Ani povinné vlastnictví Opencard včetně předplacených kuponů vám přitom nezaručí, že vás Dopravní podnik nebude honit jako černého pasažéra (Čtečky revizorů si nerozumějí s Opencard. A cestujícím hrozí pokuta). A jak to vypadá, když karta náhodou funguje? V ranním metru jsem to nedávno vyzkoušel na vlastní kůži.
Naproti mně se na sedadle povaloval pomočený spící bezdomovec, který silně zapáchal. Na stanici Muzeum přistoupil revizor a zkontroloval mou Opencard. Požádal jsem ho, aby prověřil také jízdní doklad bezdomovce a v souladu s článkem 15 přepravního řádu ho vyloučil z přepravy. Revizor odmítl s tím, že to prý není jeho starost. Žádost jsem opakoval s argumentací, že revizor je za prvé zaměstnancem Dopravního podniku (a jako takový by měl řešit podněty cestujících a dbát na kulturu cestování) a za druhé že bezdomovec podle všeho spí v metru bez platné jízdenky.
Revizor opáčil, že na bezdomovce nemá čas. Musí přece honit lidi s nefunkční Opencard, protože z toho má provizi. Požádal jsem ho o sdělení jeho osobního čísla. Odznak mi ale odmítl ukázat s tím, že mi do jeho identity nic není. "To víte, ještě byste si na mně stěžoval," řekl a odešel.
Napsal jsem tedy pražskému Dopravnímu podniku. Když už to stálo 880 milionů korun, předpokládal jsem, že systém umí tak základní věc, jako je zobrazení, ze kterého přenosného terminálu byla provedena kontrola mé karty. Kdyby tomu tak totiž nebylo, znamenalo by to, že pražský magistrát peníze daňových poplatníků investoval neúčelně. Jinými slovy by šlo o další důkaz, že dům na Mafiánském náměstí je plný tlustě nacucaných pijavic.
Jak myslíte, že to dopadlo? Šéf revizorů se mi vysmál: karta prý nic takového neumí. Od té doby chápu pravdivost sousloví Megaztrátní Openkrad: