Neviditelný Pes

SPOLEČNOST: Náš spoluobčan Konrád H.

10.1.2008

Králíky, celkem 4820 obyvatel. Malé městečko v nadmořské výšce 560 m obklopené horami. Na jihozápadě Bukovohorská hornatina jako výběžek Orlických hor, na jihovýchodě výběžek Hanušovické vrchoviny coby předhůří Hrubého Jeseníku a na severovýchodě masiv Králického Sněžníku. Skutečně krásná a poutavá příroda. Ideální místo pro turisty a možná také ideální místo pro život.

Tak jako jiné obce a města, mají i Králíky své čestné občany. Mezi jinými i gauleitera německé župy Sudetenland, SS – Obergruppenführera (do SS vstoupil 9.10.1938 s evidenčním číslem 310 307), nositele zlatého odznaku NSDAP, čestných mečů říšského vedoucího SS a prstenu SS s umrlčí lebkou (Totenkopfring), který byl udělován jako osobní dar říšského vedoucího SS za zásluhy, oddanost ve službě a za věrnost nacionálněsocialistickým ideálům, Konráda Henleina. (Pro nezasvěcené jen malé upřesnění: Hodnost SS - Obergruppenführer byla v době udělení Konrádu Henleinovi druhá nejvyšší generálská šarže v SS). Člověka, který měl velmi vysoké zásluhy na rozbití republiky na konci třicátých let, bývalého politického druha a názorového spřízněnce našemu národu nechvalně známého K.H.Franka, a také člověka, který na konci války neunesl hrozbu trestu a vzal si v plzeňském internačním táboře život.

Má být taková osoba čestným občanem českého města, nebo nemá? Tento problém se objevil nedávno v televizních zprávách a mezi jinými, samozřejmě mnohem a mnohem důležitějšími informacemi zanikl.

V jednom krásném spektáklu Divadla Járy Cimrmana se při citování z městské kroniky smyšleného města Liptákova (kdesi v Sudetech) říká, že se „…..ten den nic zvláštního nestalo. Manželům Henleinovým se narodil syn Konrád.“ Novorozenec jménem Konrad Ernst Eduard Henlein se německému otci a české matce narodil samozřejmě jinde. Bylo to 6. května 1898 v obci Maffersdorf bei Reichenberg, nyní Vratislavice nad Nisou, což je bývalý městys, od roku 1980 součást a od roku 1991 samosprávný obvod města Liberce.

Mladému Konrádovi se dostalo celkem slušného vzdělání (absolvoval obchodní akademii v Jablonci), jako velmi mladý člověk bojoval v řadách c. a k. armády, kde dosáhl hodnosti praporčíka (fähnrich), po válce působil jako učitel tělocviku a pak se vrhl do politiky. Byla na to příležitost, byla na to ta správná doba. Němcům se v pohraničí příliš dobře nedařilo, živě si ještě pamatovali zásahy vojenských jednotek mladé Československé republiky v sudetských oblastech po pádu monarchie, byli nespokojení, a proto i náchylní k jakýmkoli slibům. Chtěli změnu. Jako Němci pochopitelně inklinovali k vůdcovským typům a jednotnému řízení. Rádi pochodovali, rádi skandovali nová, neotřelá hesla. To vše jim mohl Henlein dát. Tak se stal v té době poměrně mladý, ambiciózní a patrně i dost charismatický Konrád Ernst Eduard vůdcem SdP, čímž si prošlápl cestu až k samotnému Hitlerovi. V roce 1938 již stál vedle nejvyšších nacistických pohlavárů na čestné tribuně partajního sjezdu v Norimberku, kde Hitler vystoupil s ostře protičeskoslovenským projevem, po kterém následoval v českém pohraničí puč. Poskytl Říši a osobně vůdci nacistického Německa nepochybně neocenitelné služby, za které se mu ale nedostalo adekvátní odměny. Stal se „pouze“ gauleiterem, župním vedoucím. Jeho druh ve zbrani Karl Hermann Frank to nakonec dotáhl až na státního tajemníka, později říšského státního ministra a generála policie v protektorátu, po smrti Reinharda Heydricha a nástupu Kurta Daluegeho do funkce zastupujícího říšského protektora se prakticky stal v Čechách a na Moravě osobou s nejvyšší mocí.

