Tannus, Tinus a podobně). Někdy je tento bůh ztotožňován s Thorem, Saturnem či Jupiterem. Je považován za boha hromů, blesků, slunce, Kola roku, plodnosti, počasí, oblohy.
Ani Keltové, Římané, či Řekové nebyli první, kdo slavil svátky ve stejném termínu - viz třeba Chanuka - židovský Svátek světel, či Mitrovy narozeniny, anebo královnou Babylónu Semiramis nařízené oslavy narození jejího syna Talmuze, který byl "bohem slunce", tedy Baálem. Svátek Slunce byl pak slaven pod různými jmény: Tamuz, Horus, Osiris, Sol atd. Byla to doba orgií, obětování dětí Baálovi, pití a veselí. Semiramis nařídila tehdejšímu světu, aby lidé v době zimního slunovratu pekli obrazy Semiramis s dítětem mužského pohlaví v náručí. Současně také pekli různé koláče či sladkosti, které spolu s ovocem a pochodněmi zavěšovali na stromy v hájích. Touto modloslužbou se v Egyptě poskvrňovali i Bohu nevěrní Izraelité - viz.:Bible, Jeremjáš 44:15 "Nato odpověděli Jeremiášovi všichni muži, kteří věděli, že jejich ženy pálívaly kadidlo jiným bohům, i všechny ženy, které tu stály – bylo jich veliké shromáždění, všechen lid, který pobýval v Patrósu v egyptské zemi.". Kult nepřemožitelného Slunce zavedl i císař Aurelianus roku 274 a první zmínku o 25. prosinci jako dni Narození Krista nacházíme u Hippolyta Římského roku 204 (Komentář ke knize proroka Daniela). K tomu lze připojit také homilii Jana Zlatoústého z roku 386, kde tvrdí, že římská církev zná datum Kristova narození z archivu římské říše, ve kterém se uchovala akta o sčítání lidu provedeném na rozkaz císaře Augusta. Tradiční datum oslavy Ježíšova narození, 25. prosinec (Vánoce), tedy bylo ustanoveno až ve 3. století (v souvislosti s velikonočním cyklem). A pokrok zastavit nelze, v dnešní době již papež rozsvěcuje vánoční strom tabletem.
Kulatá výročí Vánoc
Někdy po roce 300 n.l., tj. před 1700 lety, křesťanstvo absorbovalo Saturnálie a z pohanského svátku se stal svátek křesťanský (History of the Intellectual Development of Europe, John William DRAPER, M.D.LL.D. sv.1, str.310: Faustus, pohan ze 4. století říká papeži Augustinovi o křesťanech: "Vy slavíte vznešené svátky pohanů… a co do způsobu, ty jste si přisvojili beze změn. Ničím se nelišíte od pohanů, jen že máte oddělené od nich své shromáždění.").
V roce 1812, tj. právě před 200 lety, byl poprvé v Čechách vztyčen vánoční strom, pravděpodobně v Libeňském zámečku, kde jej nechal postavit tehdejší ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Od této doby se začal tento zvyk šířit dál hlavně u tehdejší "smetánky". Tento stromeček však nebyl ozdoben ani jednou svíčkou. Zmínky o stromečku v domácnostech máme asi až z konce devatenáctého století. Nebyl ale zdoben čokoládou, nýbrž hlavně ovocem a pečivem. Vánoční stromeček se původně se používal u starých Keltů právě při oslavách svátku Yule (nazývaného i Maul, Gehul, Alban Arthuan atd.). K nám se dostal až o mnoho později z Německa. Tam měl funkci ochrany a proto se stavěl na vesnicích a ve městech. Koledníci rozdávali ozdobené větve jehličnanů a možná, že právě zde lze hledat kořeny toho, proč se později začal vánoční stromek zdobit. V Německu se stromek zavěšoval také jako symbol ochrany nad štědrovečerní stůl, ale obráceně - špičkou dolů. Údajně první zpráva o ozdobeném stromečku, na kterém byly svíce, je zapsána v brémské kronice z roku 1570. V zemích, kde stromů mnoho neroste, lze zdobit i jinou rostlinu - třeba kaktus, nejlépe druh Saguario.
22. 12. 2012 (letos) měl být konec světa. Nebyl. Vyhovoval sice Cimrmanovu teorému, že by důležitá historická data měla být dobře zapamatovatelná, ale to je asi tak vše. Mimoto se cykly mayských kalendářů sejdou až o 104 let později, podle práce bratří Böhmů nejpravděpodobněji 14. 12. 2116 (viz).