Stejně jako s komentátorem Jindřichem Šídlem (Právo vraha zemřít v akci, HN 26.7.2011) i se mnou cloumá vztek a paralyzuje mne smutek. Stejně jako Roman Joch ve stejném vydání HN (Erupce zla v Norsku, NP, 27.7.2011) nejsem zaskočen tím, že se něco takového mohlo (muselo jednou) stát. Naopak je s podivem, že tisíce maniaků, radikálů a násilníků v Evropě i USA si vystačí s psaním štvavých textů na internetu, demonstrativními pochody centry měst, rvačkami na fotbalových stadiónech a koncertech. Stejně jako Jindřich Šídlo jsem byl proti trestu smrti, názor jsem však změnil na základě výsostně demokratické procedury, porovnal jsem argumenty.
Trest smrti je přijatelný
Tabu znovuzavedení trestu smrti, které na sebe státy Evropy v mezinárodních smlouvách uvalily, nás dostává do schizofrenních duševních stavů, které u sebe poctivě popsal Jindřich Šídlo. Namísto po staletí osvědčeného (a vysoce legitimního) trestu smrti za nejhorší zločiny z rukou státu máme spoléhat na situační etiku (porušení pravidel) od členů ozbrojených složek. Podle Šídla má i vrah právo být zabit v akci. Nechápu proč. Kde vzal masový vrah právo stát se mučedníkem? Proč by policista v rozporu s právem i tradiční morálkou měl zastřelit vzdávajícího se „nepřítele“, a sám se tak stát vrahem? Šídlo se hrdě hlásí k předsudku intelektuálů proti trestu smrti. Způsob, jakým chce řešit rozpor niterné potřeby po spravedlnosti (usmrcení vraha) a nepřípustnosti existence takového trestu, je neobhajitelný. Naopak trest smrti za nejhorší zločiny, např. masové a sériové vraždy, vraždy dětí, je plně legitimní a společensky prospěšný. Nabízí totiž pocit (aspoň částečné) satisfakce pozůstalým, preventivně odrazuje možné pachatele a vrací do společnosti (popkulturou vytlačené) zdravé uvědomění naší konečnosti, nedokonalosti a nutnosti nést následky za své činy.
Texas vrahy trestá
Právě dnes je čas hledat nová nebo naopak se vrátit k osvědčeným řešením společenských pnutí. Musíme se držet, byť značně nedokonalého, pilíře naší nihilistické kultury, právního státu. Podle Šídla se vzpírá představě přirozené spravedlnosti, že by masový vrah mohl být někdy propuštěn, protože norské zákony počítají s nejdelším trestem 21 let a pouze možností jeho prodlužování. Realita je horší! V roce 2008 byl v Německu po 26 letech propuštěn terorista z Frakce rudé armády spoluodpovědný za vraždy devíti lidí, aniž kdy projevil lítost. Přestože byl odsouzen na doživotí, soudce vraha neshledal dále jako nebezpečného pro společnost.
Jde to i jinak! V Texasu vykonali 20.7.2011 trest smrti na rasistickém grázlovi, který v reakci na teroristický čin 11. září 2001 zastřelil dva lidi, o nichž se podle jejich vzhledu domníval, že jsou muslimové nebo Arabové. Třetí postižený, kterého postřelil a připravil o jedno oko, pro něj neúspěšně žádal o milost. Zločinec byl po právu usmrcen, naštěstí svůj odporný zločin spáchal v Texasu, protože nejen v Evropě, ale i v mnoha státech USA už trest smrti zrušili nebo k němu sice odsuzují, ale nevykonávají.
Otevřená evropská diskuze (nejen) o zrušení zákazu obnovit trest smrti v jednotlivých státech se zatím nekoná a hned tak nebude. Místo abychom rázně odstrašili masové a sériové vrahy naší připraveností ukončit po spravedlivých procesech jejich životy (např. manželé Stodolovi osm vražd, heparinový vrah sedm vražd), začnou policejní složky po celém světě preventivně špiclovat statisíce nekonformních lidí zastávajících vyhraněné etické, náboženské, ekologické a další postoje, s odůvodněním, že chtějí předejít budoucím útokům extrémistů.
Vše jen proto, aby elity nemusely měnit svoje předsudky.
Obnovení trestu smrti je testem naší odvahy přijmout svět takový, jaký je, nepotřebujeme jej pro odpudivé mordýře, ale pro sebe jako svobodné bytosti uznávající na základě sdílených hodnot nepřijatelnost a neodčinitelnost některých zločinů.
Autor je právník a politolog, v roce 2001 vydal sborník názorů Přijatelnost trestu smrti
kráceno vyšlo v HN