Jelikož kolega Frýbort uvedl svůj článek Konce šlechetného úmyslu citátem z Bible, pokusím se i já tak učinit. Článek je totiž natolik plný chyb a ničím nepodložených závěrů, že je na něj ale potřeba reagovat lépe než jen výkřikem Ježíšmarjájosef! Je nutno na to jít jinak, tak jak stojí v Bibli: Matouš 5 -17. "Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem jej zrušit, ale naplnit"
Naplnit Zákonem v tomto ohledu myslím pokusit se najít pravdu a dodat pravdu a skutečná fakta. Protože jak praví stará moudrost v Talmudu (ve Starém zákoně), "ďábel je v detailu". Což ovšem není nic jiného než protipól rčení farizejských, kteří se dovolávají v diskuzi s Kristem tvrzení, že "Bůh jest v detailu".
Ale začněme raději od článku pan Frýborta. Množství chyb, nepravd, nesmyslů a vyloženého přebírání té skutečně pronacistické sudetoněmecké propagandy, které se dnes značná část sudetských Němců snaží sama zbavit či ji redukovat, je neuvěřitelná.
1) Není pravdou že, cituji, "v zemích českých byly zřízeny 104 internační (kdyby někomu nevonělo slovo koncentrační) tábory, každý s kapacitou 1200 osob". Dle historických dokladů z Archivu bezpečnostních sil v části Sběrné, internační, pracovní tábory a tábory nucených prací, se konstatuje, že "po osvobození (ČSR) vzniklo na řadě míst na 500 různých "táborů", kde byli soustředěni jednak Němci, jednak osoby podezřelé nebo obviněné z činů proti republice. Ke konci roku 1945 se ustálily tři typy táborů - internační (pro osoby, které měly být mimořádnými lidovými soudy souzeni pro činy dle retribučního dekretu č. 16/1945 Sb.), sběrné (v těch byli soustřeďováni Němci před odsunem) a pracovní (pro ty, kteří byli přiděleni na práce dle dekretu č. 71/1945 Sb). Fondy obsahují informace k jednotlivým táborům (např. protokoly sepsané k jejich rušení často shrnují celou historii daného střediska) atd.
2) Pan Frýbort píše: "Na německé straně mluví studie Spolkového ministerstva pro vyhnance a uprchlíky z roku 1957 o 225 600 Němcích, jejichž osud nebyl vyjasněn. Musí být bohužel počítáno s tím, že se tito lidé z největší části stali oběťmi vyhnání, zavlečení (do SSSR) nebo jiných násilností."
Problém je v tom, že toto číslo je běžně německými novináři a českými novináři vydáváno - jak to činil ze začátku i Sudetoněmecký lansdsmanšaft - za "oběti vyhnání z Československa". S věcí nepříliš obeznámený čtenář pak pravděpodobně vyvodí z následujícího textu pana Frýborta právě tuto "informaci".
Jak říká bodrý český lid, "kecy nemají žádnou cenu" a "čísla hovoří". Zabývat se tímto tvrzením musíme, protože ještě dnes zastává značná část vedení landsmanšaftu, a to hlavně rakouské odnože, ale i desetitisíce obyčejných sudetských Němců" stanovisko, že je to "svatá pravda".
Nevím, kde bere autor svá data. Je pravda, že v roce 1957 byla vypracována vyloženě pronacistická "studie" Spolkového ministerstva pro vyhnance a uprchlíky která mluví o 225 600 sudetských Němcích, jejichž osud nebyl vyjasněn. Později pak prasklo, že do této studie byli započítáni i židé ze Sudet, kteří před válkou uvedli jako mateřskou řeč němčinu. Dále bylo zjištěno, že tehdejší studie pracovala s naprosto chybnými údaji. Vycházela z toho, že podle předválečného sčítání žilo v ČSR 3,1 mil. osob, které se přihlásily k německé národnosti, což ovšem nebyla pravda. Byly to osoby které se přihlásily k němčině jako mateřštině. Kolik z nich bylo židů a tzv. waserpoláků či "šlonzáků" – tedy Slezanů za války násilně přičleněných k Říši a válčících v uniformách Wehrmachtu -, není přesně jasné.
