Ve své filipice proti hvízdálkům (NP 14.12.2012) paní Kulhánková šmahem demaskuje "ušlechtilého zaměstnance, který ve své firmě objevil nepravost a spravedlivě rozhořčen ji oznámí policii, resp. médiím" jakožto "z řetězu urvané hypertrofované superego", které jen čeká na příležitost hodit francouzák do soukolí, vyžvanit novinám utajované výrobní postupy nebo předat seznam klientů konkurenci. V lepším případě je to hlupák, který si nedokázal spočítat, že u soudu jeho svědectví neobstojí, protože svět je nespravedlivý, pachatelé nepravostí bývají mazanější i mocnější a z obvinění se vysekají. Navíc tím, že zaslepen domnělou vlastní ušlechtilostí práskl kolegu či nadřízeného, "porušil závazek důvěrnosti informací", čímž se morálně degradoval na úroveň stejnou, ne-li ještě nižší než údajní pachatelé, které soud nakonec od křivého nařčení očistil pro "nedostatek důkazů". Měl by se tedy takový udavač vlastně stydět a omluvit se, odměna od nadace pro potírání korupce mu měla být zabavena a dotyčná nadace měla být žalována pro pohrdání soudem!
Mravní relativismus argumentace paní Kulhánkové je vskutku zarážející. Kdyby byl ten "hvízdálek" dal nejdříve výpověď a zbavil se tak závazku loajality vůči zaměstnavateli, mohl by si po libosti hvízdat jako na lesy? Jinak ne? A odkdy že jsou závazky z pracovní smlouvy nadřazeny státním zákonům?
Chápu, že nediskrétnost je u advokáta nebo kněze důvodem ke ztrátě důvěry klientů a případně i profesní licence. Ale v případech, kde není povinná mlčenlivost přímo uložena zákonem, je samo neoznámení trestných činů vyjmenovaných v § 368 Trestního zákona (včetně úplatkářství) trestným činem! Že by tohle paní Kulhánková nevěděla? Jak si tyhle věci řeší ve výkonu své notářské praxe, ponechávám na jejím svědomí. Ale stavět se povýšeně nad každého, kdo upozorněním na nezákonné jednání svých kolegů či představených riskuje vlastní kariéru, nazývat ho práskačem a tchořem v kurníku, to znamená podle mě nepokrytě nadržovat všem darebákům a mafiánům, kterým jsou zákony pro smích a kterými je naše státní správa prolezlá víc, než tušíme.
Nevím, s jakými konkrétními případy neúspěšných "hvízdálků" se autorka setkala, ale očividně jim jejich neúspěchy přeje. Je to právě tento celkově posměšný tón jejího příspěvku, který mě silně mrzí. Zase jen další čtenáři mají být utvrzeni v tom, že je lepší "držet hubu a krok", nefoukat do cizí kaše, vůči okolnímu bezpráví si na oči nasadit klapky a za nikoho netahat kaštany z ohně? Neměli bychom si raději připomínat, co razil už v 18. století zakladatel britského konzervatizmu Edmund Burke? "K vítězství zla stačí, aby slušní lidé nedělali nic."