Neviditelný pes

ŠKOLSTVÍ: Kdo se ptá nás, studentů?

23.12.2010

Pokud očekáváte, že budu brečet nad tím, že nová maturita je moc těžká, učitelé moc nároční a matematika zbytečná, budu vás muset zklamat.

Již sedmým rokem studuji gymnázium, což není zrovna jednoduché. Když jsem nastupovala do primy, byl to velký šok. Změna z neučení na opravdu tvrdé učení nebyla jednoduchá. Mí kamarádi ze základky chodili domů kolem jedné odpoledne, my kolem druhé. Smáli se, že ve škole nic nedělali, protože měli „rodinku“, dílny, zahrádky, pozemky, vaření a podobně. My smutnili, protože náš rozvrh vypadal následovně: každý den matematika, český jazyk a angličtina. Učebnice anglického jazyka, kterou na základní škole probírali rok a půl až dva, jsme měli probranou za pololetí. Proto si většina z nás po prvním měsíci sháněla doučování. V biologii (přírodopis jsme neměli) jsme popsali průměrně 2 až 3 stránky A4 za hodinu. Stejné kvantum vědomostí do nás doslova „tloukli“ ve všech předmětech. Chemie přišla už v sedmé třídě, ostatní na ZŠ jí byli ušetřeni až do osmé třídy. Zato měli počítače, praktické a jiné činnosti, v menších městech a vesnicích i náboženství.

Nedivte se, že po sedmi letech, kdy jsme byli víceleté gymnázium, vítáme příchod státních maturit. Na našem gymnáziu pro nás vesměs nebude problém vyšší verze. Pokud chcete argumentovat, že je nás málo, ano, je nás málo, ale za osm let dřiny si nepředstavuji nic jiného než výstupní test odpovídající našim znalostem a poté další studium odpovídající našim schopnostem. Proto by si všichni měli rozmyslet, co vlastně jejich ratolesti dělaly na základní, potažmo na střední škole, a poté kritizovat maturitu. Ta je totiž odrazem toho, jak a kde studovali. Pokud rodiče tvrdí, že nevěděli, co je to za školu, věděli to moc dobře. Na webových stránkách každé školy jsou tabulky s počtem přijatých na vysokou školu, většinou i jakého směru, většinou za delší časové období. Pokud tam nejsou a neposkytnou vám je ani ve škole nebo neodpoví na váš přímí dotaz nebo odpoví záporně, je vše jasné. Musela jsme se smát, když nejmenované gymnázium ve svém inzerátu uvádělo 80% úspěšnost při přijímacím řízení na vysokou školu (pro zajímavost, naše má 96%). Navíc, v řečech mezi lidmi, které jsou jedním z nejlepších zdrojů informací, se říká: Ten málem propadl, školu tady by neudělal, tak šel na školu xy, tam je to jednoduché, nebo tam to udělá i on.

Státní maturity jsou potřeba i proto, aby navrátily váhu názvu gymnázium. Pokud se liší výsledky studentů z různých míst, je to tragické. Pokud gymnázium je v okresním městě o 30 000 obv., druhé v městě s rozšířenou působností, kde vždy bylo (20 000 obv.), a další už ne, je vše pořádku. Pokud ovšem vezmete v úvahu, že mezi těmito městy jsou čtyři vesnice (celkem 10 000 obv.), města jsou vzdálena 25 km a někdo mezi nimi založí další gymnázium, je něco špatně. Potom se úroveň musí lišit. Přicházejí k nám studenti z jiných gymnázií a diví se, co že to po nich vyučující chce. Buď jsou o hodně pozadu, nebo to ani neprobírali. Je potřeba v tomto udělat pořádek.

Michaela Homzová


zpět na článek