KNIHA: Stát pro čtyřicet milionů
V úvodu knihy autor konstatuje: „Roku 1937 stojíme před Evropou, která ví, že dovedeme vládnouti sobě a že dovedeme spolupracovati s ostatními. Stojíme na konci svých let učení…“ K tomu následně dodává, že země, které na mapách spojuje jednotná forma československého státu, nejsou dosud jednotným státem ve smyslu životního dokonale spojeného celku.
První Československou republiku tvořilo kromě historických českých zemí také Slovensko a Podkarpatská Rus. Rozdíly mezi těmito zeměmi byly výrazné. V některých částech státu se žilo moderním způsobem života, zatímco v těch nejvýchodnějších končinách se podle autora žilo na úrovni roku 1837 a někde snad dosáhli vyspělosti sotva roku 1637. Sám autor konstatuje: „V období, které se počíná rokem 1937, neobstojíme uprostřed Evropy jako čtyři země rozdílné hospodářsky, rozdílné kulturně, rozdílné způsobem života. Tyto čtyři země se neubrání, nevystavíme-li z nich jednotný stát opřený především rychlým, levným, moderním a technicky všestranným dopravním spojením.“
V republice tehdy žilo 15 milionů obyvatel a – jak je autor přesvědčen – „využitím přírodního bohatství našich zemí, jejich průmyslovým zpracováním, obchodní distribucí a organisovanou dopravou je možno počet obyvatelstva skoro ztrojnásobiti, aniž by tím byla ohrožena možnost jejich obživy“.
Kniha má 160 stran, text však rozhodně není rozvláčný. Autor často volí jednoduché, až heslovitě působící formulace: 
„Náš úkol: vybudovati silný a hospodářský jednotný československý stát.“
„Náš cíl: aby tento stát byl kulturně i hospodářsky nejzdravějším, nejsilnějším a nejbohatším státem v Evropě.“
„Státy se rozpadají, jakmile ztratily svůj cíl, svou myšlenku.“
Baťa jako cestu k cíli uvádí možnost několikanásobného zvýšení těžby nerostných surovin, která by mohla uživit nových 10 400 000 lidí. Intenzívnější zemědělství by zaměstnalo dalších 4 500 000 lidí, modernizace dopravy 3 100 000 lidí a řemeslo a obchod by mohly uživit 7 000 000 obyvatel. Celkový nárůst obyvatel tak dosáhl v úvaze autora 25 mil. lidí. K výslednému počtu 40 milionů obyvatel pak J. A. Baťa dospívá připočtením tehdejších 15 milionů lidí. Toto číslo následně opírá o tehdejší hustotu obyvatel Belgie prostým přepočtem na rozlohu ČSR.
Splnit takový cíl je však možné, pouze pokud se s ním ztotožní celá politická reprezentace a musí být „realisován spoluprací všech vrstev národa“. Jedním z největších problémů tehdejšího státu byla doprava a infrastruktura. Časová vzdálenost mezi Chebem a zakarpatskou Jasinou byla shodná s časovou vzdáleností např. z Prahy do Anglie. „Celých dvacet pět hodin se budete tlouci železnicí nebo dobrým autem, než projedete dnes naší republikou od západu až na východ.“ Autor proto požaduje postavení silniční magistrály (do tří let), doplnění transverzální trati o železniční magistrálu a konečně vybudování vodní cesty od Plzně do Slatinských Dolů spolu s uskutečněním propojení Dunaj-Labe-Odra. Výhodnost vodní dopravy vidí v nízkých nákladech.
„Síla Říma započala před 2.200 lety na silnici Via Appia“ – tak mimo jiné Baťa zdůrazňuje význam moderní infrastruktury pro rozvoj země. Podle něj je zapotřebí: „1. Dát do pořádku vnitřní silniční síť, jak toho vyžaduje motorizovaná doprava. 2. Vybudovat této silniční síti páteř, která dopravně vytvoří státní jednotu.“
Budování infrastruktury je navíc nástrojem boje proti tehdy vysoké nezaměstnanosti. Nejen dobývání nerostných surovin, ale i těžba dřeva, zejména na Podkarpatsku, vyžaduje kvalitní železnici, protože „tři čtvrtiny podkarpatského dřeva shnijí v lese“. Tehdy si lidé příliš nelámali hlavu nad „vytěžením krajiny“, ekologismus se nijak neuplatňoval, proto ani nelze dnes hodnotit takové uvažování nějak negativně.
Autor se zabývá především dopravou a krom zmíněné železniční nebo silniční také leteckou (uvažuje o československých linkách do Číny, Japonska, Kapského města, Jižní a Severní Ameriky). Pomocí železnic chce vybudovat silná hospodářská centra. Problém země vidí především v jejím tvaru (na délku měla tehdejší republika 1000 km, ale ve své nejužší části jen 60 km). Autor projekt opírá o statistickou část a uvádí také finanční plán, kterým dokládá realističnost celého záměru.
Měřítkem dnešní doby Baťovy plány působí nereálně, naivně a v důsledku pozdějších historických událostí možná až komicky. Nicméně dávají zajímavý pohled na reálie tehdejší doby a ukazují kontrast mezi schopnosti přemýšlet v takto strategickém rozměru ve srovnání s dnešními politiky, kteří se rozhodují podle momentálních nálad a výsledků průzkumů. Je proto až zarážející v kontextu dnešní doby a poměrů v ČR, jaké měli naši nedávní předci strategické uvažování a především ambice.
Poznámka redakce: celou knihu je možno si prohlédnout nebo stáhnout do počítače na této adrese.