Proč se Konrád Henlein stal svého času čestným občanem města Králík, je nabíledni. Toto město se v době udělení čestného občanství jmenovalo Grulich, leželo v tehdejších Sudetech a již od dávnověku tvořili jeho obyvatelstvo z drtivé většiny Němci. Celá oblast Sudet v té době patřila k Říši, on sudetské župě šéfoval a zkrátka a dobře byla jiná doba. Na otázku, proč je tato kontroverzní osoba s takovou kvalifikací a praxí čestným občanem i dnes, odpovědělo nedávno zastupitelstvo města Králík velmi pregnantně v jednom ze svých usnesení.

Na zastupitelstvo města Králíky se obrátil místní občan s tím, aby mu bylo na jednání dne 5.listopadu 2007 uděleno slovo ve věci odnětí čestného občanství města Králíky právě výše jmenované osobě. Tato věc byla zařazena na jednání zastupitelstva pod č. 4.7 s názvem bodu programu „Zrušení čestného občanství pana Konráda Henleina.“ To slovo bylo onomu aktivnímu občanovi usnesením zastupitelstva č. ZM/2007/09/211 zamítnuto hlasováním zastupitelů v poměru 7 pro zamítnutí, 6 proti, 2 se zdrželi.

Současně ale svoji nechuť cokoli změnit ve věci čestného občanství generála SS Konráda Henleina zastupitelstvo v následném usnesení č. ZM/2007/09/212 vyjádřilo a zdůvodnilo takto.

„ Zastupitelstvo města vyjadřuje vůli neprojednávat odnímání čestného občanství města Králíky, které bylo uděleno představitelům totalitních a nedemokratických režimů. Udělení čestného občanství považuje zastupitelstvo města za obraz historie.“

(zdroj: zápis ze zasedání zastupitelstva města č.09, konaného dne 5.11.2007, uveřejněný na stránkách města Králíky).

Pro toto následné usnesení hlasovali kromě jediného zastupitele všichni. Není bez zajímavosti, že ten jediný zastupitel, který byl proti, má právnické vzdělání.

Co na to říci? Každý si jistě udělá názor sám a zaujme k tomu své stanovisko. Je ale především nutné zdůraznit, že v demokratickém systému má zastupitelstvo jakékoli obce na takové rozhodnutí (pokud není v přímém rozporu se zákonem a to jistě nebylo) plné právo, které mu nemůže nikdo upřít. V určité chvíli jsem si dokonce říkal, že toto zastupitelstvo jako snad skutečně první svého druhu, projevilo dostatek soudnosti a rozumu a v podstatě svým usnesením deklarovalo, že namísto rušení čestných občanství, bourání soch, namísto změn názvů ulic atd., bude nadále projednávat a rozhodovat jen věci potřebné a užitečné, věci pro živé lidi. Ale ono to tak není a navíc by to byla nesporně velká chyba. V citovaném usnesení totiž chybí odraz toho, co by se dalo nazvat „mírou věcí veřejných“. Tedy především míra odpovědnosti těch, kteří řídí a rozhodují, ke společnosti a její historii, podpora jednoznačného postoje naší současné společnosti ke všemu špatnému a zavrženíhodnému, co tento národ v jeho dějinách potkalo, podpora toho, čemu se říká paměť národa. Právě k tomu „obrazu historie“, který zastupitelstvo ve svém usnesení cituje, je třeba zaujímat i na úrovni našich zastupitelů jasné a zřetelné stanovisko. Jsme tím povinováni i ke svým dětem a jejich dětem. Zachování „obrazu historie“ nemůže být přece omluvou pro nezdravou a nezdůvodnitelnou toleranci. Zlo by mělo být definováno jako zlo i za desítky a desítky let. A zlo přece nemůže disponovat čestným občanstvím. A navíc. Obrazem historie je pouze to, že nějaký Konrád Henlein existoval, obrazem historie ale nemůže být, že má tu čest a je občanem českého města.

Četl jsem na toto téma příspěvek pana Doležala, kterého si ostatně velice vážím a jeho články čtu rád. Tentokrát ale nesouhlasím. Zrušení čestného občanství válečnému zločinci (a za toho by pan Henlein byl jistě českým soudem označen, právě tak jako K.H. Frank, ovšem pokud by neodešel z tohoto světa sám), není tanečkem na hrobech, ale jistým udržením úrovně institutu čestného občanství, které je, jako zdůvodněné ocenění, buď jak buď možné udělit, ale také odebrat.

Zastupitelstvo města Králíky jistě své usnesení revokovat nebude, ale při vší úctě bych chtěl říci: Vážení zastupitelé, ať jste z jakékoli obce, z jakéhokoli města naší země. Obergruppenführery jakéhokoli druhu raději ne.



zpět na článek