Takže kde se zrodil Kryštof?
Ona normalizace nebyla zase tak úplně nevinná, jak se dneska na ni vzpomíná. V době někdy okolo roku 1976 se pokusila chcípající kobyla komunismu ještě pořádně kopat. Jako pamětník, tehdejší zaměstnanec OPBH, si vzpomínám, jak nás na Praze 9 jednou svolali a sdělili, že z rozhodnutí Strany a Vlády budou zavedeny v domech „domovní knížky“. Nejprve v činžovních domech, později všude. V nich se bude zapisovat, tedy bude tam zapisovat domovní důvěrník, kdo byl přes noc v domě, a zvláště pak důrazně, kdo doma přes noc nebyl nebo hlavně zdali v domě náhodu nepřenocovala nějaká cizí osoba, v domě trvale nebydlící. Nedělám si legraci, jistě by to usnesení někdo někde v archivu komunistů a vnitra našel.
Tuto šílenost, kterou se pokusili soudruzi zavést, a její datum, tedy roky 1975-6 (!!!), je dobré si pamatovat. A to i proto, že mnozí dnešní „zasloužilí policisté“ a důležití funkcionáři dnešního ministerstva vnitra už v té době na vnitru pracovali jako „velící důstojníci“. Skutečně, bez legrace, Ministerstvo vnitra ČSFR a ÚV KSČ plánovalo zavést domovní knihy se zapisováním „trvale nebydlících“. Podle sovětského vzoru. A nejen to.
Soudruzi na poradě OPBH sdělili, že se neprodleně vybudují kolem věších měst odloučená silniční pracoviště SNB, která bude nutno připojit na elektřinu atd. Proto nám to také sdělovali. A je to důležité, protože soudruzi SNB budou podle praxe zavedené a vyzkoušené v Sovětském svazu kontrolovat VŠECHNA odjíždějící auta z měst. Že si ani tohle nevymýšlím, o tom svědčí jedna vzpomínka v povídání do Psa od Ondřeje Neffa. Mnohým a hlavně mladým se to bude zdát šílené. Taky to šílené bylo.
I na pracovníky OPBH to bylo dost silné a jeden z pracovníků údržby, o kterém se vědělo, že říká tehdy všemocnému městskému tajemníkovi Kapkovi „Tondo“, protože se znali z ČKD, pravil nahlas, že tohle mu připadá jako zavedení „blokfírerů “ za Hitlera. Soudruzi z ONV a OV KSČ dělali, jako když nic neslyšeli.
Zavedení „Domovních knih„ je prostě rozkaz. Jasný? A stranický rozkaz je platný i pro nestraníky, jasný?!?
Zároveň bylo vyhlášeno, že bude zavedena dvojitá dokonalá kontrola, protože kdo bude mimo své trvalé bydliště dobu delší než 24 hodin, musí se přihlásit na místním oddělení VB v místě jiného pobytu.
Zavedení „Domovních knih“ neztroskotalo na odbojných pracovnících OPBH, ale na tom, že se prostě nedalo, ani když to dostali prověření nájemníci jako „stranický úkol“, zajistit ty, kteří by ty knížky vedli. Po několika měsících vyhrožování to soudruzi vzdali jako neproveditelné.
Domky, tedy přenosné buňky kolem Prahy rychle vyrostly. Pamatuji si, jak po několika týdnech, kdy se esenbáci pokoušeli kontrolovat každé auto, to vzdali a postupně kontrolovali jen tak namátkou a nakonec už vůbec. Aut už bylo tolik, že bylo neproveditelné zkontrolovat všechny.
Mimo jiné při kontrolách vozidel mělo být kontrolováno, zda soudruzi pracující dodržují pracovní dobu, a to hlavně v pátek. V pátek v poledne zase tolik aut nejelo. I kontrolovalo se. Neboť neuvědomělí pracující prchali na chaty a chalupy, a to i z vysočanských fabrik, většinou už v pátek v poledne. Chytání …. Nevzpomínáte si? No, tak si vzpomeňte, Pražáci, Brňáci, Ostraváci i z dalších měst. Jak se tehdy zpívalo v populární písničce: “Jarmila, vždycky mi pravila, abych pracovní dobu dodržel ……“
Manžel Jarmily byl soudruhem i manželkou spravedlivě napomenut, když je ve svém bytě chytil v posteli, když odešel ze směny dříve. I na silnicích bylo mnoho lapených. Ten, co kradl, na to měl většinou „bumážku“, kterou celkem ochotně vystavovali jak nadřízení, tak třeba ZV ROH. Takže ukradené cihly se daly celkem lehce okecat. Jenže, být v půl dvanácté na silnici na Slapy, to už by nemělo být tak jednoduché. Zvláště když máte v občance razítko z fabriky. Ovšem to bychom nesměli být u nás. Jak si stěžoval v televizi jeden normalizační šmuk, i když se podaří chytit toho, kdo zdrhnul z práce dřív, většinou mu pak stejně z fabriky dají potvrzení, že měl vlastně nějaké volno a že je to jinak vzorný soudruh a úderník! „Soudruzi,“ pravil rychlokvašený hlasatel, „zjistili jsme bohužel, že ze všech zadržených řidičů jen jeden, soudruzi, jen jeden nedostal ze závodu omluvenku.“
Bodejť by nedostal, i nejblbějšímu vedení fabriky bylo jasné, že když na ně praskne, že jim lidé mizí z práce už dopoledne, bude malér. Takže tohle soudruhům také nevyšlo, tak to asi tak po půl roce tiše skrečovali.
