Neviditelný Pes

ŠKOLSTVÍ: Skutečně potřebujeme jednotné maturity?

23.6.2009

Již léta se v České republice diskutuje o zavedení tzv. státních maturit, které by měli absolvovat všichni studenti středních škol, na nichž se doposud skládá maturita „obyčejná“. V šestém čísle speciálně zřízeného Maturitního zpravodaje, který má informovat o přechodu na nový maturitní režim, se lze dočíst, že se „jedná o promyšlený projekt, který vzešel z dlouholetých diskusí školských odborníků“, a dále pak také, že „současná maturita nemůže být objektivní, protože neexistují jednotné mantinely a pravidla pro konání maturitní zkoušky, která by platila pro všechny typy a obory škol. Každá z přibližně 1 300 středních škol si dělá svou maturitu sama. Zkoušky a kritéria jejich hodnocení mají definovány různě, a výsledky maturantů mezi školami jsou tudíž neporovnatelné. Jednička na maturitním vysvědčení znamená školu od školy něco jiného. To je také důvod, proč většina vysokých škol přestala zhruba před 15 lety přihlížet k výsledkům maturitních zkoušek. Není to ale škoda? Nebylo by žádoucí, aby se žák dostal na vysokou školu částečně i díky svému maturitnímu vysvědčení? Své znalosti a dovednosti prokáže u maturity, proč je tedy musí znovu dokazovat i u přijímacích zkoušek?“

Není pochyb o tom, že se jedná o předem dlouho promýšlený projekt. Pozastavil bych se ovšem trochu nad tím, kdo jsou oni zmínění školští odborníci. Jsou to snad úředníci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, z nichž mnozí znají výuku pouze teoreticky a sami by se asi nikdy neodvážili stoupnout si před třídu zaplněnou studenty?

Dle mého názoru jsou jednoznačně nejpovolanějšími osobami, které by měly mít hlavní slovo, sami učitelé. Nedokázal jsem se však nikde dopátrat toho, že by právě samotní učitelé očekávali přicházející státní maturity s nadšením. Ba právě naopak. Rovněž studenti, kteří snad mají k tématu také co říci, jsou vyděšeni, co že je to vlastně čeká za novoty u závěrečné zkoušky. Je to poněkud podivná situace, kdy ti hlavní aktéři, jimž by měly nové maturity sloužit, tedy především studenti a částečně snad i učitelé, jsou zcela proti jejich zavedení. Na tom však není nic tak překvapivého – každá další nová povinnost navíc přece v člověku vyvolává obavu a tudíž i odpor.

Zkusme se ovšem více zabývat druhou citovanou myšlenkou z Maturitního zpravodaje. Pravdou je, že úroveň maturit je na jednotlivých školách nejednotná a že jednička na maturitním vysvědčení znamená školu od školy opravdu něco jiného. Pravdou už ovšem tak úplně není to, že neexistují vysoké školy, které by nepřihlížely k výsledkům žáka na střední škole. Navíc je třeba si přiznat, že v dnešní době je význam maturity o mnoho nižší, než byl před dejme tomu patnácti nebo dvaceti lety. Maturita je velmi často pouze mezistupeň na cestě k dalšímu vzdělání, přičemž pochopitelně ne každý středoškolák chce ve vzdělávání pokračovat dále.

Jak ale poznat úroveň střední školy? Jak si má žák vybrat střední školu, chce-li získat kvalitní vzdělání a mít relativně dobrou šanci, že se dostane na vysokou (VŠ) nebo vyšší odbornou školu (VOŠ)? Jednoduchým vodítkem může být úspěšnost absolventů, pokud jde o přijetí na VŠ/VOŠ. Pakliže se velká část maturantů určité školy dostane na VŠ, případně VOŠ, tak to o lecčems svědčí. Je to implicitní měřítko kvality střední školy, ukazující, jak kvalitně je ona škola schopna připravit žáka na další vzdělání.

Existují střední školy, které jsou více i méně náročné. Ruku v ruce s náročností pak jde úspěšnost absolventů při přijímacích zkouškách na VŠ a VOŠ. Chtít po všech středních školách, kde je studium zakončeno maturitní zkouškou, aby poskytovaly totožnou úroveň vzdělání, by popíralo jejich vzájemnou soutěživost a atraktivitu. Nechme žáky, aby si mohli vybrat, jak obtížnou střední školu chtějí studovat – je to jejich právo volby a existující diferenciace úrovně a zaměření středních škol jim toto dnes umožňuje.

Neméně důležitým aspektem, který je třeba vzít do úvahy, jsou veřejné náklady celého projektu zavedení státních maturit. Pro roky 2008 – 2012 se počítá s cca 480 milióny korun, přičemž doposud si celý projekt vyžádal již více než 250 miliónů korun; každý rok „provozu“ státních maturit má stát 200 miliónů korun. Pokud uvážíme, že jsou to náklady na záměr, bez něhož se lze bez problémů obejít a se kterým opravdu většina dotčených, tedy studentů a učitelů nesouhlasí, pak lze zřejmě konstatovat, že jsou to náklady poměrně zbytečné.

Dále, pokud už bychom chtěli sjednotit výstupní úroveň absolventů středních škol s maturitou, proč pak nechtít to samé od ostatních subjektů českého školství – základních škol, vysokých škol, vyšších odborných škol nebo dokonce mateřských škol? Vždy by bylo možné použít ty samé argumenty, které slýcháme při obhajobě zavedení státních maturit.

Aktuálně se opět debatuje o dalším odložení celého projektu (pokolikáté už?). A když už bylo spuštění státních maturit tolikrát odloženo – není to jasná známka toho, že je něco špatně?

Centrum pro studium konkurence, Liberální institut



zpět na článek