Neviditelný pes

HISTORIE: 150 let od skvělé myšlenky sokolské 3

13.6.2012

Z tělocvičen do přírody

Smyslem sokolské činnosti již od prvopočátku nebylo pouze cvičení v sokolovnách. Miroslav Tyrš ve " Výletním řádu" napsal mimo jiné:

"Účelem výletů Sokola jest cvičení se v chodu a pochodu, v běhu a poklusu, v přemáhání obtíží a překážek v přírodě skokem, šplhem a útokem, tužení těla ve vedru a větru, slovem vše, čemu v tělocvičně již pro omezenost času a místa zvyknouti a přiučiti se jest nelze."

A tak se téměř přesně před 150 lety, dne 27. dubna 1862 uskutečnil první sokolský výlet na Říp. Necelá stovka sokolů jela z Prahy vlakem do Veltrus a odtud pěšky na Říp. Na svou dobu to byla úžasná manifestace. Okolní obce byly vyzdobeny, na Řípu vystoupily pěvecké spolky, včetně pražského Hlaholu, byly proneseny projevy. Úspěch sokoly nadchnul a hned za dva týdny se uskutečnil památný výlet na Závist. Tentokrát se v Ječné ulici již v pět hodin ráno shromáždily dvě stovky účastníků, všichni v červených garibaldovských košilích. Účastníky přivítal krátkým projevem Jan Evangelista Purkyně. Po šesti hodinách pochodu Prahou dorazili do cíle, kde uspořádali ukázky tělovýchovných cvičení. Během pochodu byli pozdravováni mnoha občany, kteří se shromažďovali na jeho trase. Smyslem těchto pochodů, jichž pořádalo vedení Sokola v počátcích nejméně deset za rok, bylo mimo jiné také poznávání kulturních a historických památek. A tak se pořádaly výlety na Křivoklát, do Šárky, na Okoř či do Posázaví. Byly organizovány i vícedenní pochody, například do Kutné Hory či do Kroměříže. Na mnohých místech poté spontánně vznikaly nové sokolské jednoty.

Ve dnech 19. a 20. srpna 1865 se šedesátičlenná sokolská delegace zúčastnila svěcení praporu pěveckého spolku Moravan. Za účelem, jak bylo dopředu prezentováno "utužení bratrského svazku Čechů a Moravanů". V pozdějších letech byly konány také zahraniční sokolské cesty. Například do Tater, Lublaně, Terstu a Benátek. Později vznikaly spolky zaměřené přímo na turistiku, například Klub českých turistů a sokolové své výletní aktivity spojovali spíše s jejich činností.

Dva sokolové

Tyrš a Fügner

Osudy obou mužů, Tyrše a Fügnera, byly zvláštní, rozdílné, nakonec se spojili nejen ve společném díle. Nejprve tedy, jak se poznali.

Miroslav Tyrš složil v roce 1855 první rigorózum z teoretické a praktické filozofie a prakticky z nouze přijal později místo vychovatele v rodině podnikatelů Bartlemusů v Novém Jáchymově. Kde to je a kdo byli Bartlemusové? Nejprve si musíme říci, co je Krušná Hora. Jde o kopec, v jehož okolí byly odjakživa doly na železnou rudu. Počátkem 19. století zde nechal postavit Jáchym Egon Fürstenberg, majitel křivoklátského panství (to přešlo do majetku Fürstenberků v roce 1731) vysokou pec a dům pro dělníky. A tak se zde začala rodit obec původně nazvaná "Joachimstahl" na paměť zakladatele. Později, aby byla rozlišitelná od Jáchymova v Krušných Horách byla přejmenována na " Nový Jáchymov". Obec se měla čile k světu. Vznikla tu zanedlouho i škola, památná je také tím, že zde v roce 1830 František Spal, založil slavnou hutnickou kapelu. Ta byla později povýšena na knížecí fürstenberskou kapelu, která se zúčastňovala aktivně místního společenského života.

Někdy v 18. století se v Čechách usadil protestantský rod Bartlemusů. Eduard Bartlemus (1805 – 1877) se vyučil chemikem a vystudoval farmacii. Chemie mu učarovala. Někdy kolem roku 1830 vynalezl zdraví neškodný smalt na litinové nádobí. A to byl úspěch. První továrnu na toto nádobí otevřel v Brně. V roce 1839 vybudoval se svými bratry továrnu na smaltované nádobí právě v jižní části obce Nový Jáchymov u Berouna právě proto, že zde byly prosperující železárny.

