Neviditelný pes

PRÁVO: Katedrála a pravidla hry na spravedlnost V.

20.3.2009

VI.

Hra na spravedlnost v demokratickém právním státě

Skončeme s argumentací ve sporu, rozsudkem Nejvyššího soudu i se sporem samým. Nešlo totiž o spor žalobce a žalovaného v klasickém slova smyslu. V tomto sporu se žalobci domáhali rozhodnutí mimo rámec zákona, ale i ústavního pořádku státu Česká republika. Občas někdo takovou žalobu podá. To se stává. Nestává se však, že žalobci vyjdou vstříc v jeho nezákonném požadavku soudy. A omluvou nemohou být ani odkazy na morální pravidla či snahu napravit křivdy minulosti. Ve hře na spravedlnost lze hrát pouze v partu nalézání práva nikoli jeho obcházení ve jménu něčeho vyššího. Pak bychom již nehráli lidskou hru na spravedlnost (a demokratický právní stát jinou neumí), pak bychom se dávali v šanc hře, jejíž pravidla by mohla být pokaždé jiná a my bychom marně dumali proč.

Zdrojem veškeré moci v rámci kanonického práva, právního řádu Svatého stolce, není lid, a nevykonávají ji jím pověření zástupci, jak uvádí Kán. 129 - § 1: „Moc řídící, kterou má církev z božského ustanovení, a která se také nazývá moc jurisdikční, jsou způsobilé mít podle ustanovení práva osoby, které přijaly svátost svěcení.“ Takováto spravedlnost však ve hře nebyla a pro počínání obou soudů nižších stupňů není vysvětlení.

Tzv. církevní majetek, jehož se některé složky římskokatolické církve domáhaly na státu, aniž by braly v úvahu výčtové restituční zákony a oba porevoluční zákony upravující jejich postavení, prostě před soud nepatří a nepatřil nikdy. Spor, jenž zde byl popisován, byl sporem zbytečným. Ukázal však, jak zranitelná demokracie je, pokud si jedna ze složek státní moci začne osobovat pravomoc, jež jí nenáleží. Důsledky takovéto snahy by pro demokracii mohly být fatální.

Nejsem přesvědčen o tom, že zrovna náš parlament ve svém současném složení je ideálním místem pro vytvoření dokonalého právního rámce v otázkách tzv. církevního majetku. Ale zapomenout na dělbu moci a na pravidla hry na spravedlnost by znamenalo rezignovat na právo a z jakéhokoli vlastnictví by nám nezbylo vůbec nic.

V Brandýse nad Labem 9.dubna 2007



zpět na článek