Bez nezávislé advokacie není spravedlivého soudního procesu, není právního státu.
Již preambulí Etický kodex advokátů EU zavazuje každého ze 700 000 advokátů sdružených v Radě evropských advokátních komor respektovat poslání nezávislé advokacie jako pilíře a zásadního prostředku ochrany lidských práv občanů vůči státní moci.
Nezávislost advokáta na státní moci je podmíněna následujícími předpoklady.
Materiálním předpokladem nezávislosti advokacie je právní jistota, že právo advokáta na odměnu za poskytnutou právní pomoc budou respektovat především všechny orgány a subjekty podílející se na výkonu státní moci.
Dalšími předpoklady nezávislosti advokacie je neúplatnost a neohroženost advokacie především vůči státní moci.
Z požadavku Etického kodexu advokátů EU na nezávislost advokacie potom vyplývá, že advokát může uzavřít s kýmkoliv kompromis o svých palmárních nárocích, nikoliv však se subjektem, který se podílí na výkonu státní moci.
Znemožnění advokátovi vymoci si svoje nároky na státní moci zpochybňuje důvěru veřejnosti ve způsobilost advokacie vymoci na státní moci ochranu základních práv občanů, a tím i důvěru občanů v institut nezávislosti advokacie, a tedy i v právní stát jako takový. Není-linezávislé advokacie, není právního státu.
Je-li i proti advokátovi porušen zákaz nelidského zacházení, je závazkem ochrany základních práv občanů vázán advokát stavovskou povinností vůči občanům podobně jako lékař v případě zdravotního ohrožení.
Bez ohledu na existenční ohrožení advokáta státem organizovaným násilím je stavovskou povinností advokáta za každou cenu dosáhnout, aby vůči úplatným veřejným činitelům byla řádně vyvozena plná odpovědnost za vydírání a nelidské zacházení s advokátem.
Nikoliv za útok proti osobě advokáta, ale především za útok proti institutu nezávislosti advokacie, který je podle Etického kodexu advokátů EU zásadnízárukou ochrany základních práv občanů proti státní moci.
Tato stavovská povinnost advokáta je v České republice o to naléhavější vzhledem k historické zkušenosti České republiky ze zneužívání zákonů k perzekuci občanů z doby okupanty dosazeného komunistického režimu, která byla reflektována zákonem č. 198/1993 Sb.zák.
Zákonem byl komunistický režim prohlášen za zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný. Především proto, že používal k perzekuci občanů všech mocenských nástrojů. Jak známo především prostřednictvím bývalé zločinné kolaborantské Státní bezpečnosti utajeným zneužitím pravomoci policie, prokuratury a soudů v rámci tzv. "socialistické zákonnosti" svévolně zbavoval občany práv a majetku a porušoval jejich základní lidská práva a svobody.
Činil tak se záměrem ty, kteří se domáhali svých práv, jako své odpůrce ve vlastizrádném spojení s cizí mocností likvidovat.
Po pádu režimu nastoleného okupačními vojsky sovětského Ruska se dostalo veřejnosti informace, že značná část za okupačního režimu působících advokátů byla vedena v seznamu agentůbývalé StB a utajeně se na perzekuci okupační mocí podílela zneužíváním důvěry občanů v nezávislost advokacie.
Ústavní soud nálezy k zákonu č. 198/1993 Sb. odsoudil právní formalismus snah vykládat ústavní demokracii jen jako politickou moc vykonávanou právními nástroji a zdůraznil, že podstatou právního státu je především moc založená na hodnotách a principech přirozeného práva.
Se zpronevěrou české advokacie požadavku na nezávislost advokacie vyvozením odpovědnosti za zneužití důvěry klientů v advokacii, utajeným působením advokátů v bývalé okupační tajné policii StB,se Česká advokátní komora dosud nevypořádala.
V rozporu s nálezy Ústavního soudu k zákonu č. 198/1993 Sb.zák.proto právní formalismus snah české justice vykládat ústavní demokracii nezávisle na hodnotách a principech přirozeného práva, jen jako politickou moc vykonávanou právními nástroji, v současné době dosud v České republice trvá a - za patronace koho jiného než BIS - utajeně se stupňuje.
Po dosažení úrovně ochrany zdraví a života člověka 20. století vyvstala jako hlavní humanitární otázka ochrana lidských práv. Jaký by byl dnešní stav ochrany zdraví a života, nebýt již od starověku etického příkazu Hippokratovy přísahy, zavazujícího každého lékaře vykonávat odbornou péči o své pacienty nezávisle na jakýchkoliv vlivech, pouze lege artis podle svého nejlepšího svědomí a vědomí.
V případě neetického výkonu advokacie hrozí zneužitím odborné dominance advokáta nad klientem nic netušícím občanům existenční hrozba, s ohrožením zdraví a života zneužitím lékařské odbornosti srovnatelná.
Při zneužití důvěry klienta v nezávislost advokáta fyziologické funkce organismu klienta nevarují. Míra existenčního ohrožení je o to vyšší, oč je klientovi tato hrozba skrytější.
Evropa vstoupila do 21. století, aniž se dostatečně poučila z nacistické i komunistické totality, které - od nacistických Norimberských zákonů po komunistickou socialistickou zákonnost - používaly jako hlavní nástroj totalitního bezpráví zákon. Nikdo nenese za zákonné bezpráví páchané na občanech státní mocí větší odpovědnost, než na státní moci závislá advokacie. Odpovědnost o to větší, je-li zákon aplikován v rozporu s přirozenoprávními principy ústavního pořádku. Protiústavní zákonné bezpráví.
