Nad tímto tématem uvažuji již delší dobu. Jsem si vědom toho, že možná budu některými jedinci označen za takového či onakého, ale pravdou je, že toto nemá být obhajoba či hana žádného ze jmenovaných jako spíše obecné zamyšlení. Rád bych si dnes položil otázku, zda lze někoho soudit za jeho přátele či minulost jeho rodiny atd.
V souvislosti s nedávnou „kauzou Kočka“ se v médiích objevilo mnoho spekulací. Pro ty z vás, kdo snad nebyli touto zprávou zasaženi, připomenu jen to, že šlo o zastřelení pana Václava Kočky mladšího – syna pražského podnikatele Václava Kočky (např. pořadatel matějských poutí) – panem Bohumírem Ďuričkem. Na celé věci by asi nebylo nic moc zvláštního, protože takové věci se, bohužel, občas stávají. V tomto případě ovšem došlo k velké medializaci případu z toho důvodu, že k vraždě došlo krátce po křtu knihy předsedy ČSSD Jiřího Paroubka na následné „afterparty“ a jak Václav Kočka starší, tak Bohumír Ďuričko jsou označováni jako Paroubkovi přátelé nebo přinejmenším známí.
Média okamžitě vyrukovala se spekulacemi ohledně údajných mafiánských praktik rodiny Kočkových a začala se dotazovat Jiřího Paroubka, jaké z toho vyvodí závěry, zda cítí nějakou odpovědnost, zda je zapleten do mafiánských praktik, jak se cítí jako přítel vraha, atd.
Neberme médiím jejich svobodu, ovšem mě jako první napadla právě v úvodu zmíněná otázka: Lze někoho soudit za jeho známé či přátelé? Lze někoho soudit za to, s jakými lidmi je či byl ve styku, a lze někoho volat k nějaké odpovědnosti za cizí činy?
Kolik z nás má přátele, kteří v životě vyvedli něco špatného? Sami se zamysleme nad tím, co všechno o svých přátelích víme a zda můžeme vědět o všem v jejich životě. Můžeme ručit za to, že některý z našich přátel nemá „dvojí život“ a zatímco mi jej známe jako přátelského a pohodového člověka, v soukromí to může být kupříkladu tyran?
Domnívám se, že by se nikomu z nás nelíbilo, kdyby v souvislosti se skutky našich přátel, o nichž jsme sami neměli tušení či jsme je nemohli nijak ovlivnit, někdo soudil nás samé za to, že se s takovými lidmi známe či přátelíme. Proč by to tedy mělo být jiné u politiků? Pakliže má někdo nějaké důkazy o protizákonném chování předsedy ČSSD či kohokoliv jiného, nechť s nimi vystoupí veřejně, ovšem podsouvání nějakých skutků a kladení otázek po údajné odpovědnosti za cizí činy mi prostě přijde nevhodné.
Zoufalé mediální hledání nějakých souvislostí a „špíny“ se ovšem netýká jen českých politiků, nebo českých médií. Podobný příklad lze vysledovat např. i u před pár dny zvoleného nového amerického prezidenta Baracka Obamy. Nový prezident ještě ani nenastoupil do úřadu, ale v médiích už se objevují spekulace, že ač sám prezident je „černý“, tak ve skutečnosti není „čistokrevný černoch“, ale „jen“ míšenec a navíc možná potomek afrických otrokářů.
A já se opět musím ptát: Záleží na tom? Opravdu je důležité, jestli je prezident černý nebo míšený? Opravdu bude mít nějakou souvislost s Obamovou politikou to, zda jeho pra pra prapředek byl otrok nebo obchodník s otroky?
Připadá mi, že namísto toho, abychom řešili věcné otázky a opravdové problémy, si stále jen hrajeme jakousi podivnou hru na Černého Petra, který půjde z kola ven. Zoufale hledáme důvody, proč ten či onen nemůže zastávat svůj úřad, abychom si později mohli stěžovat, jak je nám všem zle, protože „ti nahoře“ jsou všechno mafiáni, přátelé vrahů atd. Myslím, že při troše dobré vůle by se trocha té „špíny“ dala najít na každém z nás. A pokud ne přímo na nás, tak přeci jako její dobrý zdroj poslouží naši přátelé, rodina, předci, aj. – hlavně když celému světu ukážeme, že je tu další člověk, co patří k tomu „ksindlu“.
Je samozřejmé, že v demokratickém systému budou vždy názory hájící jedno nebo druhé stanovisko. Nemusíme tedy souhlasit s politikou toho či onoho, ale možná bychom jednou měli dát politikům opravdu příležitost pracovat, namísto toho, abychom řešili stále nové a nové pseudokauzy ukazující všem, jak jsou ti námi zvolení zástupci vlastně neschopní. Jen tak se totiž bude moci opravdu ukázat, kdo pracuje, něco dokáže a klidně i lidsky chybuje, a kdo je jen „povaleč a darmožrout“ na politice se slušně přiživující. Neustálým řešením smyšlených kauz a rádoby závažných témat se pouze vyhýbáme těm opravdu závažným a možná i přehlížíme některé nekalosti, které se skutečně dějí. Nemůžeme se potom divit, že lidé ztratili zájem o politiku a rovněž tomu, že se dnes vlastně již nikdo nad skutečně závažnými prohřešky nepozastavuje. V té záplavě pseudokauz totiž tyto vyšumí stejně tak do prázdna.
Média by měla hrát úlohu zprostředkovatele informací a svoji roli plnit rovněž v odhalování skutečných nekalostí či balamucení voličů politiky. Namísto toho se však stále častěji média stávají původci údajných kauz a přinášejí nám tak vlastní verzi reality namísto obrazu té skutečné.
Apeluji proto na všechny samostatně smýšlející spoluobčany. Nenechme si vykládat, co je špatné a co není. Posuzujme věci vlastním rozumem a nepřijímejme slepě to, co se nám předkládá. Nebo snad i vy soudíte ostatní podle jejich známých, přátel, barvy pleti či rodinného původu?