Do továren nelze sehnat pracovníky. Dovezeme tedy pracovníky z Mongolska, Vietnamu a dalších zemí. Daně z jejich malého platu jsou malé či žádné (když nedosáhnou ani základní, nezdaňované částky). Zdravotní a sociální pojištění se platí procentem z platu, takže je také malé. Nicméně čerpání zdravotní péče samozřejmě na platbě konkrétní osoby nezávisí. Spolu s pracovníkem je pojištěna (i nepracující) manželka a všechny děti. Výsledek: velké minus.
Lze-li po 30 dnech oznámení volného pracovního místa dovézt na zelenou kartu málo placeného pracovníka z ciziny, tak proč vůbec nabízet vyšší plat než ten úplně nejmenší? Agentury v rozvojových zemích pracovníky samozřejmě snadno najdou, pro mnoho lidí je to u nás doslova ráj. Bezpečno, na poměry v rozvojových zemích slušné mzdy, dobrá zdravotní péče téměř zdarma. Češi za nízké mzdy pracovat nepůjdou, zdravotní pojištění přeci mají i jako nezaměstnaní. Tak se zvýší nezaměstnanost a vyplácení dávek. A také deficit na účtech zdravotních pojišťoven. Výsledek: minus.
Pokračování známe z okolních zemí: arabské a čínské čtvrti v Paříži nebo Turci a Kurdové v Německu. Ti neztratí své zvyky, kulturu a náboženství. Nemají důvod – je jich dost pohromadě. Když začne stoupat podíl svébytných cizinců v domech a bytech ve vaší čtvrti, rychle tam ten svůj prodejte, brzy ho nekoupí nikdy jiný než cizinci okolo bydlící– a ti zaplatí jen málo. Jiný dům v jiné čtvrti si za to už nekoupíte. Vaše celoživotní snažení o bydlení – hypotéka nebo spoření - je pryč. Pravda, můžete tam i dále bydlet – budete vlastně v Africe nebo Číně, se sousedy se nedomluvíte, děti ve škole budou menšinou, možná tam bude nepořádek a v noci hluk, možná i kriminalita. Výsledek pro stát snad neutrální, pro obyčejné lidi – těžké minus.
Pracovníci se zelenou kartou časem získají u nás občanství, stačí pár let. Za nimi přijdou rodiny. Porodnost cizinců je vysoká, zvláště těch z muslimských zemí. Už naše vnoučata mohou být v Česku menšinou. Pohleďte na Libanon, Kosovo nebo Francii. Je to podobné, jako bychom do svého bytu přijali au-pair s celou její rodinou jen proto, že se nám nechce uklízet, vařit a mýt nádobí. A dali bychom jí právo bydlet v tom bytě stále, včetně dětí a jejich dětí, a všem platili všechnu potřebnou zdravotní péči a dávky v nezaměstnanosti a časem i příspěvek na bydlení, až se do jednoho bytu nevejdou... Takový nesmysl nikdo neudělá – stát kupodivu ano.
Proč to vlastně ten náš stát dělá, když výsledek je po všech stranách minus? Proč podporuje investice, do kterých pak nejsou pracovníci? Proč zelenými kartami dá v podstatě každému cizinci právo přijet s rodinou do Česka? A nejvíce těm nekvalifikovaným, kteří snadno najdou ono „30 dní neobsazené pracovní místo“?
Je snad úkolem doby za každou - doslova za každou - cenu zvýšit počet cizinců v Česku? Přemýšlí o tom poslanci, když takové zákony schvalují?
Jistě to znáte: „Planetu Zemi jsme nezdědili od svých rodičů, tu si půjčujeme od svých dětí.“ V jakém stavu předáme svým dětem Česko, dosud vcelku bezpečný a klidný stát uprostřed Evropy?