Samozřejmě, obecně nic proti tomu. Takto se většinou chová každý velice úspěšný a bohatý podnik, který má zájem na rozšiřování služeb. První otázkou je, zda se v případě Českých drah jedná o bohatý a úspěšný podnik. Pokud je mi známo, „bohatne“ tento mamutí podnik především štědrými státními dotacemi a půjčkami. Čemuž ona megalomanská propagace neodpovídá. Zajímalo by mě, která soukromá firma drahám tuto přepychovou PR službu dělá. A za kolik.
Ale i v tomto případě připouštím, že nevím všechno, v důsledku čehož mohu této obchodní politice ČD křivdit. Jenom jednu věc nepochopím. Proč ony miliony korun na zbytečně přepychovou a účinkem se hodně míjející propagaci, když dráhy nemají peníze na lidi, kteří by omývali a čistili všechny vlakové soupravy. Proč nevyčlení nějaké peníze z oné inzerce na mzdy zaměstnanců, kteří by mohli pečovat o čistotu vlaků během jízdy. Když ty texty totiž čtete v kupé vagonu, jehož odpadkový košík je zcela přeplněn, tak jim věřit nemůžete.
Nedávno jsme cestovali do Evropy. Na cestu z Olomouce do Prahy jsme prozíravě zvolili Pendolino, italskými drahami dávno vyřazenou jízdní soupravu. Je přece jenom trochu čistší. Při čekání na peróně olomouckého nádraží jsme se potkali s rychlíkem, honosně nazvaným Emil Zátopek. Muž tohoto jména je pro nás synonymem obrovské vůle, poctivosti a vynikajících sportovních výkonů. Vlaková souprava, která přijela z Prahy a pokračovala dále do Ostravy, nebyla vůbec hodna jeho jména a je skutečně odporné, že si někdo z Českých drah dovolil takto pošpinit památku olympijského vítěze. Vlak ten byl totiž na první pohled ošklivě špinavý a hnusný. Zrezivělý a zašlý. Špína z něj přímo tekla přes jeho zrezivělé oplechování. Nechápu, proč má například okna. Jak jsem později zjistil, tato souprava jezdí neustále mezi Prahou a Ostravou. Víte, rozhodně nezávidím (a přeji) manažerům Českých drah jejich roční milionové příjmy. Co by se ale stalo, kdyby každý z nich věnoval měsíčně ze svého alespoň dvacet tisíc korun na plat několika nezaměstnaných žen, které by jistě s láskou tuto soupravu alespoň jednou denně umyly. Když už to nechtějí dát z té částky na propagaci. To ovšem profitým pana Žaluda ani nenapadne. Ani nikoho jiného. Vysvětlení je nasnadě. Nikdo z nich, ani z poslanců či ministrů, Zátopkem nejezdí. Jezdí auty, případně létají. Letadla jsou čistější. Rychlík Praha-Mnichov nebyl o mnoho čistší. Navíc nebyl žádným rychlíkem, i když se jmenoval Franz Kafka, což je vůči tomuto pražskému významnému rodákovi německého původu velice ošklivé. Průvodčí nám sdělila, že pojedeme mimořádně přes Klatovy, avšak že tam v žádném případě nebudeme stavět. A že budeme mít asi hodinu zpoždění.
A tak jsme se až do Němec ploužili. České dráhy se rozhodly nějakým, zřejmě politicky podezřelým, cestujícím do Mnichova cestu dokonale znepříjemnit. Vlaková souprava byla špinavá sice jen mírně, mimo jiné také bez jídelního vozu. Její pohyb na železniční trase místy evokoval představu, že místo lokomotivy jsme taženi dvěma dobrovolníky na kolečkových bruslích, kteří nechávají soupravu jet občas vlastní setrvačností. O rychlíku se nedalo vůbec hovořit. Po přejezdu hranic nastala okamžitá změna. Vlak evidentně zrychlil. Do Mnichova jsme přijeli s pouhým dvacetiminutovým zpožděním. S úlevou jsme přesedli do čisté a jako v nebi se vznášející soupravy jedoucí do Augsburku. V té jsem se věnoval četbě denního tisku zakoupeného ještě v Česku. V jednom deníku jsem si po cestě přečetl článek uvedený vyjádřením jakéhosi pana Jana Bittera, člena dozorčí rady Českých drah. Tvrdí v něm, že České dráhy jím a jeho kolegy řízené, jsou málo zadluženy a že je nutné, aby si formou dluhopisů za 300 milionů eur půjčili na nákup nových vlaků. I přesto, že si již zcela nedávno půjčili přes dvě miliardy korun. Na co? Na Emila Zátopka určitě nikoliv. Proč tedy nemají těch pár korun na uklízečky pro Emila Zátopka a jiné „rychlíky“, to nechápu.
Když jsem psal tyto řádky, uvědomil jsem si svoji zabedněnost. Vždyť oni si chtějí půjčit na nové soupravy, které budou již umyté. Poté vyřadí starého Zátopka a nahradí ho čistou soupravou, umytou v zahraničí. Geniální. Že oni studovali všichni u Kindla v Plzni. Že nikoli? Evidentně onen i v MF Dnes uváděný materiál „Strategie investičního financování ČD 2010-11“ napsali určitě plzeňští Spejbl s Hurvínkem. „Dráhy potřebují na nákup nových vlaků o 2,6 miliardy korun více, než ještě loni na podzim předpokládaly,“ píše se ve zmíněném článku. Zatím mají půjčeno u bank necelých osm miliard korun.
Kecy o tom, že České dráhy jsou firmou státní, těm věří opravdu asi pouze pan Spejbl a Hurvínek syn. Český stát je zcela mimo, byť ony České dráhy jsou opravdu formálně „státem vlastněný dopravce“. V Japonsku by tento subjekt z pokut nevyšel. A jen mimochodem: k nápravě poměrů na Českých drahách minulým vládám v tomto podniku nikdo nepřekážel a nepřekáží. Schválně: proč si myslíte, že se její členové hospodařením Českých drah zřejmě nikdy smysluplně nezabývali? Ano. Nikdo z nich nikdy nejel s Emilem Zátopkem.