Pokud si někdo dovolí prohlásit, že totalitní komunistická strana po čtyřiceti letech diktatury a po vskutku masových vraždách a čistkách nemá co dělat v demokratické politice, je rychle označen za nedemokrata. Když kterýkoliv držitel skutečné moci (nejde jenom o politiky) v této zemi nechutně uráží a provokuje, chová se neslušně a trapně – a to i vůči zahraničí, je vždy chráněn nejenom vzájemnou solidaritou mocných, ale i opatrnictvím intelektuálů.
Když ale Martha Issová spolu s pány Mádlem a Zelenkou zaprovokují s jasným generačním volebním vzkazem, vrhne se na ně celá síla tradiční české intelektuální poloněmoty. Zcela „po právu“, protože kritizovat a vznášet názor na nepravosti světa mohou jenom vyvolení, starší – a pouze umírněně...
Upírat mladé generaci právo na nesouhlas s naším světem a na revoltu proti němu může jenom šílenec. Možná je na čase si přiznat, že jsme jako starší generace tohoto národa selhali. Dvacet let po listopadu mladá generace nerozumí tomu, co jsme udělali, co děláme, o co a jak usilujeme, a především tomu, co říkáme. Proto namísto vstupování do strany házejí vajíčka, pískají na píšťalky a natáčejí provokativní volební klipy. Chyba je v nás, protože jsme jim nedokázali postavit a představit zemi a společnost, na jejíž hodnoty a představitele by mohli být hrdí. A se kterými by se chtěli ztotožnit a spolupracovat.
Společnost bez zodpovědných elit, bez hodnot a zodpovědnosti, se jejich prostřednictvím jenom podívala do nastaveného zrcadla – a znovu selhala. Měli bychom jim být za tu provokaci vděční. Agresivita nadsázky toho klipu se mi líbit nemusí, ale odmítám nevidět, že jde o pouhý slabý odvar sprostot a podrazů kampaní údajně demokratických politických stran – především ČSSD – v této zemi. Pokud rozumím dobře kritikům, pak sprostí mohou být pouze hlasem lidu licencovaní politici. Občan se může bránit jen pokornými suplikami a vybraným slovníkem. Nikdo z dnešních starších kritiků sličné Marthy Issové a mladých pánů Mádla a Zelenky určitě nedával před čtyřiceti lety přednost Beatles před dechovkou, nenosil delší vlasy, džíny a nechodil provokovat režim na Petřín k Máchovi. Všichni nadšeně poslouchali moudrou stranu a vládu, dobře se učili, věřili v lepší příští - přesně podle směrnic sjezdů komunistické strany. Hovnajs, králi Ubu, hovnajs...
To nejsmutnější na reakci kritiků je jejich parciální intelektuální slepota a neschopnost humoru – myslet si, že generační provokace a groteskový gag se dají interpretovat jako výplod „nenávisti k seniorům“ nebo „neoliberální ideologie“ - tak to mohou jenom hodně smutní lidé. Takže, bravóóó, a díky za konečně trochu srandy.
Autor, bývalý disident a novinář, učí na New York University v Praze
(převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem autora)