Když ale v americké volební kampani došlo k překvapivému obratu – zatímco demokrati nakonec senátorku Clintonovou nenominují, zvolil si republikánský kandidát guvernérku z Aljašky – ukázalo se, co mnohé z nás vědí už dávno: ne každá žena je v politice vítána.
Zatímco muži mají svobodu zvolit si svůj politický směr – být konzervativci, liberály, socialisty, od ženy se předpokládá, že bude hájit ty „správné“ ženské názory a požadavky. Bude hájit na jedné straně regulační opatření pro účast žen v politice (kvóty), na druhé straně ale bude požadovat pro ženy právo na potrat. Žena s jinými názory se za „skutečnou“ ženu nepovažuje a feministická scéna i média jí to dávají patřičně znát.
Levicové New York Times náhle zjistily, že pohlaví kandidáta není tak důležité jako jeho/její kvalifikace. Stejný názor v jiném kontextu se dosud ale označoval za „skrytý sexismus“!
Předsedkyně organizace Emily´s List Malcolmová prohlásila: „McCain si zjevně uvědomuje sílu voliček v těchto volbách, ale vůbec nepodporuje požadavky, na nichž ženám záleží.“ Má samozřejmě na mysli „politicky správné“ požadavky – kvóty, potraty atd. Co je Emily´s List? Je to organizace, která shání peníze pro ženy, jež chtějí kandidovat za Demokratickou stranu – ovšem pouze za podmínky, že podporují potraty: ženy, které hájí právo na život, jsou z podpory vyloučeny. (Podobnou organizaci mají i levicové strany v jiných zemích, např. v Británii labouristé.)
Čtenáři NYT rozčileně píší, že nominace Palinové je urážkou žen, které přece nebudou volit pravicovou političku jen proto, že je žena: z týchž důvodů se ale předpokládalo, že budou volit Clintonovou. Zdůrazňují, že předním zájmem „skutečných“ žen je právo na potrat: to, že jiné ženy považují za svůj zájem právo na mateřství, je pro ně nehoráznost.
A tak to jde kolem dokola: lidé, kteří hájí právo nezletilých dívek na potrat bez vědomí rodičů, se teď moralistně pozastavují nad tím, že dcera paní guvernérky otěhotněla za svobodna. Ti, kdo požadují, aby ženy dávaly přednost placenému zaměstnání před péčí o rodinu, se starostlivě ptají, jak matka pěti dětí úřad vicepresidentky zvládne. Lidé, kteří velkoryse přehlížejí sexuální eskapády manžela senátorky Clintonové, vyčítají guvernérce Palinové, že její manžel jednou - před více než dvaceti lety! – sedl přiopilý za volant.
Česká média samozřejmě nezůstávají pozadu. David Klimeš v Lidových novinách o Palinové píše: „Její jedinou předností je to, že je žena. A to je málo!“ (Najednou…) Označuje zkušeného stratéga McCaina za zbrklého naivu, který přehlíží názorové rozdíly, jež ho dělí od Palinové, jen proto, že je žena. Na závěr – s pramalým smyslem pro vkusné vyjadřování – tvrdí, že paní guvernérka „má Američankám u voleb zamotat hlavu, že nejde o politický program, ale o to, co kdo má mezi nohama“. Asi bude třeba Lidovým novinám připomenout, že ženy mají kromě toho také ruce a hlavu. Možná i duši…
Z této epizody amerických voleb plyne i pro nás (minimálně) jedno poučení: Až zas někdo začne horlit pro to, aby „v politice bylo více žen“, ověřme si, koho má na mysli. Zda nejde jen o ženy „politicky správné“, tedy o exponentky proticivilizační levice, ale i o ty ženy, které si cení svého rodinného angažmá a považují je za dobrou průpravu pro veřejnou práci.