Dle těchto oficiálních čísel se stále nesmyslně odvíjí i odhad počtu odsunutých Němců po 2. světové válce. Ve skutečnosti jsou to, jak říkají Němci, "hausnumera". Podle německých odhadů zhruba 300 až 500 tisíc sudetských Němců padlo jako vojáci Wehrmachtu a SS na frontách 2. světové války nebo byli zabiti při válečných událostech. Dalších cca 300 tisíc Němců uteklo samo - strachy, ale i pod přímým tlakem nacistů před postupující Rudou armádou na základě tzv. Neronova rozkazu, který vydal Adolf Hitler 20. března 1945. Jednalo se zejména o Němce ze severní Moravy a českého sudetského Slezska.
V divokém "odsunu", což byla směs vyhánění a úprků do konference vítězných mocností v Postupimi dne 2. srpna 1945, bylo z Československa vyhnáno a uprchlo 450 000 sudetských Němců. Mnoho lidí také zahynulo nebo zmizelo až v Německu nebo Rakousku. Jsou zadokumentovány případy, kdy se sudetští Němci stali obětí starousedlíků, kteří je považovali za příčinu války, při které o vše přišli.
Nemalá část nacistů, a to včetně sudetských, se po válce "ztratila" v Argentině, Chile, Paraguayi, Uruguayi, Australasii či v Kanadě, statisíce jich zmizely beze stopy v SSSR.
Jediné relevantní údaje schválené dle společné komise českých a německých historiků – více například zde - konstatují, že při odsunu či po vyhnání zahynulo 19 až 30 tisíc Němců. Počet nezvěstných od roku 1939 do roku 1945 je odhadován na 200 tisíc. Tedy nikoli, jak píší nevzdělaní "prosudetští novináři", že jsou to oběti z let 1945 -1946.
Podívejme se na čísla:
Odsun a útěk Němců probíhal v období od 9.5.1945 až do konce roku 1946. Tedy dohromady od 9.5.1945 - asi 210 dní plus 365 dní roku 1946. To je dohromady cca 575 dní.
Údajně "chybí" 225 600, dle jiných 260 000 sudetských Němců zavražděných Čechoslováky - dnes Čechy.
Znamenalo by to, že každý den by muselo být zavražděno 391 až 452 lidí. Nikde se nenalezly žádné stopy že by byly tyto hypotetické mrtvoly páleny v pecích či na hromadách, jak to běžně prováděli po celou válku Němci. Doklady a fotografie těchto nacistických zločinů prováděné ve jménu "němectví" naleznete v Bundesarchivu anebo v archivu či osobně v památníku holocaustu Jad Vašem.
Protože likvidace mrtvol je složitý technický problém, jak vědí jak nacisté, tak bolševici, Japonci i Polpotovci: nelze-li mrtvoly pálit, je nutno je zakopat. V tom případě by muselo být někde v Čechách 260 hromadných hrobů po 1000 mrtvolách, případně 520 hromadných hrobů po 500 mrtvých anebo, což by bylo z hlediska likvidace mrtvých logičtější, 5200 hrobů po 50 mrtvých či případně 10 400 hrobů po 25 mrtvých...
Jistě, nějaké hroby se našly a msta některých Čechů byla dle dnešních měřítek "neadekvátní", jenže tehdá nebyla ta dnešní "měřítka", ani poměry. Ovšem tisíce hromadných hrobů jaksi nejsou a nejsou…
3) Není pravdou, že sama o sobě německá vláda nejdřív v dobrém, sebekritickém úmyslu a po ní další prohlásily popírání holocaustu za zločin a stanovily tresty pro toho, kdo by se jej dopustil.
Německá vláda k tomu byla donucena dosti silným nátlakem Spojenců (tehdy USA, Sovětský svaz, Francie a Velká Británie), a to na základě zkušeností s Norimberským procesem, kde se ihned po válce tehdejší německé špičky nacionálního socialismu pokoušely relativizovat a zapírat skutečný průběh války a genocidy, kterou rozpoutali. Ze lží je pak usvědčily fotografické a filmové dokumenty pořízené vojáky USA, Británie a Sovětského svazu .
