Napsal mi odvážný a srdnatý důchodce J. A. z Ostravy, který byl natolik zmatený z různorodosti zpráv v českých médií o kauze ČT a "humanistické flotile" do Pásma Gazy, že neváhal a poslal generálnímu řediteli ČT Jiřímu Janečkovi několik otázek. Přestože neměl nic proti tomu, abych zveřejnil celé jeho jméno, prozíravě jsem tak neučinil; znám své televizní pomstychtivé farizeje...
"Jsem důchodce z Ostravy. Mám dotaz na generálního ředitele: Kdo dal příkaz k účasti na provokaci proti Izraeli? Kdo to platil? Pokud to je z koncesionářských poplatků, tedy i mých, žádám o jejich vrácení. Kdo nese politickou odpovědnost na této účasti-provokaci? Nesouhlasím s postupem ČT. Nesouhlasím s komentáři na toto téma v pořadech ČT. Proč vám expert na tuto oblast nevysvětlil, že jedete do oblasti válečné, že se tam může něco semlít a že Palestinci toho využijí proti Izraeli. To ví každý čtenář denního tisku. Nicméně děkuji za odpověď, byť bude podle mého názoru tendenční. J.A..." (Jako ostatně i jiná prohlášení veřejnoprávní televize:
ČT 24: Palestinský východní Jeruzalém - ignorance či neznalost…?)
Vážený pane, vzhledem k tomu, že generální ředitel ČT není přítomen, přeposílám Váš e-mail řediteli zpravodajství panu Milanu Fridrichovi.
S pozdravem
Roman Bradáč
Vedoucí kanceláře GŘ ČT
A pan Fridrich tento úkol přesunul ještě níž, takže vznikla sáhodlouhá odpověď šéfredaktora zpravodajství:
"Vážený pane,
děkuji za ohlas k našemu vysílání, jakkoli kritický. Česká televize přijala pozvání k nalodění od propalestinských organizací. To je fakt. A cesty se zúčastnila v rámci rozpočtu Redakce zpravodajství. To je další fakt. Na první pohled, a leckdy je to tak (podotýkám, že mylně) interpretováno, se zdá, že se tak ČT postavila na jednu stranu konfliktu, že misi svou přítomností dokonce legitimizovala atd. Realita je samozřejmě taková, že štáb ČT vůbec neměl v úmyslu točit propalestinský (ale ani protipalestinský) příspěvek. Na místo jel jeden z předních, nikoli jen televizních, ale dokonce českých - expertů na blízkovýchodní oblast, náš redaktor Petr Zavadil.
Jeho znalost problému zaručovala objektivní pohled na věc. Mj. třeba i na to, že pomoc vezená konvojem skutečně představuje jen zlomek skutečné pomoci proudící do Gazy, a její smysl byl tedy jednoznačně manifestační. Akci organizovala organizace Free Gaza Movement, samozřejmě, že jde o propalestinskou organizaci, ale podporují ji např. Desmond Tutu nebo Noam Chomsky a řada dalších respektabilních osobností. Nabídka se do Redakce zpravodajství dostala přes publicistu Zdeňka Lokaje, který publikuje o Blízkém východě, do dějin se asi zapsal nejvíc rozhovorem se šéfem Hamásu (otištěno v MfD).
Toho oslovila organizace The European Campaign to End the Siege on Gaza (ECESG), kterou si ČT samozřejmě prověřila. Je to zastřešující orgán pro zhruba 30 nevládních organizací rozesetých po celé Evropě od Španělska po Polsko. Většinou se sice jedná o organizace tamních muslimů, nicméně téměř všichni mají evropské občanství a spolupracují s nimi i nemuslimové. S ECESG spolupracuje přímo v Gaze i UNRWA, což je orgán OSN. Od loňské blokády Gazy šlo o první konvoj tohoto druhu, proto byla nabídka zpravodajsky zajímavá. Mimochodem, první flotily se vypravovaly už v roce 2008, a všechny dorazily na místo určení.