Etický kodex advokátů EU je základní normou zaručující ochranu základních práv občanů EU nezávislou advokacií. Je tomu tak proto, že i Statut Soudního dvora EU podmiňuje založení pravomoci Soudního dvora EU podpisem žaloby některým ze 700 000 advokátů působících v rámci Rady evropských advokátních komor CCBE (COUNCIL OF BARS AND LAW SOCIETIES OF EUROPE). Není-li zastupující advokát nezávislý, nemůže být ani před Soudním dvorem EU proces spravedlivý.
Etický kodex advokátů EU je tak základní normou, která zastoupením občanů nezávislou advokacií proti státní moci podmiňuje soudní ochranu základních práv všech občanů EU. Není-li nezávislé advokacie, není spravedlivého procesu od úrovně národních soudů po úroveň Soudního dvora EU.
S dynamickým rozvojem technických prostředků umožňujících utajené sledování kohokoliv narůstá hrozba jejich zneužití k vydírání, kterým státní moc tajných služeb je schopná se vymknout demokratické kontrole. Nedostatek účinných záruk nezávislosti advokáta proti zneužívání státní moci představuje o to větší hrozbu, oč zaostává schopnost demokratických režimů najít proti této hrozbě s dostatečným předstihem účinné institucionální záruky ochrany.
Soudní ochrana základních práv a svobod občanů EU na všech úrovních, od prvé instance soudů členských států až po Soudní dvůr EU, je nemyslitelná bez dostatečných záruk účinné ochrany nezávislosti advokacie na státní moci.
Bez dostatečných záruk účinné ochrany nezávislosti advokacie na státní moci hrozí, že soudní proces u soudů všech stupňů v EU se změní v pověstnou totalitní karikaturu spravedlnosti tak typickou pro země na východ od EU.
Ochrana majestátu nezávislosti advokacie musí být pro uplatnění základních práv a svobod občanů stejně důležitá jako ochrana majestátu nezávislosti soudů. Jedno druhým se vzájemně podmiňuje.
Zkušenosti advokátů z okupačního režimu dosazeného ozbrojenou okupační mocí učí, že utajená spolupráce advokátů se státní mocí reprezentovanou tajnými službami hrozí všude tam, kde zneužití státní moci tajnými službami není zajištěno dostatečně účinnou demokratickou kontrolou.
Zneužití důvěry klientů v nezávislost advokáta byla základním právům a svobodám občanů mnohdy účinnější hrozbou totalitního režimu než fyzické mučení či jiné prostředky zneužití státní moci ke krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení s těmi, kteří přes hrozbu represe se svých základních práv a svobod odmítali vzdát.
Česká advokacie proto nese hlavní odpovědnost za bezpráví, které je pácháno zneužíváním státní moci ke krutému, nelidskému a ponižujícímu zacházení s občany České republiky. Jeho beztrestnost umožňuje, že navzdory oficiálnímu pranýřování je korupce pod deklarací právního státu utajeně povyšována na metodu vládnutí.
Je to především česká advokacie jako celek, kdo odpovídá za to, že namístospolečensky respektovaných ochránců základních práv občanů se v povědomí veřejnostikredit advokátů propadá do pozice nenasytných příživníků, kteří prosazováním "zákonného" bezpráví neváhají k ukájení své chamtivosti zneužívat své odbornosti k nelidské masové existenční likvidaci i těch sociálně nejslabších občanů jejich uvržením do bezpráví vedoucího k bezdomovectví.
Namísto toho, aby se advokáti domáhali z hodnoty věci alespoň deseti procent poctivé odměny od miliardářů, nestydí se vymáhat mnohonásobky hodnoty věci od těch největších chudáků. Co jiného než kšeftaři s právem. Pijavice na těle národa. Namísto ochránců národa škůdci národa.
Najde-li se i přesto advokát, či advokáti,kteří na rozdíl od kšeftařů s právem ctí majestát nezávislosti advokacie na státní moci jako záruky ochrany práv občanů, hrozí jim, že proti nim bude za asistence České advokátní komory beztrestně zneužíváno státní moci.
K jejich dehonestaci,kriminalizaci, k vyškrtnutí ze seznamu advokátů. V poslední době už i k fyzické likvidaci úkladnou vraždou, jak nasvědčuje stále nevyšetřená vražda advokáta ČAK JUDr. Ernesta Valka. Stále nevyšetřená vražda, přestože jako jediný advokát v této zemi byl JUDr. Valko i předsedou Ústavního soudu ČSFR, jehož většina soudců byla ještě nezpochybnitelnými soudními ochránci ústavnosti.
Oč větší uznání si zaslouží těch několik málo advokátů, kteří přes existenční hrozbu zneužitím státní moci k nelidskému zacházení neváhají podstupovat oběti majestátu nezávislosti advokacie na státní moci. Namísto toho, aby zavražděnému právnímu zástupci ve sporech s ČSSD JUDr. Valkovi postavila ČAK pro výkon advokacie nezávislý na státní moci pomník za oběť nejvyšší, zveřejnila v lednu vyškrtnutí jeho klienta ze seznamu advokátů ČAK.
Je vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů ČAK ke stížnosti subjektu, který se podílí na výkonu státní moci, za této situace ve smyslu Etického kodexu advokátů EU trestem či vyznamenáním? Hanbou či poctou?
Autor byl pro výkon advokacie nezávislý na státní moci z podnětu ČSSD vyškrtnutý ze seznamu advokátů ČAK