Neviditelný pes

FEJETON: Auto, které by trestalo...

14.1.2011

Bydlí za Prahou, denně do ní jezdí v silných vozech vydělávat peníze a večer se zase vracejí. Pokud máte pocit, že by touhle větou mohl začít nějaký horor nebo aspoň thriller, nejste daleko od pravdy.

Řeč je o temné hrozbě ohrožující Středočeský kraj dokonce do té míry, že potřebu zasáhnout cítí i ministr vnitra Radek John. Jméno škůdce? Manažeři.

Minulý týden jsme se dozvěděli, že jim středočeští policisté půjdou „po krku“.

Čím to je, že situace na silnicích je stále tak silným tématem? Probírá se v médiích i u hospodských stolů, vyjadřují se k ní politici. Nejčastěji se vyskytujícím čtyřčíslím prvního týdne nového roku není v českých médiích 2011, ale kupodivu 2222. Asi se nenajde nikdo, kdo by nevěděl, že je to SPZ muže obviněného z pirátství a agresivní jízdy po dálnici D1. Věnují se mu bulvár i seriózní média. Určitě o jeho případu padne zmínka také v parlamentu. Nechci to zlehčovat, ale objektivní realitou „případu 2222“ je několik pomačkaných plechů.

V sobotu byla moje žena v novém televizním pořadu na ČT24. Zúčastní se ho pouze ženy a jedním z témat byla i agresivita na silnicích. Moje žena - mimochodem manažerka disponující silným autem a ano, bydlíme ve Středočeském kraji - v něm přišla s myšlenkou, že by řidiče mohla kontrolovat jejich vlastní auta.

Překvapilo mě to, protože jsem o tom už dřív sám několikrát přemýšlel. Technologie k tomu k dispozici jsou. Tak jednoduchá věc jako navigace přece už dnes umí rozpoznat hned několik našich přestupků, zejména rychlou jízdu. A koneckonců primitivního „fízla“ jménem tachograf znají řidiči dálkových autobusů. Technologie versus svoboda Co brání tomu, nasadit na agresivitu na silnicích moderní technologie? Malá drobnost... ehm... naše svoboda.

Tak jako v boji za dodržování zákonů či v boji se zločinem je i v dodržování silničních pravidel proti sobě policejní efektivita a naše svoboda. Už jsme se do značné míry mnoha lidských práv vzdali, pokud chceme létat letadlem. A není vyloučeno, že nás časem potká totéž na silnicích. Je to jen otázka nálady ve společnosti.

Bavil jsem se o tom se ženou, když přišla z televize. Opravdu chce, aby na nás auta donášela úřadům? S přímočarostí sobě vlastní namítla, že by do toho vůbec úřady netahala. Bylo by to auto, které by přestupky odhalovalo, ale také hned samo trestalo. Jel jsi rychle v obci? Posílám příkaz k bankovnímu převodu z tvého účtu. Přejel jsi dvakrát plnou čáru a nezastavil na stopce? Teď tady zaparkuju a dál jdi pěšky, dobytku! To mě zaujalo, musím říct, myslím ten koncept, že se auto stane naším nepřítelem. Ano, to auto, které je pro nás muže prodloužením našeho ega (někdo škodolibě dodává, že prodloužením i něčeho jiného) a symbolem statusu? To může napadnout jen ženskou. Ale něco na tom je.

LN, 12.1.2011



zpět na článek