Tvrdím to přesto, že medicínu jako obor a lékaře jako mimořádně vzdělané a navíc v mnoha případech výjimečně manuálně zručné lidi s vysokým morálním kreditem obdivuji. Zamyslel jsem se však na dlouhodobými důsledky jejich práce, kterou „ve prospěch lidstva“ odvádějí v rámci veřejné zdravotní péče v ekonomicky vyspělých státech. Své zamyšlení začnu zrozením základního kamínku lidstva – tedy děťátka.
V současné době se rodí poměrně značné procento dětí, které by se vzhledem ke svým vážným zdravotním problémům ještě před několika desítkami let nikdy nenarodily nebo by po porodu dlouhodobě nepřežily. Řada z nich si pak s sebou do života nese různá fyzická či mentální postižení, některé i postižení genetické. Na jejich udržení při životě a na zajištění životních potřeb v dalších mnoha letech jsou z veřejného zdravotního pojištění i z prostředků jejich rodičů vynakládány obrovské finanční prostředky. Obávám se, že neexistuje žádný zákon, který by těmto lidem zakazoval či omezoval možnost jejich reprodukce. Takže „průměrná zdravotní kvalita lidské populace v ekonomicky vyspělých zemích“, pokud přistoupíme na tento termín, stále klesá.
Další obrovské „mrhání“ prostředky vybranými na zdravotní péči i kapacitou špičkových lékařů představuje léčba onemocnění lidí, kteří si je i přes důrazná doporučení odborníků přivodili či jejich vznik podpořili sami. Jde zejména o zdravotní problémy v souvislosti s nadváhou a otylostí, s kouřením a léčbou různých typů závislostí – od alkoholu až po drogy. Pokrok v medicíně i kvalitní lékaři pomáhají za peníze ze společného „měšce“ soustavně i těmto naprosto neodpovědným „pomalým sebevrahům“, jejichž potomci jsou bohužel velmi často jejich věrnými, ze zdravotního hlediska nežádoucími kopiemi. Počet těchto lidí, kteří k zajištění dalšího pokračování svého neodpovědného života spotřebovávají obrovské množství finančních prostředků a špičkové zdravotnické péče, ve vyspělých společnostech neustále roste.
Všichni víme, že od určitého věku již existuje jen málo lidí, kteří by byli naprosto zdrávi. Ti se bez pomoci moderní medicíny neobejdou. Jenomže její úroveň, ale bohužel současně i cena, je už i dnes tak neuvěřitelná, že dokáže prodloužit fyzickou existenci, mnohdy i život v podstatě již téměř mrtvému jedinci. A tak se oběma pohlavím stále prodlužuje věk dožití. Do té míry, že se u nich ve stále rostoucím počtu začínají projevovat choroby velmi vysokého věku – tedy zejména Alzheimerova choroba a demence. Jestli to takhle půjde dál, pak za padesát let spotřebuje na léky a nezbytnou péči tato skupina jedinců převážnou část finančních prostředků, které budou na zdravotním pojištění vybrány. Z čeho se pak bude hradit léčba dosud produktivních lidí, to ví jen pánbůh. Něco se bude muset stát, protože humanistický přístup nemůže jen tak „přetrumfnout“ ekonomickou realitu. Vrátíme se tedy k metodám uplatňovaným kdysi ve Spartě nebo prostě vyhyneme a přenecháme uvolněný prostor lidem, kteří dnes umírají kolem padesátky a na zdravotní péči ve většině nemají. Počet jejich dětí to však stačí vynahradit. Že se možná za 250 let dostanou i oni do podobné situace jako v blízké budoucnosti my, jim při modlitbě na koberečku ještě dlouho a dlouho nebude vadit.
P.S. Příbuzným tématem jsem se zabýval v článku Objednávám si svoji smrt
64letý kluk