Neviditelný pes

ŠUMAVA: Les může růst i bez lesníka...

20.1.2011

... bůh může být i bez kněze

Na stránkách Neviditelného psa probíhá diskuse mezi vědci ze Šumavy a profesorem lesnické fakulty v Brně. Radomíra Mrkvu znám už řadu let, mnoho hodin jsme strávili diskusemi o Šumavě, a tak mohu potvrdit, že je to člověk znalý věci, uvážlivý a čestný. Je vůbec možné, aby se profesor, který je seznámen s kůrovcem i se smrkem tak, jak málokdo v České republice, mýlil? Ano, je! Toto základní lidské právo nemůže být odepřeno ani profesorům.

Na Šumavě totiž vůbec nejde o kůrovce a o smrk. Jde o to, jestli člověk ve své neskonalé pýše dovolí , aby se tam děly věci, které nemůže (a ani nechce) ovlivnit. K tomu byl zřízen národní park. A tak tomu zpočátku i bylo Jenže velmi brzy se tam začalo ukazovat, že stromy rostou i bez lesníka. A to by mohlo být nebezpečné. Od posledního provozního technika až po profesora se lesníci semkli a začali bojovat proti kůrovci v národním parku, stejně jako církev bojovala proti kacířům, kteří tvrdili, že bůh může být i bez kněze. Dnes nám připadá směšné, jak se kdysi církev snažila zamezit poznání, že se Slunce netočí kolem Země. Jak marně likvidovala vědecké poznatky včetně jejich nositelů. Stejně tak marně se snaží zabránit zjevným faktům lesnická obec (čest nemnohým výjimkám), protože na bavorské straně Šumavy, a dokonce na četných místech na naší straně, už je zjevné, že je to jinak. Lesy odumírají, zmlazují se a dorůstají. Bez člověka, bez lesníka.

Vzpomínám si, jak mi Radek Mrkva říkal před deseti lety: „Mojmíre, věř mi, pod rozsáhlými uschlými porosty smrku se nový les nebude zmlazovat, nebude z čeho.“ Nevěřil jsem mu. Dnes nevěřím naopak svým očím, když čtu, že podle něj se les zmlazuje pod uschlými porosty nějak moc, že je tam moc hustý „kožich“ a že je to špatně.

Na Šumavě skutečně nejde o smrk ani o kůrovce. Jde o dřevo. O hromady dřeva. O miliony kubíků dřeva! Ne, nechci nasazovat lesníkům psí hlavu a tvrdit, že jsou to ziskuchtiví hrabivci. Ve své většině určitě ne. Jde o to, že byli vychováni k tomu, aby pěstovali a chránili les a sklízeli úrodu. Tedy dřevo. Teď ale po nich někdo chce, aby na Šumavě se založenýma rukama sledovali, jak úrodu sklízí kůrovec. A lesníky čert bere. Jenže smrk a kůrovec tady byli mnoho milionů let před tím, než se na planete objevil první člověk (a lesník). A budou tady i po tom, co poslední člověk (a lesník) vyhyne. A proto se před kůrovcem i smrkem skláním s pokorou. Souboj tohoto Davida a Goliáše nepatří do lidských dějin. Je to kapitola z dějin přírody, z dějin Země, které zatím známe tak málo, jako žáci první třídy integrál.

Na Šumavě vlastně nejde ani o to dřevo. Jde jenom o to, abychom na malém, malinkatém kousku republiky ponechali přírodní procesy běžet. Poznání, které nám to přinese, je tisíckrát cennější než všechno dřevo, které na Šumavě stojí a leží.



zpět na článek