Idiotský výmysl o tom, že se budou na místních stanicích SNB hlásit všichni, kteří budou více než 24 hodin mimo trvalé bydliště, zkrachoval ještě rychleji. A to na tom, že i ve vybrané „zkušební lokalitě“, tuším to bylo Posázaví anebo podobně, i ti zbabělci, co se chtěli jít v pátek večer nahlásit k „přechodnému pobytu„ na místní SNB, zapříčinili okamžité zkolabování služeben. Po naprostém asi měsíčním chaosu se tedy už žádné další hlášení přechodných pobytů při víkendových pobytech na chatách a chalupách neorganizovalo.
Strana a hlavně aktivní dementi v SNB však vytáhli další trumf. Přepadově se houfně a hromadně začali kontrolovat řidiči, zda nekradou něco ze socialistického majetku. Jednoho známého tak „dusili“ na SNB ve Slaném i s manželkou a dvěma malými dětmi – nazdar, Slaný, ještě tam jistě někdo z té doby u policie pracuje - protože si vezl na chatu starou televizi a neměl s sebou „doklad o nabytí“. Kolik takto postižených bylo, nevím, ale namíchli se i prokádrovaní soudruzi, protože ti bylo většinou v „osvobozování materiálu“ přímo mistři. Aby mohli v klidu „přemísťovat“, přeci byli, mimo jiné důvody, také mnozí ve Straně.
Když zvadlo i tohle, protože nachytaný soudruh pochopitelně řval a stěžoval si, vyšuměla i tato akce.
Takže se začaly organizovat celostátní takzvaně bezpečnostní akce. Hony na řidiče. Vždy, když se vyhlásila „akce“, vyrojili se policajti, vojenská policie a PS VB a začalo tóčo. Kontrola stíhala kontrolu. I na jedné silnici, po pár kilometrech za sebou. Já jsem vytvořil osobní rekord, když jednou na jaře, tuším v roce 1977, jsem byl jako řidič na trase Praha - Kadaň v pátek odpoledne kontrolován 17x. Slovy sedmnáctkrát! Při poslední kontrole soudruhy SNB jsem na starém mostě v Kadani nakonec řval na jednoho agilního mladého pitomečka v zelené uniformě tak, že mě uklidňoval přítomný starší dopravák slovy, že abych neřval „nebo vás ti blbci zavřou“. Vždy po „akci“ jásali soudruzi, jak „se nám pěkně snížila nehodovost“. Nedodali ovšem, že jen v ten den, protože kdekdo věděl, že akce bude, a zůstal doma.
Celostátně nakonec i tahle šílenost skončila. Podle šuškandy kolující po Praze v okamžiku, když náměstka generálního prokurátora, který si zapomněl doma papíry, vytočili esenbáci na výpadovce na Brno tak, že se obrátil a jel na Letnou na vnitro a tam tak řval, že náčelník dopravky slíbil, že v tom udělá trochu pořádek a že to nějak zorganizuje.
A tak se později obrodily celoměsíční akce „Duben, měsíc bezpečnosti“, kdy opět klesala nehodovost, protože kdo nemusel, nevyjel. A to včetně služebních aut. Na duben se plánovaly technické prověrky, opravy a vůbec odstávky.
Zároveň tím byly vymyšleny, jak pravil spolužák co dělal u dopravky, „celorepublikové dopravně bezpečnostní akce“. Posléze se jim začalo říkat „Kryštof„. Po roce 1989 Kryštof prakticky zmizel. Ale jen co se na vnitro vrátily pod vedením Standy Grosse „staré osvědčené kádry“, vykvetl tenhle normalizační květ do nové síly.
Od roku 1962, od kdy denně jezdím, jsem absolvoval tisíce „dopravně bezpečnostních kontrol„. Snad stokrát mě zastavili „dopraváci“. Až na jednou chybějící obvaz v lékárničce a jednou ušmudlaný řidičák nikdy „orgány„ nic nenašly. Vždy mi však daly při kontrole pocítit, „kdo je tady pánem„. A o nic jiného v akcích Kryštof vlastně nikdy ani nešlo.
Takže z celého toho pokusu předvést tvrdou bolševickou pěst, což se SNB strašně líbilo, v momentě, kdy už se systém začal rozpadat, do včerejška přežil jen šílený Kryštof. A teď jde o to, aby s Kryštofem zmizeli z dopravní policie i ti, kterým se tak líbil a kterým tak vyhovoval.
Pokud ne, a policie, i ta dopravní, se nebude chovat jako policie demokratického státu, budou lidi zbytečně umírat a tlustí a líní policajti se budou mít dobře.
Že se vám to vyprávění, co soudruzi plánovali a chtěli uskutečnit ještě v roce 1977, zdá šílené? No a o co je méně šílené, když policie vyhlásila Kryštofa a po celé republice začala buzerovat lidi a tvrdila, že je to „bezpečnostní akce“? A všichni dělali jako že je to pravda? A novináři jásali a televize přinášela rozhovory s bohorovně se tvářícími pupkáči v uniformách a na silnicích denně umírali a umírají lidé. A nikomu není divné, že čím víc je Kryštofů, tím víc je mrtvých?!? A že tam, kde nepořádají žádné „Kryštofy“ mají mrtvých na silnicích daleko méně?!