Použití statistik a čísel je ošidné, vše je relativní a s čísly se dají dělat neuvěřitelné kejkle.
O stavu státu přesto poměrně přesně vypovídá ukazatel, který máme dennodenně na očích a který prozradí na stát téměř všechno, stačí se dobře dívat. Je to stav silniční sítě, její značení a fungování.
Prozradí nejdůležitější – jak státu skutečně záleží na pohodlí jeho obyvatel, jak dbá na přehlednost zákonů a nařízení a jejich maximální srozumitelnost, jak mu záleží na neplýtvání naším časem, abychom nebyli obtěžováni zbytečně či nadměrně. To vše přispívá k bezpečnosti našich životů, šetří naše nervy a zásadně přispívá k tomu hlavnímu – přívětivému životnímu prostředí a kvalitě života.
Z toho pohledu jsou Češi neuvěřitelně odolní a životaschopní. Stát jim totiž situaci nijak neulehčuje. Začněme pohledem na stav silnic a porovnejme to s chodem státu.
Silnice a dálnice naše vozy ničí, jsou plné děr, příčných a podélných brázd. Na betonových úsecích dálnic musíte pevně držet volant, protože ty příčné brázdy mezi panely místy hrozí vyrazit vám jej z rukou. Na asfaltových úsecích se příčné brázdy mění v podélné, vyjeté od kamionů. Dálniční přivaděče občas nemají zrychlovací pás, hlavu si třeba vykruť. Občas zase to, co by měl být zrychlovací pás, je ve skutečnosti pás průběžný a při nájezdu na dálnici hrozí najetím do kufru kamion. Kdykoli musím jet po tankodromu D1, proklínám všechny české vlády bez výjimky. Postavili ji za komunistů a dodnes ji žádná demokratická vláda neuvedla do pořádku. ODS se za stav dálnic vysmívala na billboardech ČSSD, jsem zvědav, co s tím teď udělá. Vizitka naší silniční sítě je prostě socialistická. Podobně je na tom správa českého státu – tři největší položky českého hospodářství - školství, zdravotnictví i důchodový systém jsou socialistické také.
Jak je to se značením silnic? Dopravní značky instalované v éře trabantů jsou na mnoha místech stále, často zbytečně omezují rychlost a působí vzteklé skřípění zubů řidičů, nechápajících, proč na dálničním přivaděči mimo obydlenou oblast musí jet šedesátkou. Dokonce vím o stopce (!) přímo na výjezdu na dálnici - u Brna, působiště nedávného ministra dopravy Šimonovského. Za Brno bych se tímto rád všem omluvil. Silniční ukazatele nedůsledné a nedbalé, řidiči hledej, jak umíš. Práce na silnici? Bude to rozkopané celé léto, pracovat tam budou tři lidi pár hodin denně a ty budeš jezdit objížďkou delší o 15 km. Dělej si, co chceš, to je tvůj problém, stát se o tvůj čas a benzín nezajímá. Silniční zákon je vyloženě hloupý a pronásleduje a buzeruje slušné řidiče, kterým bere řidičáky za nezapnuté bezpečností pásy nebo nerozsvícená světla. Stát to nezajímá, jen největší nesmysly možná milostivě zruší.
Tento stav silnic koresponduje se stavem českých úřadů, zákonů a nařízení. Úřední hodiny jsou na libovůli úřadů obvykle tři dny v týdnu, stojíte fronty na každou hloupost a běháte ze dveří do dveří jak ta slepička pro vodu. Stát se o váš čas a nervy také nezajímá. Na jednání s úřadem si vem dovolenou, to je tvůj problém, člověče.
Zkuste zapátrat v paměti ze svých cest po světě a zjistíte zajímavé souvislosti kvality silniční sítě a příslušného státu. Podle mých zkušeností vychází dobře v tomto měřítku Holandsko. Jeďte tam, ať poznáte, jak může vláda řidiče hýčkat. Bezchybné, včasné a logické značení, dokonalé silnice a dálnice, cestování příjemné a přívětivé. Stejně tak v severní Americe. Policie neobtěžuje slušné řidiče, bez důvodu vaše auto nesmí zastavit, na vozech mívá napsáno: Sloužím a Chráním. Značení dálnic naprosto perfektní, korektní policajti, řidiči mimořádně slušní. Tomu odpovídá kvalita života v obou státech - proudí do nich imigranti z celého světa, státní aparát je ochotný a neobtěžuje zbytečnostmi, lidé jsou k vám příjemní, žije se tam dobře. Američané říkají imigranti, my říkáme vždy emigranti. Z obou termínů je poznat, odkud kam ti lidé směřují.
Trochu mě v dálnicích zklamalo Německo, zabloudili jsme několikrát, značení není ani včasné, ani příliš logické. Dálnice ve východní části bývají stále hrbolatě bolševické. Stát je hodně sociální, leze lidem příliš do peněženek a na nervy. Přesto výrazně lepší než u nás. Němcům trvalo neuvěřitelně dlouho, než postavili dálnici k našim hranicím, Rakousko to nezvládlo dodnes. Stav jejich dálnic tak dobře dokumentuje nejen stav státu, ale také jejich odtažitý vztah ke státu českému. Blokády silnic na hranicích to potvrzují. Dál Belgie - nedbalé a nelogické značení, vymotat se správným směrem z Bruselu je oříšek – jako s bruselskou byrokracií. Rusko - to je jasné, místo mostů občas brody, pomož si, jak umíš, a do metropole východu Vladivostoku nevede zpevněná silnice. Odpovídá to tradičnímu nezájmu ruské věrchušky nejen o to, zda se lidem žije příjemně, ale jestli vůbec žijí.
Přikládejte tohle silniční měřítko na státy a hodnoťte. Je to dosti vypovídající a český stát si možná pro dost lidí překvapivě v tomto hodnocení dobře nevede. A lidem v Česku, stále ještě přivyklým svévolnému zacházení komunistického státu, to zatím moc nevadí, takže to ještě potrvá, než se tady něco významně změní.