Sedmadvacátý leden je významným dnem nejen české historie. Právě na toto datum připadá celosvětový Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti. Masivní projekt likvidace židovského národa, v tradičním pojetí nazýván přesnějším termínem šoa, u nás však známější jako holocaust, byl vlajkovou lodí nacistické doktríny, která intenzivně propukla v roce 1939 a během několika let za sebou nechala miliony mrtvých Židů. Součástí této navýsost smutné statistiky jsou i obyvatelé města Zlína.
Málokdo si dnes vzpomene na příběh zlínského zubního lékaře Desidera Ornsteina, který byl podle některých historiků jednou z úplně prvních obětí nacistické vlády v Protektorátu Čechy a Morava. Právě židovští lékaři byli bezprostředně po zahájení okupace českých zemí Hitlerovými vojsky nejvíce perzekuovanou skupinou. Lékaři židovskéhého původu nesměli již od roku 1939 vykonávat své povolání, a byli tak vystaveni existenční krizi možná jako vůbec první sociální skupina obyvatelstva. Desideru Ornsteinovi se nepodařilo včas uprchnout ze Zlína do zahraničí a strach z toho, co bude následovat, strach, že Němci utýrají a zavraždí celou jeho rodinu, jej dohnal k tragickému činu.
Dvaadvacátého března roku 1939 usmrtil dr. Ornstein ve svém domě na Lipové ulici ve Zlíně své dvě děti a poté se rozhodl skoncovat i se svým životem. Sebevraždu spáchal skokem z desátého patra hotelu Společenský dům, který dnes funguje jako znamý Interhotel Moskva. Ornsteinově manželce Kamile se podařilo před zoufalým běsněním svého muže uprchnout. Její život však skončil krutou smrtí v jednom z polských koncentračních táborů. Smutný čin lékaře ze Zlína nás nutí uvědomit si, do jakých mezních situací se lidé židovského původu tehdy dostávali. Jedinou jejich vinou přitom byla příslušnost k židovské národnosti, která je uvrhla na cestu řízené likvidace. A právě zlínský lékař Desider Ornstein byl podle řady významných historiků možná prvním z dlouhé řady obětí šoa, tedy holocaustu, v Čechách a na Moravě.
Připomínat si hrůzy nacistického teroru ve vztahu k Židům i jiným menšinám považuji za zásadní, obzvlášť v době, kdy pravicový extremismus i neonacistické tendence opět neohroženě vystupují mezi českou veřejnost. Sympatizanti nacismu se bez jakýchkoli obav a s podivuhodnou drzostí hlásí k hrůzným ideologiím, které připravily o život tři čtvrtiny evropských Židů, množí se počet těch, kteří holocaust popírají a prokazatelné a velmi kruté vraždy označují za výmysl ukřivděných menšin. Všem těmto lidem bychom měli vzkázat, že na území starého kontinentu i kdekoli jinde na světě není pro takové lidi místo a že vždy bude existovat dostatečné množství těch, kteří budou připraveni postavit se těmto neonacistickým bludům na velmi tvrdý odpor.
Ve Zlíně žádná významná židovská komunita v historii nežila, a proto se ani Dnu památky obětí holocaustu v tomto městě větší pozornost bohužel nevěnuje. Přesto se součástí smrtící kampaně i tzv. konečného řešení židovské otázky stali i občané města Zlína, na něž se povětšinou veřejně nepamatuje. Považuji však za vhodné alespoň touto krátkou vzpomínkou náš společný dluh částečně splatit.
zastupitel statutárního města Zlína