Myslím, že je uspokojivé, že občas můžeme shlédnout na televisi, hlavně tedy na ČT2 a ČT1, pořady, které se vrací k době totalitních vlád komunistické a nacistické strany s různými dokumentárními snímky. S poukazem na nutnost vysílání takových snímků přišla před pěti lety konference Čechů žijících v zahraničí ve svém konečném usnesení.
Minulý týden jsme viděli v cyklu „Ta naše povaha česká“ dokument „Boj o paměť národa“. Osou tohoto snímku bylo rozhodnutí Ústavního soudu zamítnout návrh sociálně demokratických poslanců zrušit před nedávnem přijatý zákon o zřízení Ústavu pro studium totalitních režimů - Ústavu paměti národa.
Zástupcem navrhovatelů nebyl nikdo jiný než už dříve proslavený poslanec Z. Jičínský. Neuspěl svými chabými argumenty, na které dostal odpověď od několika soudců, že jimi zpochybňuje důvěru v demokracii v naší zemi. I když by to bylo zajímavé, ale zde se nechci o detailech rozepisovat. Po vynesení rozsudku „Jménem republiky“ bylo vidět na panu poslanci zjevné rozrušení. V krátkém rozhovoru s režisérkou Kristinou Vlachovou jen obtížně skrýval zlost, ve které se snížil k výhrůžce „…že lze předpokládat, že dojde ke změně a příští vládu povede strana sociálně demokratická a za ní slibuje, že tento zákon zruší.“
Takovéto sliby nejsou ojedinělé. Slyšíme i o jiných zákonech, které tato strana, která se čím dál tím víc ideově blíží k pohrobkům KSČ, slibuje zrušit. Chce dokonce rušit i případné mezinárodní smlouvy (které navíc ani nebyly podepsány), což je opravdu děsivé!
Jedním z pěti soudců, kteří souhlasili s navrhovatelem Zdeňkem Jičínským, byl jeho kolega Pavel Rychetský. Byl nucen přednést výsledek a bylo cítit jeho znechucení. Když jsem ho uviděl v taláru uprostřed slavných soudců, vzpomněl jsem si na zajímavou událost, které jsem byl svědkem před sedmnácti lety. Myslím, že to je natolik zajímavé, aby to omluvilo i jakýsi odskok od tématu, kterým jsem začal:
V září 1991 se v tehdejším Federálním národním shromáždění projednávalo přijetí různých zákonů, a atmosféra rozporů a střetů mě natolik lákala, že jsem se jich pravidelně zúčastnil jako divák na balkóně. 26. září se projednávala novela Zákona č.187/1991 Sb. Zákona o mimosoudních rehabilitacích, která by umožnila restituce majetků bývalých exulantů, i když nemají Československé státní občanství. Celá řada poslanců vystupovala velmi obratně s podporou pro tuto novelu. Pro zajímavost jen několik a zkráceně:
Pan poslanec Fišera, jeden z mála, který vystoupil proti, řekl, že …Občanské hnutí chce obnovit společný dům a ne se handrkovat o to, jak si rozebereme tu kterou cihlu, nebo ten který zbytek trosek, které zůstaly…
Na to se mu dostalo odpovědi poslance SL R. Senjuka, která sklidila velký potlesk: … chtěl bych upozornit pana poslance Fišeru, že jsem také byl zvolen za Občanské fórum a že jsem také měl heslo stavět společný dům, ale nikde se v předvolebním prohlášení neobjevilo, že ho budeme stavět z kradených cihel!
Bylo by toho ještě mnoho zajímavého z této celý den trvající rozpravy, ale teď k panu Rychetskému, který byl tehdy místopředsedou Federální vlády a kterému předsedající předseda Sněmovny lidu Rudolf Battěk udělil slovo:
„Obě vlády, česká i slovenská, zaujaly stanovisko jednoznačně záporné a nedoporučily novelizaci zákona o mimosoudních rehabilitacích.“ Následovala různá zdůvodnění, ne příliš přesvědčivá, či lépe řečeno vůbec ne přesvědčivá, ale mezi nimi řekl něco velmi zajímavého: „…ani zákony Spojených států amerických neumožňují cizím státním příslušníkům vlastnit pozemky, budovy a společnosti v USA…“
Předsedající R. Battěk poděkoval panu ministrovi a udělil slovo poslanci SN panu Bratinkovi: Já bych se chtěl pana místopředsedy vlády Rychetského zeptat, zda stojí za svým výrokem „Zákony Spojených států znemožňují cizím státním příslušníkům vlastnit pozemky, budovy a společnosti v USA.“ Zda za tím výrokem stojí, nebo ne.
Pan Rychetský: (vyloženě kličkuje) Předložený zákon předpokládá vznik vlastnického práva ex lege. Platný devizový zákon to zakazuje. Já jsem prohlásil, že přijetí tohoto zákona v té podobě se dostane do rozporu s platným devizovým zákonem.
Poslanec Bratinka: Stojíte za svým výrokem, že ve Spojených státech je nemožné, aby ze zákona vznikl majetkový nárok cizincům?
Předsedající předseda SL R. Battěk: Jsem rád, že mohu tímto ukončit tento krátký dialog.
Prosím, ještě kolega Tahy:
Poslanec Tahy: Zaujímalo by ma, kedy, podla pana Rychetského existuje právná úprava v Spojených štátoch, že zo zákona móže byť zbavený cizinec majetku.
Předseda R. Battěk: Prosím, naše rozprava není interpelací. Já nepovažuji za nutné, aby na Vaši otázku bylo reagováno.
Poslanec SL J. Tomsa: Pane předsedající, vy jste tu prohlásil, že není možno klást otázky. Je možné klást otázky panu dr. Rychetskému?
Předsedající předseda SL R. Battěk: Ne, není! Děkuji vám
Poslanec SL J. Tomsa: Moc mě to mrzí. Děkuji.
Tak to je přesně ze záznamu rozpravy. Ale to nejzajímavější teprve přijde:
Moje dcera je žurnalistka a byla tehdy, hned od převratu, v Československu. Měla průkazku, zašla se mnou do Parlamentu a vyžádali jsme si výtisk průběhu zmíněné rozpravy. Dostali jsme asi 2 a půl centimetru silný svazek (stále to mám doma) a tam jsme zjistili, že ten podstatný až směšný výrok JUDr. Rychetského ze záznamu zmizel. Na náš udivený dotaz paní odpověděla, že účastníci rozpravy mají právo provést korekce záznamu před jeho vytisknutím. Takže to slavné, záměrně lživé tvrzení pana Rychetského bylo „někým“ odstraněno. Legrační je číst záznam dotazů pánů poslanců na „záhadně“ zmizelou část Rychetského projevu, dotazů, směřujících k něčemu, co vlastně jakoby neexistuje. Ty dotazy tam totiž v plné kráse jsou!
Tak takový je náš předseda Ústavního soudu, jeden z pěti charakterů, kterým vadí existence Ústavu pro studium totalitních režimů. Pětice, která souhlasila s panem poslancem Jičínským, že už není co objevovat, že všechno už je známo. Že by bylo chybou stavět historii na svazcích StB, že není třeba o zvěrstvech nacistů a komunistů psát v učebnicích na školách, že už asi není třeba si to připomínat.
Naproti tomu jeden z těch šesti statečných citoval slova amerického filosofa George Santayany: „Ti, kteří si nejsou vědomi chyb minulosti, jsou náchylní je opakovat!“
P.S. Přijetí výše zmíněné novely bylo těsnou většinou zamítnuto.