Neviditelný pes

FEJETON: Nová naděje

25.4.2012

Tak se jmenuje jeden díl Hvězdných válek a měl bych možná právo na hvězdný název pondělního sloupku, protože v sobotu jsem s přáteli vzpomínal na první setkání fanoušků a autorů sci-fi před třiceti lety v Pardubicích. Ale tady jde opravdu o novou naději bez přeneseného slova smyslu.
Vyprávěl mi na tom sobotním sezení v Pardubicích můj kamarád a kolega, spisovatel Jiří W. Procházka, jak prožíval veselé soudní řízení na Praze 6, když jeho syn byl obžalován nemocnicí v Motole, že nezaplatil 60 korun regulačního poplatku. Podrobné líčení případu, kdy kvůli 60 korunám šlo mimo jiné o 6000 advokátovi nemocnice, je na webu týdeníku Týden.
Bylo veselo v soudní síni. Ukázalo se totiž, že Procházka regulační poplatky zaplatil, jenže jeho synek popletený složitou papírovací procedurou převzal fakturu a pak už to jelo, motolská nemocnice má své právníky a ti účtují 6 tisíc za právní péči o třicetikorunový dluh. V naší zemi zřejmě běžná praxe, před pár lety jsem platil obdobnou sumu podobnému Judrovi zastupujícímu pojišťovnu Kooperativa za nedoplatek povinného ručení za auto, které jsem prodal. To musí být kšeft, být Judrem takové instituce, jako je nemocnice nebo pojišťovna!
A co je na věci veselého, když to na první pohled vypadá spíš náserně? Případ soudil rozumný soudce se smyslem pro humor. O čemž svědčí záznam dialogu pořízený spisovatelem Procházkou:
"Vážený soude, na mou obhajobu bych chtěl říct…"
"Obžalovaný, je hezké, že sledujete americké televizní seriály ze soudního prostředí, ale v této republice se soud neoslovuje ‚vážený soude' ani ‚ctihodný soude'." "A jak vás mám prosím oslovovat?" "Máte to napsané na poučení před vchodem do soudní síně." "To jsem, přiznávám, nečetl." "Tak si to přečtete, až budete odcházet, ano?" "Ano. A jak vás mám tedy oslovovat?" "Jakkoliv. Ale hlavně ne ‚vážený soude'."
Ale o to opravdu u soudu nešlo, to je pouhá veselá příhoda ze soudního řízení se studentem, kterého se pokusila odrbat státní instituce.
Odrbání se nekonalo. Soudce vzal v úvahu to, co nemocnice bagatelizovala, totiž že poplatky zaplaceny byly a že snad došlo k nějaké procedurální chybě. Mohl to vzít v úvahu, protože maminka obžalovaného (zní to hnusně, že, obžalovaný kvůli poplatku v řádu desetikorun) pečlivě schovala stvrzenky, pročež - schovávejte stvrzenky pro případ, že by se na vás nějaká jiná hnusná státní instituce chtěla povozit a nechala vydělat spřízněnému Judrovi.
A tak potěšující je to, co Procházka konstatuje ve svém líčení průběhu procesu, cituji z jeho textu:
Mohu přiznat, že jsem v roce 2012, po všech těch podivných rozsudcích s tykadly a úplatky a půjčkami a zničenými rodinami kvůli nezaplacení jízdenky a evidentními krádežemi ze stran exekutorů, opravdu jsem nečekal, že v téhle republice narazím v justici na zdravý rozum a lidské jednání. Sympatický soudce Pavel Kučera z Obvodního soudu pro Prahu 6 a Ústavní soud České republiky nám dali novou naději. Ještě to s touhle republikou zkusíme…
LN, 23.4.2012



zpět na článek