Podobný průběh měly i následné spojenecké soudy realizované pod dozorem USA. Vše vyvrcholilo nakonec v ostudném a hanebném průběhu soudu s nacisty z koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim), kde byly německými právníky činěny například nehorázné pokusy změnit průběh soudu tím, že nechutně a drze tvrdili, že nacista, který prováděl selekci (tedy dělení na ty, kteří budou zplynováni ihned, a na ty, kteří prozatím přežijí), by měl být vlastně označen za "zachránce" těch, co nebyli ihned zavražděni. Podrobnosti pro autora i čtenáře na Frankfurt Auschwitz Trials.
Podrobnosti o procesu může český čtenář najít v knize spisovatele Ericha Kulky Soudcové, žalobci, obhájci. Při tomto procesu spisovatel v roce v 1964 osobně svědčil, stejně jako jeho syn.
Nechápe-li autor význam holocaustu a důvod, proč je jeho popírání v Evropě trestné, nechápe nic z posledních dvou set let dějin Evropy. Společnost se na konci 19. a v průběhu 20. století dostala do stadia, kde byla schopna vyvraždit sama sebe. Povídačky, že když to není v USA, tak to nemusí být v Evropě, jsou směšné. V USA tyto síly nikdy nezavedly diktaturu, v Evropě však třikrát či čtyřikrát po sobě, počítáme-li i sjednocení císařského Německa a bolševickou revoluci.
Protože pan Frýbort dosti nechutně porovnává chování československých občanů a poměry v Terezíně za války a v letech 1945 až 1946, jistě by se mu hodila k informaci další slavná kniha od E. Kulky Noc a mlha (spoluautor Ota Kraus), která je pečlivou studií o ekonomii nacistických koncentračních táborů a genocidy.
Skutečně na hranici snesitelného v diskuzi o druhé světové, válce je poněkud hloupoučké prohlášení autora: "Nechť i já si tedy vysloužím žalář a okovy. Nejlíp v terezínské pevnosti, do níž, jedva ji opustili poslední přeživší židé, obratem navezli vykonavatelé národní odplaty Němce, ať se něčím provinili nebo ne. Nakládali s nimi stejně jako nacisté, ba ještě o něco hůř, inu, smlsli si, mstitelé."
Autor evidentně neví vůbec o čem píše. Toho, kdo něco o Terezíně 1940-1945 ví, by hned napadlo: Chtěl by autor chvástání totiž jít do terezínského vězení gestapa anebo židovského ghetta (viz)? Jak to vypadalo v Terezíně, zřejmě autor, tak jako bohužel stále mnoho Němců, posuzuje podle nacistického propagačního filmu o Terezině Vůdce daroval Židům město. Jak vypadal život v Terezíně za války naleznete v mnoha publikacích a na stránkách Terezínské iniciativy anebo třeba na těchto ukázkách: Poslední transporty a konec války v Terezíně a Bilance.
Češi se k problému poválečného internačního tábora pro Němce postavili čelem, jak dokazuje český text uveřejněný Památníkem Terezín. Autor Marek Poloncarz a čtenáři si sami udělají porovnání. Třeba zda odsud Češi posílali Němce do plynu.
Pro autora a čtenáře jen fakta: Terezínem prošlo za okupace více než 150 000 lidí, a to nejen židů. Z transportovaných z Terezína bylo zavražděno více než 83 000 (slovy osmdesát tři tisíc) lidí, přímo v Terezíně zemřelo 33 430, tj. 23,93 % lidí.
Stále by měl pan Frýbort odvahu jít do nacistického Terezína? Nebo jen tak plácá?!?
Jen bych dodal, že nenávist projevovaná vůči zajatým příslušníkům SS v Terezíně pramenila také z toho, že dotyční ještě v květnu 1945, když v Terezíně řádil skvrnitý tyfus, stříleli na zdravotníky jedoucí na pomoc.
Hlasatel názorů, že je špatné trestat popírání holocaustu, sám popírá svoje tvrzení, že takovéto názory nejsou nebezpečné. Hlásá obludné nesmysly a pomluvy a přitom v diskuzi pod jeho článkem si mnoho čtenářů pochvalovalo, jak to pan autor hezky napsal. Oni soudruzi Stalin a Hitler také krásně mluvili a demokracie je nechala tak dlouho svobodně lhát, až to stálo možná 200 milionů mrtvých. Ti mrtví jsou asi panu Frýbortovi fuk. Hlavní jsou "zásady" že?! Konec konců, ti mrtví často to byli komunisti a židi, Rusové Cikáni a podobně, tak co?!
