Neviditelný Pes

GLOSA: Nejsme jako oni! Bohužel

17.4.2008

Základní instinkt Jany Bobošíkové

Jsou zcela závislé na svých nejbližších. Ano, mluvím o dětech. Až 40 tisíc z nich je podle odhadů odborníků týráno, a to z osmdesáti procent svými biologickými rodiči. Tuto nejhorší variantu „rodičovské péče“ pak doplňuje nezájem o jejich vývoj a zdraví.

Viditelnou špičkou ledovce je otřesný stav dětského chrupu – zubní náhrady pro tříletá batolata už nejsou výjimkou. Počet dětí, které do pátého roku věku navštíví zubaře, klesl od roku 2001 o dvacet procent. Děti neumí správně vyslovovat, protože rodiče zanedbávají logopedickou péči. Mají potíže s páteří či trpí obezitou. Jsou přitom naše budoucnost. To není fráze, to je holý fakt. Za pár let budeme závislí my na nich. Jak tedy ta naše budoucnost bude vypadat? Jak asi uspějí v tvrdé mezinárodní konkurenci ty děti, které rodiče sice zrovna neutýrají, ale vypustí je do života bezzubé, pokřivené, tlusté a šišlavé? Z rodičů samozřejmě tuhle odpovědnost nikdo nesejme, ale já si moc dobře pamatuji, jak do škol docházeli stomatologové na zubní kontroly a jak vypadala péče o novorozence poté, co si je rodiče odvezli z porodnice. Nebyli ponecháni napospas – zdravotní sestry docházely do rodin nejen na kontrolu zdravotního stavu dítěte, ale i prostředí, ve kterém žije. Jistě, můžete namítnout, že tak to fungovalo za komunistů a že šlo o zásah do soukromí. Já jsem to tak nevnímala. Byla jsem ráda, že mi někdo poradí a pomůže nést tu obrovskou odpovědnost, jakou jsem jako matka dvou dětí cítila. Takový systém totiž může vadit jenom těm, kterým je dítě buď na obtíž, nebo ho vnímají jako živý boxovací pytel.

Nevím, proč polistopadové politické reprezetace tento systém zdevastovaly. A co dělá ta současná? Ministerstvo zdravotnictví zakládá komisi a ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková navrhuje, aby pediatři hlídali děti i poté, co je propustí z porodnice. To je nám objev! Od návrhu k realizaci je ale vhledem ke známé výkonnosti našich politiků ještě hodně daleko.

Vzpomínám si, jak jsme v roce 1989 na plných náměstích volali: „Nejsme jako oni!“ Bláhově jsem se tehdy domnívala, že chceme být lepší.

(Psáno pro Newexpress)

poslankyně Evropského parlamentu



zpět na článek