... ale zelený(?) je strom života
Zima pomalu končí i na Šumavě. Co nevidět se probudí i lýkožrout. Nevím, co se peče nyní někde v teple kanceláří, ale co se nerozhodne nyní, na to už potom nebude čas. Někdo by už měl rozhodnout, čím ta Šumava vlastně bude.
Bude to zase ona zadumaná Šumava, nyní už bez ostnatých drátů a nejrůznějších pásem, kam návštěvník bude vstupovat s pokorou pěkně per pedes, bude respektovat i toho nebohého tetřeva a bude se tam rozumně hospodařit, nebo to bude zakázaná pustina, kde pod mrtvými stromy, ve vysychající, postupně erodující půdě se bude dařit buřeni potlačovat stromky, které se tam náhodou zatoulají, a "vědci" budou za peníze z grantů přesvědčovat veřejnost, že tam snad za nějakých sto, dvě stě let, uprostřed kulturní krajiny, z ničeho vznikne prales, jakým byla Šumava před osídlením člověkem a rozvojem hutnictví a sklářství? Další eventualita je ta, že se z ní stane něco jako Krkonošský národní lunapark, kde se na každém kopci budou vzájemně mrzačit vyznavači adrenalinu, když, vytaženi nahoru na kopec, budou sjíždět po pláni zasněžené horskou artilerií, zatímco v létě budou kilometry polykat s pohledem upřeným na přední kolo svých byciklů. Aby bylo trochu vzrušení i pro tetřeva, v létě se tam prožene mimo cestu nějaká ta čtyřkolka a v zimě sněžný skutr, tak jak je zvykem nyní v Krkonoších.
Proč tohle vlastně píši? Vždyť moji spolužáci, kteří čtou moje články, mi říkají: "Že se na to …" No, mám rád les, myslím, že o něm něco vím, a alespoň toto mohu pro něj udělat. Uvědomuji si, že je v tom i povzdech starého dědka. Hlas volajícího na poušti. Ale co kdyby ... A také si nemyslím, že do "plyšáku" zde byli jen samí pitomci a že teprve nyní nastala nová doba osvícenecká. Problém nevidím pohledem vznášejíciho se orla. Můj pohled je pohled provozního lesníka, dívajícího se na věc z žabí perspektivy.
Na Šumavě jsem nikdy nesloužil, ale znám trochu nešťastné horské lesy na severu naší vlasti. V roce 1960, po maturitě, jsem nastoupil na umístěnku do Krušných hor, na Chomutovsko. Již tehdy se tam prováděla jen nahodilá těžba a na zdravý strom se nesáhlo. Na mém polesí se ročně těžilo 5000 kubíků, a to převážně souší. Pak jsem byl povolán k obraně své socialistické vlasti a do Krušných hor jsem se už nevrátil. Ovšem vývoj té katastrofy jsem sledoval i nadále. Lesy v Krušnných horách se začaly podobat těm, které vidíme nyní na Šumavě. Aby se zabránilo odkrytí lesní půdy, zalesňovalo se nepůvodním smrkem pichlavým, který byl proti průmyslovým exhalacím trochu odolnější. Ani té bříze, ve snaze tam dostat nějaké listnáče, se moc nedařilo. Kyselost půdy se snižovala leteckým vápněním. Byly to zoufalé pokusy, ale katastrofické erozi bylo zabráněno. Po nějaké době to začaly odnášet Jizerky, kam jsem občas jezdil. Pohled na suché smrky v hřebenové oblasti mě posléze od návštěv Jizerek odradil. Teprve po roce 1990, kdy se začalo s omezováním těch vražedných průmyslových čmoudíků, se situace zlepšila. Ony horské porosty měly to štěstí, že tu schnocí hrůzu nikoho ani nenapadlo prohlásit národním parkem a hospodaření se ponechalo lesníkům. Dnes jsou tato pohoří zelená. Při záchraně pomáhaly i ekologické spolky. Budiž jim čest a sláva. Ovšem v té době se ruce jejich členů neštítily motyky a oni místo blouznění pracovali.
Takové štěstí neměla Šumava. Nepoškozena exhalacemi byla, jako hospodářský les, v pořádku a smrkové monokultury se postupně mohly přeměňovat na les smíšený. Byla však v roce1991 prohlášena národním parkem a stala se kolbištěm nejrůznějších zájmových skupin, v kterých jsou zastoupeny v různém poměru hloupost, naivita, fanatismus a obyčejná vyčůranost. Občas skutečné vědomosti jejich členů vyvřou na povrch. Viz biomasa. Při prosazování různých názorů bojují proti sobě různá stranická uskupení bez ohledu na skutečné zájmy lesa. Byly vyhlášeny bezzásahové zóny, což mohou být třeba rašelinište, ale ve smrkové monokultuře, která na Šumavě většinou je, je to způsob, jak si zadělat na malér. Korunu všemu nasadil Kyrill. Nezpracování polomů u takového typu lesa může vést jen a jedině ke kůrovcové kalamitě katastrofálních rozměrů. Stalo se. Tímto "hospodařením" je Šumava nyní tam, kam přivedly Krušné hory a Jizerky elektrárny a chemičky.
Jen zelený strom dovede ochránit půdu před vysycháním, zelený les jako houba nasaje srážky a vodu uvolňuje do potůčků a potoků postupně a tím kladně ovlivňuje stavy řek. Pomocí fotosyntézy mění CO 2 na kyslík. O tvorbě biomasy raději nemluvě.
Obávám se, že obnova kůrovcem zničeného lesa bude problematická. Přirozené zmlazení je v půdě zarostlé buření, mírně řečeno, velmi obtížné a byl by tam zase smrk. Jedle potřebuje zástin, nemá tam odkud nalétnout a bukvice tam také nemájí odkud spadnout .
Tak nevím. Obnova bude (pokud zvítězí rozum) velmi drahá. Peníze nebudou. Dobrý hospodář za peníze utržené za dřevo zajišťuje, podle zákona, obnovu lesa. Tak se to dělalo více než 200 let. Ovšem nepochybuji o tom, že tržba za vytěženédřevo, pokud nezůstane dřevo v lese, má spoustu zájemců na její "odklonění". Tak tedy další umírání alespoň zastavme Osvědčenými tradičními postupy.
Ke své hanbě musím přiznat, že i já jsem profitoval na blokádě Ptačího potoka. Vsadil jsem se, že uhodnu bydliště oné rodiny, která tak statečně hájila lýkožrouta a svou nezletilou dceru proti policejní brutalitě, ještě před zveřejněním její trvalého bydliště. Vyhrál jsem flašku své oblíbené Frankovky. Nebyla špatná.
Ono vůbec dálkové ovládání programů je na postupu. Televizních programů z křesla, zemí EU z Bruselu (zlí jazykové mluví o Berlíně a tak trochu o Paříži, zatím ne o Vichy). A Šumavy ? Doplňte si sami.
Howgh!
lesník v.v.