Vyšetřování skončilo, zapomeňte. Dobrý titulek filmu. Ale v reálném životě?
Zdá se, že v Česku přibývá trestně stíhaných, obviněných, odsouzených. Věznice praskají ve švech. Přitom se ještě řádově tisíce odsouzených nástupu do výkonu trestu vyhýbají.
Buď jsme národ kriminálníků, nebo jde o systémovou chybu. Statistická porovnání ukazují spíše na tu chybu. Nejsme-li však národem kriminálníků, pak žijeme v kriminalizujícím státě. Zejména v justici asi nebude něco v pořádku.
Kriminalizující stát pomáhají vytvářet i média. "Černé kroniky" zabírají v jejich zpravodajství čím dál větší prostor. Ta nezkrotná touha přijít s jakoukoli krimisenzací! A ještě "jako první"! Aniž vyšetřování pořádně začalo, média už všechno "vědí". Bůhvíjak získané informace z počátků přípravného řízení jsou servírovány jako aperitiv. Po kýblech. Chuť je podpořena, poptávce po krvi je potřeba vyhovět. A už to jede.
Lze se pak divit, že roste riziko neoprávněného obvinění, obžalování, odsouzení? A že orgány činné v trestní řízení pak také skutečně neoprávněně obviňují, obžalovávají, odsuzují?
Kdo nezažil, neumí si představit, co to znamená pro dotčené. Často lidsky, profesně, finančně vyřízené, psychicky i fyzicky zdevastované, veřejně zostuzené, s rozloženými rodinami a vztahy vůbec. Takto poškození by měli po skončení "vyšetřování" zapomenout? Zapomenout na zásadní zásah do života?
Na zadržení vylepšené "cépézetkou", obvinění, případnou vazbu, obžalobu. Na měsíce, roky šikanování. Pak v mnoha případech i na odsuzující rozsudek soudu prvního stupně. Na nekonečné měsíce čekání po podání odvolání. V nejhorších případech pak na odsuzující - a tedy pravomocný a vykonatelný - rozsudek i soudu odvolacího.
Na nástup do kriminálu. "Přibyl", "barák". Další měsíce, roky. Ponížení, beznaděj, zoufalství, černé myšlenky.
Lze se divit, že v mnoha případech přijde rezignace? A také nepodání dovolání? Z neznalosti či jiných důvodů. Pak ovšem nezbývá než odpykat nespravedlivý trest. To je dodatečně, částečně napravitelné jen mimořádnými opravnými prostředky – ministerskou stížností pro porušení zákona či obnovou řízení. Napravitelné, a napravované, však opravdu jen mimořádně.
Pokud odsouzený dovolání podá, nastanou dlouhé, nekonečné měsíce čekání. V kriminálu. Bude dovolání odmítnuto, zamítnuto nebo bude vyhověno? (Šance pětiprocentní.) A když vyhověno, co pak? Vše znovu, od začátku? A další měsíce či roky? Ve vazbě nebo na svobodě? Nebo snad konec toho martyria? (Šance minimální – případy se většinou vrací nižším soudům.)
V případě neúspěchu dovolání lze podat ústavní stížnost. Ať podavatel uspěje nebo ne, výsledek je většinou znám stejně až po uplynutí několika let od pravomocného odsouzení. A tedy po odpykání trestu nebo jeho velké části.
Po neúspěchu u Ústavního soudu lze jít do Štrasburku. Což v podstatě neřeší skoro nic nebo jen velmi málo.
Když je - v kterékoli fázi - trestní řízení zastaveno z důvodu, že stíhaným nebyl spáchán žádný trestný čin, měl by si člověk zproštěný všech obvinění jen oddechnout a přijmout "vyšetřování skončilo, zapomeňte"? Bylo by to správné?
V trestním řízení uložený trest má působit mimo jiné i preventivně. Preventivně by mělo působit i odhalení a zveřejnění neoprávněnosti, nezákonnosti trestního stíhání, jeho příčin a důsledků. A, samozřejmě, také potrestání viníků včetně předepsání regresní náhrady způsobené škody.
Je třeba bránit se zvůli. Je nutné bránit recidivě.
Občan přece není lovná zvěř. Objekt, na který může beztrestně zamířit, který může beztrestně složit kdekterý policista, státní zástupce, soudce.
Mezi osobami jednajícími jako tzv. orgány činné v trestním řízení jsou, stejně jako v celé populaci, slušní, zodpovědní pracanti, ale také arogantní, bezskrupulózní kariéristé. Lidé s vysokou osobní, mravní integritou, stejně jako zásadně vyšinutí jedinci. Ti, kteří vystačí se svým platem, i ti, kteří nebudou mít nikdy dost.
Novinářští supi, zejména senzacechtiví "investigativci" přiživující se na neštěstí jiných, s chutí sypou postiženým sůl do rány. Vydatně jim pomáhají, ti "jediní spravedliví", mezi kterými vynikají anonymní, neviditelní internetoví publicisté a účastníci internetových diskusí. Ti "vědí", že "všichni" kradou, loupí, korumpují a tak dále. Kromě nich samotných, čistých jak lilie. Pochopitelně. Ostatní by šmahem zavírali na doživotí. Případně rovnou, bez soudu, popravovali. Netuší, jak snadno se oni sami mohou stát těmi "ostatními".
