Neviditelný pes

PRÁVO: Důvěřuj, ale prověřuj!

6.11.2007

Tohle téma by pro Neviditelného psa mohlo být tak blízké, jako jeho kolegům drbání. Vždyť jde o první internetový deník u nás a jeho čtenáři jsou určitě největšími fanoušky technického pokroku a otevřenosti. Takže je možná nakrknu, což taky má být cílem, neboť potlesk je nejhorší ohlas, kterého se může upřímný debatér dočkat.

Vede se řeč, že rozsudky by měly být zveřejňovány na internetu. Kvůli průhlednosti a kontrole. Byl jsem kdysi účasten jakési veřejné debaty mj. o tomto a jedna jihočeská advokátka tam přinesla ruksak, který měl být plný nespravedlivých rozsudků, což by prý museli uznat všichni, kteří by si v nich početli. Pravděpodobně nepříznivých vůči jejím klientům a možná fakt do nebe volajících.

Já však příznivcem takového masivního zveřejňování nejsem, ač by se jinak má grafomanská dušička mohla tetelit, kolik mi přibylo čtenářů. Beztak rozsudek dostanou všichni účastníci a ti ho můžou půjčit kdekomu. Moc ale nevěřím, že ze samotného odůvodnění cizí kauzy poznáte spravedlivost výroku. Ať jste právník, nebo veterinář. Možná si sám mažu schody, ale představte si příklad: Porve se Abel s Kainem a každý má čtyři svědky, že si začal ten druhý. Někomu uvěřit musíte, proto vidíte a slyšíte všech deset zúčastněných. Pokud vás přesvědčí Abel a jeho druzi, neopomenete v rozsudku zdůraznit, jak byli čtyři Kainovi svědci zlinkovaní a jak jejich věrohodnost snižuje vlastní trestní minulost. Trochu opominete, že ti kamarádi Abela si s nimi nemají moc co vyčítat. Takže náhodný čtenář-kontrolor těžko bude rozsudkem rozhořčen. Na rozdíl možná od soudu odvolacího, který se dozví z celého spisu všechno.

Další důsledky mohou být vážnější. Představte si, že vám znásilní dceru, u čehož byli jen dva s opačným tvrzením: „chtěla to sama“ – „vyhrožoval, že mě zbije“. Pak bývá zvykem vypracovat psychologický posudek na věrohodnost děvčete. Z něho určitě bude v odůvodnění rozsudku citováno. Opravdu stojíte o to, aby si v Sušicích i Vídni mohli všichni počíst, že vaše Klára se dříve léčila z drogové závislosti, střídá partnery a šok z dramatického aktu, jinak též barvitě popsaného, jí bude v budoucnu ztěžovat navázání trvalého vztahu?! Nespoléhejte na to, že jména aktérů mohou být chráněna iniciálami (což by však zase popíralo údajnou transparentnost). Není problém pro řadu internetových fachmanů vytvořit si databáze, vypátrat osoby a vhodně to zpeněžit, připomenout, využít, byť jen z vlastního zájmu například nového partnera vaší dcery.

Další lahůdkou, i když zatím propíranou jen v justičních kruzích, je využitelnost nahrávek z průběhu líčení. V trestním řízení se už několik let celé jednání nahrává a z něj je pak vyhotovován písemný protokol. Obecně je to skvělá novinka, neboť soudce nemusí furt přerušovat výpověď účastníka, aby ji převyprávěl zapisovatelce. Množí se však spory, ve kterých se advokáti domáhají kopie nosiče se záznamem k vlastnímu využití. Co vím, nejvyšší soudní autority zatím judikovaly jen právo účastníka takový záznam si poslechnout za podmínek, které soud stanoví. Ale vypadá to, že stav spěje k tomu, že CD se budou kopírovat a předávat, když pro nic jiného, že to je technicky nejsnazší. Argumenty pro, samozřejmě nezní tak, že si advokáti chtějí u jednání luštit křížovku a důkladně se seznámit s tím, u čeho byli, až v klidu u kafe. Ale pro nutnou a objektivní kontrolu možné zvůle. U nás totiž prý všichni zneužívají pravomoci a fixlují. Antony tudíž vybavujeme videokamerami, městské strážníky diktafony, ale pořízené záznamy pak ještě radši znalecky ověřujme, neboť techniku samo že jde upravovat.

Rozšiřování zvukových záznamů soudních přelíčení však taky může přinést efekt asi ne dosti dosud domýšlený. Stačí si připomenout odposlechy kolující po internetu i jevištích a vlastně kde co, unikající odevšad. Takže brzy možná dostanete od kamarádů vtipné maily s nahrávkami různých blábolů, nejčastěji veřejné známých lidí, možná i prostých dojiček. Bohatě překonají veselá povídání televizních moderátorů, pro které jsou nejzábavnější událostí roku jejich přeřeknutí z večerních zpráv, stejně jako silvestrovské sestřihy s přebrepty reportérů. Ne každý nekoktá, udrží emoce a nemluví nesmysly. Slyšet autentické, z kontextu vytržené, projevy ze soudních síní, může být fakt k popukání. Pokud nejsou vaše. Riskovat takovou ostudu může být pro těch pár posledních slušných občanů, kteří ochotně a přesvědčeně jdou k soudu svědčit pro vítězství pravdy a lásky, poslední kapkou, aby se zařadili k těm, které svědčení obtěžuje. Lumpové se pak popadají za břicho, ostatní hartusí. A o tom, že najít toho, kdo nahrávku do světa pustil, je v podstatě nemožné, asi žádného čtenáře internetového deníku netřeba přesvědčovat. Je povznášející se hlásit k demokratickým ideálům a hlídat ostatní. Do doby, než někdo identifikuje mne, bez možnosti skrýt se pouze za svoji IP adresu.

Zkrátka, jak v kraji zvykem, ode zdi ke zdi. Nejdřív se nám svět směje, jak soudce místo vedení sporu papouškuje do stroje to, co všichni slyší. Teď zase místo úředního protokolu preferujeme autenticitu. Sudí pořádně neví, jestli podstatné je to, co někdo vypustil z pusy, nebo co zachytil mikrofon a je vypálené na CD. Proto si závěrem zkuste rozlousknout hádanku, jejíž řešení mi dosud ani řada větších autorit a zkušenějších odborníků jednoznačně neposkytlo.

Proti obviněnému z vraždy manželky nalezené v rybníce svědčí jeho předchozí hádky s ní, jako jediný má motiv a jako poslední s ní asi mluvil. Jistě tušíte, že to je dost na obžalobu, ale asi málo na odsouzení. Před kamerami a davem nabitou soudní síní poprvé vypoví a řekne: „Uškrtil jsem tu couru, odnesl do rybníka a víc vám už neřeknu.“ Asi nepochybujete, že takové přiznání k řadě nepřímých důkazů už stačí na pěkných pár let žaláře. Jednání se odročí a mezitím zjistí, že v důsledku výpadku proudu, sítě, poruchy PC, nosiče či chybě protokolující úřednice, je záznam ztracen. Při dalším líčení obviněný řekne, že farář dvakrát nekáže a zas mlčí už jak ryba. Odsoudíte ho ?

soudce Městského soudu v Brně



zpět na článek