Toto tvrzení totiž přímo vyplývá z obsahu a vývodů článků pana Šinágla, které si může každý najít na "Zpravodajství Jana Šinágla", kde jsou uvedeny. Ostatně Šinágla se vehementně zastává a rozvíjí jeho teorie další pronacistický, dalo by se říci přímo "pro-protektorátní" web zvaný "Náš směr" plný obdivných článků o protektorátním Kuratoriu, šlechetnosti Němců a jejich kultury a odpornosti židů a jistě že Čechů.
Prý jsme spáchali strašlivé zločiny, říká pan Frýbort. A jsme tedy národ zločinců, jak vyplývá z jeho textu. Odvolává se přitom na německého historika s českými kořeny Bernda Rilla, který prý napsal že "tim, že splatili stejné stejným, sestoupili Češi na morální úroveň nacistů". Tvrdí prý v dvoudílné knize Dějiny uprostřed Evropy osoba stavící se údajně k české zemi a národu se zjevnou sympatií. Buď autor vytrhl citát z textu, anebo je pan Bernd Rill... no, raději to nebudu říkat. A tu "sympatii" bych chtěl vidět.
Já bych naopak doporučil autorovi k přečtení Čechům nikoliv nakloněné autory, ale skutečné německé a jiné "západní" historiky, třeba Ferdinanda Seibta a jeho knihu "Německo a Češi", Fergusonovu knihu "Válka světa", Zimmermannovu práci "Sudetští Němci v nacistickém státě" a prozatím nepřekonanou knihu D. J Goldhagena "Hitlerovi ochotní katani".
Jak je z článku jasné, hloupě prý peskujeme pravého demokrata Šinágla.. O panu Šináglovi pár veřejných informací – sám mi je ostatně posílá.
Vypadá to, že od hysterického propagačního antikomunismu přešel postupně pan Šinágl na nejhrubší henleinovský antičechismus. Přesný popis toho, co to znamená, naleznete v článku Teplický incident.
Pan Šinágl se po neúspěchu v "protikomunistickém boji" mohutně opřel do svého nového politického cíle, kterým jsou dnes obecně všichni "čechouni" Přestože v Praze již do roku 2003 existuje oficiálně-neoficiální ale respektované a již "zavedené" zastoupení sudetských Němců zvané oficielně Sudetoněmecká kancelář Praha - Sudetendeutsches Büro Prag (to většina krajanů netuší a netuší to značná část samotných našinců doma), jež sama sebe popisuje takto:
"Pražská kancelář SKS byla založena jako sudetoněmecké vyslanectví dobré vůle. Za přítomnosti českých i německých představitelů veřejného života byla slavnostně otevřena 24. března 2003."
Ukázalo se, že postupné vyjasňování stanovisek, možnost zastupovat sudetoněmecké vztahy rovnou v Praze, to panu Šináglovi a některým dalším antičechům nestačí. Ale hlavně nesvědčí.
Odkud se to bere, celkem vím. Když jsem po letech, kdy jsem nesměl jezdit na Západ, přijel koncem 80. let do Bavorska, při diskuzích, v často v pietně udržovaných "Heimatstube" i s fotkami Hradčan a německých vojáků v Praze či někde na frontě, jsem nevěřícně poslouchal sudetské Němce (ty, kteří byli ochotni s nějakých Čechem diskutovat, což nebyli všichni), jak tvrdí, že je jasné, že za všechno může arcizloduch Beneš a komunisti. A až se to u vás změní, my zase přijedeme. Vyženeme bolševiky, vy se omluvíte za Beneše a poválečné zločiny, vrátíte nám náš majetek a budeme tam spolu klidně žít.
Vypadalo to, jako by celé národnostní skupině někdo udělal lobotomii. Vůbec se "nepamatovali" na válku, ale dokonce ani nic z předešlých dějin. To jen ten zločinec Beneš… a komunisti.