ČT si byla vědoma toho, že jde o ožehavou záležitost a že se stane účastníkem konfliktu z jedné strany (podobně jako u klasických armádních embeddů), ale o tom, že to byla událost významná, už snad dnes nikdo nepochybuje. ČT nebyla jediným významným médiem na palubě - vedle ní tam byli např. i reportéři Frankfurter Allgemaine Zeitung, EuroNews, Sunday Morning Herald nebo al-Džazíry (ať už si o ní kdokoliv myslí cokoliv, významné médium to je). Do některých konfliktních oblastí je bohužel pro novináře možné se dostat jen přidružením k jedné ze stran tohoto konfliktu. Platí to pro Blízký východ, stejně tak jako pro Irák nebo pro Čečensko. Tam všude se reportéři ČT už v minulosti dostali tak, že se (fyzicky, nikoli ideově) připojili k některé ze stran sporu. Zpochybňovat přítomnost novináře kdekoliv není automaticky možné a z hlediska demokratické žurnalistiky podle mého názoru dokonce nebezpečné.
Vyslali-li bychom například reportéra na palubu lodi organizace Greenpeace, samozřejmě by to přeci neznamenalo, že se ve vysílání objeví příspěvek v duchu ekologistického aktivismu. Znamenalo by to jen a pouze to, že jsme se rozhodli zachytit, jak to na místě vypadá. Totéž mimochodem platí např. o našich reportérech, kteří cestují do Iráku "pod křídly" americké armády a podobně. Důležité totiž není, s kým novinář cestuje, nýbrž produkt: výsledná reportáž.
Ta odvysílána být ani nemohla, protože štábu ČT byla zabavena technika i pořízený audiovizuální materiál. A abychom mohli vystupovat na místě nezávisle, pak je nutné takovou misi platit z vlastních, resp. z koncesionářských prostředků. Postavení vděčného hosta dělá z každého do určité míry rukojmí a nelze v něm profesi nezávislého novináře provozovat. Postavení novináře je v demokratickém světě respektováno a v izraelské vazbě se tak nedělo.
Ba co víc: od členů našeho štábu byly pod falešnými sliby (možnost kontaktu s rodinou, se zastupitelským úřadem) vynuceny výkony, k nimž by za normálních okolností nebyli ochotni. A to v době, kdy už byla jejich žurnalistická identita, tj. identita stavící je mimo konflikt, známa. Přitom už na palubě spoluinicioval náš reportér podepsání deklarace všech přítomných novinářů, v níž se distancovali od aktivit organizátorů i jejich cílů a jasně proklamovali nezávislost přítomných médií. Museli například podepsat přiznání, že vnikli ilegálně na území Izraele, třebaže na ně byli zavlečeni z mezinárodních vod. Jedině tento podpis přitom znamenal vyhlídku na brzké propuštění z vazby.
Navíc: izraelská strana nedodržela slovo, že po podpisu umožní zadrženým kontakt s velvyslanectvím a rodinou. Rezignovat na podobné mise by znamenalo nemít původní zpravodajství a závislost na zprostředkovaných svědectvích - mimochodem o události, jež zaměstnávala přední světová média. Každý koncesionář ČT by podle mého názoru měl mít naopak zájem o co nejvyšší podíl původního zpravodajství televize, již si sám platí..."
Michal Petrov
Šéfredaktor
Redakce zpravodajství
Česká televize
Legrace k popukání. Štáb "nevěděl" do čeho jede, jestli půjde o propalestinskou či protipalestinskou akci. Zcela nezodpovědná televizní tumpachovost. Určitě ale z podstaty věci věděli, že jde o protiizraelskou provokaci. Viz "humanitární" pomoc pro Hamás, kterou však tento teroristický adresát odmítl pro její odpadkovou náplň. Ke všemu organizace žurnalistů není Červený kříž, aby byl bez rozdílu všemi stranami konfliktu akceptován jako neutrální, a tedy nenapadnutelný, i když i toto pravidlo je mnohdy stejně porušováno. Novinář je prostě běžný člověk jako kterýkoli jiný civilista. Při svých cestách po bojující Litvě, Jugoslávii či po Izraeli, kdy jsem měl dokonce akreditaci ministerstva zahraničí Izraele, průvodní dopis velvyslance židovského státu v Praze, svůj mezinárodní novinářský průkaz, přesto mě postihl asi tucet kontrol a tělesných prohlídek ze strany izraelských vojáků.
