Již dávno před naším letopočtem měli horníci stanovena jistá pravidla chování při těžbě rud a postupem času se tato pravidla zdokonalovala. Málokterá lidská činnost má tak podrobně zdokumentován způsob práce jako hornictví. Je to tím, že zde odjakživa šlo o život. A špatné kroky jedněch mohly způsobit smrt druhých. Proto musela být pravidla těžby a dobývání jednoznačná. Platilo to v dolech krušnohorských, jihlavských či kutnohorských, platilo to a platí v dolech ostravských či karvinských. Horníci měli nejprve pouze tzv. horní řád, který zásadně stanovil pravidla chování lidí v důlní činnosti. Horníci si k tomu vytvářeli i zvláštní dozorčí orgány; konec konců dnešní báňské úřady jsou jedny z nich. Později pouze horní řád již nestačil. Mnohé činnosti bylo nutno popsat, neboli pasportizovat. A tak vznikaly (nejen pro hornictví, ale i pro stavby na povrchu) tzv. technologické pasporty.
Během mého osmnáctiletého výletu v podzemí OKD, na který jsem byl po roce 1968 šupem poslán, jsem později jako hlavní předák se svým hlubičským a razičským kolektivem vyhloubil stovky metrů důlních jam a vystavěl desítky atypických důlních děl (zásobníky, remízy lokomotiv, dílny a jiná velkoprostorová díla). Všechna byla v podzemí a mnohá z nich byla co do rozsahu i obtížnosti daleko složitější než tunel Blanka. Takže o tom něco vím. Komunistům nefandím, ale v té době byl skutečně základním dokumentem činnosti osádky tzv. technologický předpis. V něm bylo stanoveno plno samozřejmých věcí, o nichž jsme sem tam prohlašovali, že to jsou blbosti. Ale ono to tam být opravdu muselo. A také tam bylo stanoveno to základní. Jak dlouhé vrty na odstřel máme vrtat, kolik trhaviny můžeme použít, jaká může být délka nezabudovaného (nechráněného) stropu, jaká může být délka odkryté horniny a jakým způsobem ji máme zabezpečit (zabetonovat). Vše bylo stanoveno, i když se nám mnohé zdálo příliš opatrné. Ale nikdo z nás si nedovolil technologický pasport porušit. Viděli jsme za svůj hornický život příliš mnoho mrtvých kamarádů, než abychom chtěli ohrozit druhé. Technologický pasport byl prvním, o co se kontrolní, zejména báňské orgány zajímaly. Myslím, že je tomu tak doposud, zaplať pámbu.
Protože jsem pracoval od počátku u důlní investiční výstavbové organizace (VOKD), vím dopodrobna vše o důlních stavbách a jejich systému výstavby. Vždy byl například součástí každého našeho pracoviště tzv. stavební deník. Do něj psal výsledky každé směny (stav pracovního postupu!) směnový předák, zapisovaly se do něj i připomínky investora, kontrolních orgánů či žádosti na cokoli. Investorský dozor reagoval, ale také upozorňoval, často i varoval. Byl jsem několikrát před komisí, která vyšetřovala smrtelný úraz. Dokumentace byla základem a neobstálo nikdy něco jako „já zapomněl, já nevěděl" nebo "havíři chtěli“. Denně a v jistých případech nejdéle do tří dnů, musel na všechny připomínky reagovat orgán, jehož se to týkalo. Kdyby náhodou napsal do deníku směnový předák, že osádka postoupila například za den o 5 metrů kompletně (což znamená včetně odstranění podpěr betonové výztuže), když norma i pasport by předpokládaly 1 běžný metr denně, okamžitě by nastal fofr. On by si to totiž nikdo nedovolil nejen napsat, ale ani udělat. Na to se mají (autore článku) dělníci v dole příliš rádi.
Jak se tedy mohlo stát to, co se stalo v tunelu Blanka? Díky své dlouholeté praxi vidím vysvětlení jediné: přišel mistr a povídá: Chlapi, trochu to zrychlíme, nadloží je podle průzkumů pevné, ono to vydrží. A nevydrželo. A všechno to vyšetřování kolem tunelu Blanka trvalo tak dlouho, neboť bylo nutno zajistit, aby se ona inkriminovaná věta neznámého mistra nedostala na světlo boží, neobjevila se promítnuta ve stavebním deníku a báňský úřad aby nemusel konstatovat hrubé porušení technologického pasportu, pokud zde ovšem vůbec nějaký (včetně stavebního deníku byl). To vše jsou ovšem pouze papíry, dají se dodatečně vyrobit, ale trvá to dlouho. I tohle jsem zažil.
Takže, vážený pane autore, dělníci nikdy moc nepospíchají. Jednak to mají od přírody, a v důlní činnosti mají instinkty vlastního bezpečí. Narušeny (ony instinkty) mohou být pouze vidinou lehkého výdělku. Znáte to: Pepo, podrž zeď, já jdu pro prachy. A to bude zřejmě problém tunelu Blanka, který (ten problém) zůstane zcela jistě nepopsán. Neb v tunelech je většinou tma. Ke škodě těch, kteří ho stavějí a budou stavět. A bohužel k zisku těch, kteří vše financují a organizují.