No, dodneška to čítávám a slyším. Bohužel, podobné bludné názory se občas objevují i u našich rodáků doma i v cizině a pomalu přechází z nenávisti ke komunistům k nenávisti ke všemu českému.
Co se týká pana Šinágla, o němž kolega Frýbort mluví, pohybujeme-li se už v biblických tezích, lze o něm říci spíše to, co je řečeno v v knize Matouš 7, 15 – 18.
15 - Střezte se lživých proroků, kteří k vám přicházejí v rouchu ovčím, ale uvnitř jsou draví vlci.
16 - Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?
17 - Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce.
18 - Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.
Takže pan Šinágl, když s divadelními výstupy proti komunistům neuspěl, začal navštěvovat Sudetoněmecké dny a hledat tam spojence. Našel je. Potom založili jakýsi obskurní spolek: Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (občanské sdružení)", které ovšem neuznaly nejen české úřady, ale distancoval se od něj oficiálně i Sudetoněmecký krajanský spolek. Pan Šinágl je v předsednictvu spolu s jakýmsi panem Wolfgangem Habermannem a jihlavským okresním novinářem Tomášem Pecinou. Ten zažil krátké období slávy kolem hysterie nálezu mrtvých u Dobronína-Bergersdorfu. Senzace však utichla, když sami místní Němci, dnes žijící v zahraničí, potvrdili, že za stále neprokázanou vraždou místních členů NSDAP a SS podle nich nestáli Češi, ale spáchal ji vídeňský Němec – komunista, kterého předtím jeho nacističtí soukmenovci poslali do lágru a on se k jejich nelibosti vrátil. A vyřídil si to s nimi ve spolupráci se svými dvěma sudetoněmeckými syny (matka byla jihlavská sudetská Němka).
Drzost, s kterou pan Šinágl napíše, že za války zahynulo pouhých 36 700 až 55 000 Čechů a že sami češi zavraždili daleko víc nevinných sudetských Němců, ukazuje na starý nacistický zdroj jeho informací. Počet zavražděných a padlých čs. občanů za války byl 390 000, ale on, čistý antikomunista a vzorný člen sudetoněmeckého sdružení, nějaké ty židy, cikány, Slováky a jinou verbež za Čechy prostě nepočítá, že?! Co vy na to, pane Frýborte?
Z údajného antikomunisty se vyklubal docela obyčejný kolaborant a neonacista. A ten u nás patří za svoje výroky před soud. A je jedno, zda je "na hlavu" anebo ne. O tom ať rozhodne soud.
V demokratickém Německu, pane Frýborte, kde šťasten žijete, je to - jak předstíráte - naprosto jiné. No, jak co. Tam bohužel už zase zasedají neonacisté v místních vládách a obecních zastupitelstvích (Sasko, Severní Porýní-Vestfálsko, Braniborsko, Berlín atd.) - viz zde nebo zde, takže nejde o bagatelní problém .
A staronacisté sedí od války ve vládě v Bavorsku (a od dob Kreiského v Rakousku). Což ovšem díky neuvěřitelné a osvědčené demokratičnosti Němců a Německa jistě nevadí, že?!
No hlavně aby každý mohl mluvit, co chce. "Es lebe die Freiheit" – "Vive la liberté".
Všichni tihle "volnomyšlenkářští" nadšenci mi připomínají onu slavnou scénu z jednoho amerického sci-fi filmu. Nad New Yorkem stojí ve vzduchu obrovská kosmická loď mimozemšťanů a na horní ploše mrakodrapu jásá skupina lidí-alternativců a intelektuálů s plakáty "Freedom" a tak podobně. Jásají jim vstříc.
Odpověď na tu hromadu vstřícnosti a lásky brzo přijde. Obrovský plamen spálí milovníky neomezené svobody. I s tím mrakodrapem a všemi jeho obyvateli. Takže já vstříc Šináglům ani jiným jemu podobným jásat nebudu. A Evropa dělá dobře, že nejásá.
Pokud nechce dopadnout jako ti pitomci na tom mrakodrapu anebo "čistí demokraté" za nacistů a komunistů v Evropě, za Chomejního v Íránu, za Maa v Číně...