Víc byl u nás šikanován Američan David Duke. Snad prý tvrdí, že obětí holocaustu bylo výrazně méně a to je zřejmě špatné. Je prý popírač holocaustu. Česká policie ho zavřela a vyhostila. Nevíme, proč naše vrchnostenská osvícenost nedovolila omezeným poddaným poslechnout si, čím Mr. Duke svá tvrzení dokládá. Jméno David nesvědčí o typickém antisemitovi. Velký bratr zkrátka vydal Myšlenkové policii pokyn k zatčení a vyhoštění. Nechtěli by zavřít prezidenta Klause za popírání globálního oteplování?
Je 65 let po válce a my nesmíme slyšet neschválené údaje. Vytváří to zásadní pochybnosti, zda u nás ještě existuje svoboda slova. Kdyby Duke uváděl jiné počty padlých Rusů, taky by ho zavřeli? Bylo to potupné a urážlivé vůči našincům, kteří zažili mnoho desítiletí primitivních zákazů. Také tenhle byl hloupý, ve svém důsledku ty oficiálně uváděné údaje jen zpochybnil. Už jim úplně nevěřím, nemůžu vymazat celoživotní zkušeností se zakazovanými údaji, bývají vždy přesnější a pravdivější. Zavřete mě také, pane doktore? Nebo evidujete jako extremistu?
Pokud si určitá omezení v těch událostech dali Němci sami sobě, lze to pochopit jako jakési pokání a známku dobrého mravu. Byli nakonec strana poražená a historii prý píší vítězové. Je-li holocaust záminkou pro hrubé omezování svobodné diskuze o historii u nás, vyhráli jsme válku nebo prohráli? A kdo ji teda vyhrál? Führer by se mohl tetelit blahem, kdyby věděl, že po tolika letech se v Česku bude zavírat, vyhošťovat a potlačovat svoboda slova ze strachu z jeho idejí. To je naprosto zvrácené.
Čeho a proč se naši horliví ochránci nedotknutelných pravd vlastně pořád bojí? Odhalili zas nějaké antisemitské spiknutí, něco jako u Topolánka? Kupodivu po nesmyslném svržení vlády v průběhu evropského předsednictví právě a jen Alexandr Vondra přešel do vlády následující. Asi nomenklaturní kádr.
To nesmyslné svržení vlády mělo devastující dopad na již tak nevalnou pověst Česka. A došlo by k němu vůbec, kdyby je v tichosti nepodporoval prezident Klaus? Zůstává nepochopitelné, jak autoritářského levicového populistu Paroubka, ekonomického diletanta („stát dluhy neplatí“), primitivně vychloubačného egocentrika s despotickými sklony, který rád úkoloval policii a dané slovo nedodržel od večera do rána, mohl prezident podporovat ve svržení pravicově spřízněného premiéra. Klaus se dokonce vždy obezřetně vyvarovával i Paroubkovy kritiky.
Podobně podivně blahosklonný postoj má Klaus k Putinovu samoděržaví. Fyzická likvidace mnoha desítek ruských novinářů a nikdy se nic nevyšetřilo. To mu moc nevadí. Nebo aspoň míň než bruselské vyhlášky, byť často hloupé. Brusel je horší Moskvy, vyjádřil se Klaus. On snad nezažil represivní režim? Anebo si ho užíval? Každopádně, za jeho neohroženou kritiku Bruselu mu opravdu, ale opravdu nic nehrozí. On to jistě dobře ví.
U nás se vše podstatné odehrává v ekonomické rovině, ale naše policie také žádnou z velkých kauz nevyšetřila. Pan prezident s tím stavem byl tak spokojen, že odstupujícího policejního prezidenta Martinů odměnil vysokým vyznamenáním.
Kdysi sice před železničáři Klaus také kapituloval, ale před nedávnem odvážně vyjádřil podporu ministrovi Hegerovi proti vydírání lékařských odborů. Byl jsem na Klause zas skoro hrdý, pak ale pan ministr Heger zničehonic a nepochopitelně stáhl gatě a kapituloval. Pan prezident tu kapitulaci nekritizoval. Rozhodovalo se zřejmě tradičně v zákulisí, my jsme kroutíce hlavami sledovali jen špatně režírovanou komedii. Vláda s podporou 75% populace podlehla několika tisícům vyděračů. Co kdyby nám s takovouhle vládou a prezidentem vyhlásilo třeba San Marino válku?