Mezi námi smaltování používali již ve středověku Číňané, Indové či Japonci při zdobení šperků. K nám tato metody pronikla již v sedmém století, avšak používaný smalt měl některé jedovaté příměsi a nehodil se moc pro výrobu nádobí. A právě na svém vynálezu neškodného smaltu založil Eduard Bartelmus své podnikání.

Eduard Bartelmus měl dva syny, jejichž vychovatelem se stal v letech 1858 – 1861 právě Miroslav Tyrš. Starší Robert (1845 – 1919), se narodil 13. 6. 1845 již v Novém Jáchymově. Mimochodem, z mladíka se stal díky Tyršovu působení český vlastenec, později spoluzakládal brněnský Sokol, pomáhal rozvoji brněnského školství a jeho brněnská domácnost se stala zastaveníčkem a útočištěm mnoha českých brněnských umělců. Místo vychovatele bylo v 19. století běžným způsobem obživy mnoha význačných osobností. Rodina, díky paní domu, se hlásila k češství. Postavení vychovatele Tyršovi poskytovalo nejen slušné materiální zabezpečení, ale měl mimo své pedagogické povinnosti dostatek času k vlastnímu studiu, k přípravě na další rigorózní zkoušky. Studuje pilně, jeho záběr je široký. Od nekřesťanských náboženství, přes umění, estetiku až po antiku. Začal také s chlapci pravidelně cvičit. Továrníkova rodina byla kulturně a vlastenecky zaměřena, v jejich domě se střetávaly osobnosti českého společenského života. S příchodem Tyrše se zde vytvořil jakýsi literární a filosofický salon. Byla to patrně nejklidnější doba Tyršova života.

A ještě si musíme říci něco o vesničce Svatá nedaleko Berouna, která se nachází také jižně od Nového Jáchymova. V ní se dodnes nachází myslivna zvaná Na Králi. A právě v této myslivně se v roce 1860 seznámil s Jindřichem Fügnerem, tehdy ředitelem pojišťovny Nuovy z Prahy. Fügner jezdil často do křivoklátských lesů. Konal zde četné procházky k celkovému posílení organismu. V křivoklátských lesích se v té době nepohybovalo až tak moc význačných okolností, bylo opravdu jen otázkou času, kdy se tito dva muži potkali. Velice brzy vytvořili přátelský svazek. Zde v dlouhých večerních debatách i při častých procházkách vznikla myšlenka národního českého tělocvičného spolku.

Deska ve Svaté

Je zajímavé, že oba toto místo ctili i nadále, čímž se nijak netajili. Proto snad v roce 1897 koupil pozdější starosta České obce sokolské dr. Josefa Scheiner ve Svaté od Antonína Sýkory pěknou vilu která zde stojí dodnes. Nad balkonem v průčelí jsou umístěny plakety zakladatelů Sokola, Dr. Miroslava Tyrše, Jindřicha Fügnera, mezi nimiž je plaketa Dr. Josefa Scheinera. Nad těmito plaketami je nápis: "Lesy šumí Tobě na pozdrav, Fügnera zde poznal Miroslav. "

30. července 1922 zde byla uspořádána Pražským Sokolem pietní oslava a na myslivně Na Králi byla umístěna pamětní deska s tímto nápisem: "Z přátelství, které uzavřel pod tímto krovem Jindřich Fügner s Dr. Miroslavem Tyršem, vzešlo Sokolstvo spojující slovanský svět."

Ano velký český vlastenec Miroslav Tyrš byl původem český Němec. Narodil se roku 1832 v Děčíně jako Friedrich Emmanuel Tiersch v rodině místního zámeckého lékaře Jana Vincence Tiersche. V historicky krátké době zemřeli Tyršovi oba rodiče a dvě sestry. Všichni na tuberkolózu. Mladý muž, jediný z rodu, byl vychováván u příbuzných v Kropáčově Vrutici na Mladoboleslavsku a později ve Stránově a v Praze. A náhle se tak ocitl v českém prostředí.

Když studoval na malostranském gymnáziu tak roku 1850 maturoval na vlastní žádost česky. Místo Friedrich se začal podepisovat Bedřich a brzy přijal vlastenecky lépe znějící jméno Miroslav. V roce 1860 se stal doktorem filozofie a působil jako estetik a teoretik umění. Na tomto poli vykonal obrovský kus průkopnické práce, objevil mnoho českých umělců a pomohl jim s uplatněním. Byli mezi nimi i pozdější velikáni Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Vojtěch Hynais, Mikoláš Aleš nebo Josef Mánes.

