"Vypadá to tu jak ve 30. letech v Německu, kde sociální demokraté také (!!!) museli čelit fašistům," řekl novinářům Sobotka. Rath nezůstal pozadu: "To je normální fašismus, který přijala ODS... A bohužel se fašismus ve společnosti strašně šíří." A nakonec Pecina: "To, co jsem včera shlédl v televizi, to skutečně v pořádku není, to principiálně nacistické napadání, nacistické rozhánění mítinků legitimní politické strany." Podobné výroky zazněly z úst i dalších socialistů.
Pojmu fašismus se nebezpečně zneužívá. Málokdo je schopný přesně definovat, co je fašismus, jaké jsou jeho klíčové charakteristiky. Ve školních osnovách se v předmětu občanské výchovy význam fašismu nevysvětluje, a když, tak pouze povrchně, na základě spíše druhotných aspektů (kult vůdce, násilí, nebo rasová nenávist). A sdělovací prostředky se v zamlžování pojmu fašismus přímo předhánějí.
Jestliže nespokojení občané, znechucení Paroubkovou sprostotou, začnou házet na socialisty vajíčka, jde o fašismus. Jestliže ODS vyhraje parlamentní volby, jde o fašismus. Jestliže primátorka Chomutova požaduje, aby lidé platili své dluhy, jde o fašismus. Jestliže někdo volá po neregulované ekonomice a odstranění státního sociálního systému, je to fašismus. Jestliže se někdo vysměje lidem, kteří nevědí, co je to fašismus, je to fašismus. A tak dále.
Překrucování a matení významu slova fašismus může mít dva velmi vážné důsledky. Za prvé jde o snadný a velmi špinavý prostředek, jak odsoudit takřka cokoliv na základě nepodstatné podobnosti nebo uměle udržovaného zdání podobnosti (například neustálé zaměňování neonacistů za pravičáky se zdá být cílevědomou cestou, jak diskreditovat pravicové myšlenky jako takové - více v mém textu Co je na "ultrapravici" pravicového). Za druhé, pojem fašismus se dnes používá tak často a v tak fantastických spojeních, že pokud by se v současné společnosti plíživě dostal skutečný fašismus k moci, je možné, že většina lidí, kteří jinak fašismus odmítají, si toho ani nevšimne a ještě bude nadšeně tleskat. Bohužel, právě taková plíživá fašizace je dnes velmi aktuální - ale o tom později.
Většina lidí se mylně domnívá, že fašismus je pravicový politický směr. Ve skutečnosti však má s pravicí pramálo společného. Počátky fašismu lze vystopovat k italským marxistickým socialistům. Otec a hlavní postava italského fašismu, Benito Mussolini, byl tajemníkem Socialistické federace Forli, kde se zařadil k nejradikálnějšímu levému křídlu. Působil nejprve, mimo jiné, jako vydavatel levicového listu Třídní boj a nejprve hlásal proletářský internacionalismus. Později byl ze strany vyloučen a přidal se, aniž by se jakkoliv zřekl socialistického přesvědčení, ke skupině s názvem Fascio Autonomo d'Azione Rivoluzionaria, která byla založena levicovými syndikalisty. (Syndikalismus je směr v dělnickém hnutí, jehož hlavní myšlenkou je důraz na organizaci dělnické třídy formou odborů.) Takřka vzápětí se stal Mussolini i vůdcem této skupiny a přiklonil se k nacionalistickému pojetí socialismu - mimo jiné hlasitě podporoval vstup Itálie do 1. světové války a podobně jako v Rusku Lenin i on viděl ve válce počátek sociálních revolucí, které smetou buržoazní řád.
(pokračování zítra)