Chápe ještě někdo normální, co se tu děje, o co tu jde? Kdyby někdo naznal, že jde o postupnou a vytrvalou likvidaci státu pro svobodné a svéprávné lidi, o rozmetání posledních zbytků důvěry a naděje ve fungující demokracii, o vytvoření autoritativního státu pro silné lobbistické skupiny a spřízněné politiky, našly by se nějaké pádné argumenty proti?
Dnes už také víme, že to svržení vlády během evropského předsednictví zaviní rekordní ekonomické ztráty. A to už něco znamená – v těchto rekordech je Česko přeborník. Náhradní Fischerova vláda fatálně zaspala reakci na zhoubné bujení fotovoltaiky. Nejhůř na světě. Na to, jak s pohrdlivým nadhledem se u nás mluví o fungování Evropské unie (o Americe ani nemluvě), je zarážející, že v EU neexistuje národ, jehož volení politici by ochotněji prováděli ty největší stupidity. V severní Itálii, kde slunko svítí o 100 dní v roce déle než u nás, vidíte fotovoltaiku sporadicky pouze na domech. Každý ťulpas tam ví víc než naše vláda s parlamentem i prezidentem dohromady.
Fischerova vláda zavedla také kontraproduktivně vysokou daň na pohonné hmoty poškozující nás prokazatelně v kontextu okolních zemí. Kamiony natankují u sousedů, ale ceny PHM mají nejširší dopad a cenová úroveň se u nás mnohdy zvedá nad úroveň zemí mnohem bohatších. Tohle je vrcholně a výhradně politická záležitost – naprosto neřešená. V jedné věci se česká levice a pravice totiž dokonale doplňují – jak lidem pouštět žilou a parádně to rozfofrovávat. Fischerova vláda, v Česku unisono opěvovaná, patřila de facto v Evropě mezi ty nejtragičtější.
Proč alespoň prezident Klaus, vítající každou příležitost poučit kdykoliv kohokoliv o čemkoliv, nevyužil možnosti, když si s Fischerem tak hezky notovali, tuším při nějakém židovském svátku to bylo, a nevysvětlil mu aspoň tu Lafferovu křivku? Pro jeho vládu měl pouze slova chvály. Také se tomu říká držet basu.
Fischer byl už veřejnosti představen jako kandidát na příštího prezidenta, zmiňovaný MUDr. Sobotka, který se nerozpakuje zneužít holocaust jako klacek, je horkým kandidátem už dávno. Nejnověji trio prezidentských kandidátů doplnila paní Němcová. Vesměs nejvyšší členové fanklubu uctívačů prezidenta Klause.
Tato ambiciózní skupinka má kromě nejvyšších politických ambicí a uctívání nejmoudřejšího další společné, ale to ponechávám na čtenářské důvtipnosti. Ale pozor, za nezávislé myšlení se v Česku už zase zavírá.
Odmyslíme-li si svobodu pohybu a ekonomické změny, stalo se u nás realitou neuvěřitelné - kvalitou veřejného prostoru se přibližujeme komunismu konce 80. let a v lecčems jsme na tom už i hůř. Taky jsme si museli dávat pozor na hubu, dali nám pokoj, jen pokud jsme neříkali nahlas, co Vrchnost nechtěla. Tehdy vám ovšem exekutor s posvěcením státu za neuhrazenou pokutu v tramvaji nemohl vykrást byt. Policajtů byla třetina, dnes jich máme nejvíc v Evropě. Na úřadech se dnes mnohde chovají svévolněji než na těch komunistických. Vysocí státní úředníci a politici jsou za miliardové kiksy vykopáváni směrem vzhůru. Za komunistů to mělo přesný název - nomenklatura.
Naši prezidentští kandidáti soustředění kolem prezidenta se na vytváření toho marasmu dvě desetiletí aktivně podílejí v samém centru dění. A nezdá se, že by jim to leželo příliš na srdci. Jak popsáno, jejich činnost nepřispívá ke skutečné svobodné společnosti, ani k lepšímu obrazu Česka ve světě. Nevolil bych ani jednoho z nich. Ač pravičák, tak raději Zemana, který přes svou levicovost dokázal alespoň dát jednoznačně najevo svůj odtažitý vztah k Paroubkovi od samého začátku. Jasný, odvážný postoj. Jako jeden z mála českých politiků má zřejmě zásady i odvahu - naprosto ojedinělé, ale je to úleva.
Ať zkoušíme volit nalevo či napravo, v našem mizerném volebním systému i politické garnituře je odměnou jen rozčarování a permanentní frustrace. Dedemokratizace na postupu. Říká se - každému, co mu patří. Rusové jsou už dávno tam, odkud před 20 lety vyšli. Kdepak se brzo ocitneme my?