A vůbec jsem se nerozčiloval, jelikož už vím, jaká rizika pro Izrael znamenají různě kamuflovaní a padělanými doklady vybavení muslimové. Znám případy, kdy i ženy měly v těle výbušninu, jen aby splnily svůj "mučednický úkol" a mohly se odpálit třeba na hraničním přechodu uprostřed izraelských celníků. Jen ten, kdo pochopí, že Izrael, setina uprostřed arabského světa, se musí každodenně bránit násilí ze strany lokálních Arabů, co si říkají Palestinci. Rozesmála mě proto komická věta pana Petrova: "Postavení novináře je v demokratickém světě respektováno a v izraelské vazbě se tak nedělo..."
Nikdy jsem neprotestoval proti přísnosti zmiňovaných kontrol, věděl jsem, že jsou také v mém zájmu, pro mé bezpečí. Jenom duševní negramota si může stěžovat, jako dobrovolný účastník válečného konfliktu, a tím "humanitární" akce Izrael versus Hamás byla, že s ním zacházeli hůř, než s jinými "aktivisty". Prostě, odvážní hoši ČT, byli jste přece všichni "na jedné lodi"… Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina...
Škoda, že jsme se z citovaného e-mailu nedozvěděli odpovědi na všechny z výše uvedených otázek. Naopak jsme zvěděli, jak pan Zavadil "už na palubě spoluinicioval podepsání deklarace všech přítomných novinářů, v níž se distancovali od aktivit organizátorů i jejich cílů a jasně proklamovali nezávislost přítomných médií…"
Nemůžu si pomoci, ale připomíná mi to dodatečně schválení stavebního povolení pro ruské podnikatele, co na Karlovarsku beztrestně staví v přírodním parku své budoáry. Je to jen cílený alibismus, který navíc svědčí o tom, jaké měli úmysly, že věděli, v jakém politicky rizikovém prostředí se ČT v rámci falešné humanitární pomoci nachází…
Ještě jedna otázka: Kolikrát expert přes Blízký východ popisoval, jak města a osady v severním Izraeli během války s Hizballáhem byly místy duchů, zcela vylidněné, protože na ně dopadaly rakety katuše. Co odvysílal, když města Sderot a Aškelon či Beer Sheva byly zasaženy asi třemi tisíci raketami kassam? Možná by ČT mohla reprízovat některou z takových reportáží, když jí jde pouze o objektivitu, padni komu padni. Pokud by to učinili, asi by pan Zavadil nemohl být jako proizraelský novinář přijat do týmu "humanistů" ve flotile plující na pomoc teroristům v Pásmu Gaza…
Proč nepluly konvoje plné humanitární pomoci třeba na Quantánamo či na Kubu, chráněnou desítky let trvající demokratickou blokádou USA? Jak by asi během "karibské krize" pochodili při střetu s americkými vojáky? A Izrael? Je kromě něj nějaká jiná demokratická země na Blízkém či Středním východě...?
Pracovníci agentury Reuters si znovu pohráli s realitou. Fotografie, na níž je zachycen zásah izraelského vojáka na aktivistu z tureckého lodního konvoje, je totiž výrazně upravená. Z rukou údajně mírových aktivistů zmizel nůž, na snímku chybí i kaluž krve a těžce zraněný izraelský voják. Doporučuji pánům Zavadilovi, Línkovi i Janečkovi, aby si
fotografie i video důkladně prohlédli...
Otázek je spousta, odpovědí podstatně míň, že, pane generální řediteli?
P.S. Herec Jan Kraus, který měl bezkonkurenční sledovanost svého pořadu "Uvolněte se, prosím", v ČT končí. Na rozloučenou řekl o svém bývalém chlebodárci: ,,Jsem otrávený z toho, co je ČT za tunel. Dlouho jsem bojoval, aby byla svobodná. Ale vedení je plné lidí, co nic neumějí..." Magazínu Víkend MF Dnes se svěřil, že mu velmi vadilo zpátečnické a neprofesionální vedení našeho veřejnoprávního svatostánku. ,,Pochopil jsem, že koncept České televize je, že tam shniju i s tou dekorací. Řekl jsem si: Neshniju!" (
Janeček nebo Kraus - kdo bude Goliáš a kdo David?)
Olser.cz