Nejvyšší soud České republiky v tomto roce vydal, naplňujíc tak svou sjednocovací roli, k odstraňování následků zvůle v trestním řízení dvě důležitá sjednocující stanoviska.
Prvním stanoviskem Nejvyšší soud ČR sjednotil, že za každý den neoprávněné vazby náleží odškodné v rozmezí 500 až 1500 Kč. Za každý den neoprávněného výkonu trestu až 2000 Kč.
Druhým stanoviskem Nejvyšší soud ČR sjednotil přiznávání a výši náhrady za nemateriální újmu způsobenou tím, že proti poškozenému bylo vedeno trestní řízení, které neskončilo odsouzením.
Nejvyšší soud ČR sjednotil pravidla odškodňování, v rámci kterého sice občas bývají předkládány přemrštěné požadavky, většinou ale bývá přiznáváno hanebně nízké odškodné. Na vysvětlenou: ani to ostudně nízké odškodné není přiznáváno státem automaticky. Vždy je nutno žádat na ministerstvu spravedlnosti. A po odmítnutí žádaného nebo stanovení nějaké almužny (což je pravidlem) je třeba na stát podat žalobu. Teprve pak přichází na řadu sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu ČR.
Nejvyšší soud ČR připomněl, že stát odpovídá i za nemateriální újmu způsobenou zahájením (vedením) trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu. Za negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života, za následky v celkové integritě poškozeného.
Jen zdůrazňuji, že druhé uvedené sjednocující stanovisko se týká trestních řízení, která neskončila odsouzením. Veškeré dopady na neoprávněně trestně stíhaného, ale nakonec neodsouzeného, jsou přitom v těchto případech samozřejmě mnohem menší, než na neoprávněně trestně stíhaného, který nakonec byl odsouzen a strávil měsíce či roky v kriminále.
Jsem velmi zvědav, jak bude veřejnost reagovat, až budou soudy rozhodovat v duchu uvedených stanovisek Nejvyššího soudu ČR. A přiznávat obětem neoprávněného trestního stíhání přiměřená (vysoká) odškodnění. Tuším rojení závistivců.
Vybojování odškodnění je jedna věc, potrestání viníků, včetně regresní náhrady, věc druhá.
Praxe vymáhání vyplaceného odškodného na těch, kteří v jednotlivých případech zavinili stav, díky kterému musí být vyplaceno odškodné, tzn. zejména na státních zástupcích a soudcích, je tristní. O tom svědčí statistiky.
Zdá se, že za vadné rozsudky, za zkažené životy neoprávněně trestně stíhaných a odsuzovaných v mnoha případech nikdo nemůže. Jako kdyby se to prostě jen tak "stalo". Samo od sebe. Bez zavinění někoho konkrétního. Zodpovědnost státních zástupců a soudců tak silně připomíná bájnou "zodpovědnost" politiků.
Státní zástupci a trestní soudci však rozhodují adresněji než politici. Výsledky jejich práce jsou tedy výrazně přehlednější. Poškození jsou jasní, viníci lehce identifikovatelní. K zodpovědnosti pak mohou být voláni velmi snadno. Pravidla jsou daná - zákony jasně určují, kdo předkládá návrh na potrestání a kdo trestá. Stačí jen podle daných pravidel jednat. To by ovšem nadřízení viníků a rozhodující orgány museli chtít.
Zjevně nechtějí. Státní zástupci a soudci jsou trestáni jen výjimečně. Chybí tolik potřebné, tvrdé kárné postihy. Chybí trestní stíhání viníků v těch nejhorších případech. Chybí rozsáhlejší odsuzování k regresním náhradám způsobených škod.
Často jsou jejich nezákonnosti schovány za tzv. "jiný právní názor". A to dokonce i v tak obskurních případech, kdy vědomě a opakovaně nerespektují zákon, rozhodnutí vyšších orgánů či ústavu (případně dokonce v kumulaci). A kdy tak i vícenásobně překračují meze své nezávislosti.
Lze se ale divit? Justice je nekonkurenční "socialistické" prostředí. Skvěle zajištění státní zaměstnanci tvoří kastu. Její členové nemají žádný důvod jít si po krku. Naopak. Většinou se podrží.
Zničení cizího, bezvýznamného života někoho mimo kastu je nezajímavé. Ztráta osobní prestiže, práce, výdělku, zničení zdraví, rodiny? Koho to v justici zajímá? Přece kvůli nějakému gentlemanskému přehmatu nebude ničena kariéra a kvalitní, blahobytný život kolegy státního zástupce nebo soudce. Člena kasty, elity národa!
Neplatí však zákony pro všechny stejně? Má-li státní úředník v popisu práce, za kterou bere velký plat, dohled nad dodržováním zákonů a má-li trestat jejich nedodržování, neměl by zákony dodržovat především on sám? A to bez sebemenších pochybení? Neměl by být, v případě, že zákon při výkonu své funkce vědomě poruší, zcela logicky velmi přísně potrestán?
Takže ještě jednou - vyšetřování skončilo, zapomeňte?
Ne! Postižení by neměli v žádném případě zapomínat, kdo a co způsobil. Museli bojovat o zastavení trestního stíhání, měli by bojovat dál. O řádné odškodnění a o řádné potrestání viníků.
Pomocí sobě pomáhají jiným.
V Liberci dne 28.10.2012