Fügnerův otec byl pražský obchodník s látkami. Syn ovšem nedokončil studia na gymnáziu (dnes bychom řekli, že byl příliš neposedný) a jeho školou se později stal zahraniční obchod. Právě ve styku s Evropou si uvědomil důležitost vzdělání. Vlastnil bohatou knihovnu, naučil se hrát na varhany, najímal si domácí učitele, vzdělává se ve filozofii a v historii. Jako mladík také sportoval (potřeboval to ze zdravotních důvodů) bruslil, jezdil na koni, měl plachetnici. V roce 1853 se oženil a po roce se manželům Fügnerovým narodila dcera Renáta. Několik let byl jejím domácím učitelem Tyrš, který se pak v roce 1873 se svou žačkou oženil. Ta jej pak přežila o více než padesát let.

Jindřich Fügner, byť vyrůstal v německé pražské rodině a byl tak trochu kosmopolitou, podlehl českým vlasteneckým náladám a to naprosto dokonale. Sokol měl to štěstí, že jeho první starosta byl nejen výborný organizátor, ale také nezištný a štědrý anonymní podporovatel hospodářských zájmů Sokola a ryzí demokrat. Bez jeho hmotné podpory by Sokol nepřekonal svá první léta. Velkou jeho zásluhou bylo, že do Sokola vnesl a důsledně vyžadoval demokratičnost a liberalismus. Vyznával heslo francouzské revoluce "Volnost, rovnost, bratrství" a nepřímo přispěl k demokratizaci celé české společnosti. Stavěl se za občanskou svobodu, ale i za kázeň. Navrhl oslovení bratře, sestro a zavedl v Sokole tykání. Odmítal vnést do života spolku politiku a nezdravý nacionalismus. Mimo jiné se také zasloužil o vznik českého těsnopisu, byl členem Pražské obchodní komory, od roku 1861 také členem pražského městského zastupitelstva. Působil rovněž ve výboru pro zbudování Národního divadla. Bohužel, předčasně zemřel (krevní infekce) ve 43 letech, tři roky po založení Sokola. Jeho pohřeb byl opravdovou národní manifestací.

Jeden z mnoha výborných dědiců

V našem vyprávění jsme se již zmínili o muži jménem Josef Eugen Schneider Patří k velice výrazným osobnostem sokolského hnutí v éře bezprostředně po Tyršovi a Fügnerovi. Narodil se v Benešově rok před založením Sokola a zemřel právě před osmdesáti lety, v lednu 1932 v Praze. Ještě jako sedmnáctiletý se stačil seznámit s Miroslavem Tyršem, když je k sobě přivedla jeho teta, která byla zároveň tetou Renáty Tyršové. Tedy vlastně švagrovou Jindřicha Fügnera a zároveň švagrovou Scheinerova otce. V roce 1889 se mu podařilo spoluzaložit Českou obec sokolskou, jejímž prvním starostou se stal JUDr. Jan Podlipný (1848 - 1914), starosta Prahy v letech 1897 – 1906.

Josef Eugen Schneider

Stanislav Bukovský

V roce 1906 Jan Podlipný odchází z funkce starosty ČSO a přichází právě Scheiner. Dva roky poté zakládá mimo jiné i Svaz slovanského sokolstva a stává se rovněž jeho starostou. Sehrál jednu z důležitých rolí v říjnu 1918, kdy pomáhal organizovat zárody budoucího českého vojenského velitelství; sokolské hlídky v celé zemi napomáhaly k zajištění pořádku a kázně. Koncem dvacátých let se začal zhoršovat jeho zdravotní stav a dne 11. ledna 1932 se zastavilo jeho široké a skutečně sokolské srdce. V květnu 1932 nastoupil do jeho funkcí dr. Stanislav Bukovský (1889 – 1942). Jeho jméno patří nesporně do sokolské historie. Členem se stal hned po první světové válce, pracoval v různých funkcích. V roce 1941 byl gestapem zatčen (podobně jako mnoho členů sokolských jednot) a 8. října 1942 v pouhých jeho 53 letech byl zavražděn v plynové komoře v Osvětimi.



zpět na článek