V paragrafu 6 je tedy definována hierarchická struktura systému státních zastupitelství (SZ) v České republice a v paragrafu 11a jsou formulovány vztahy nadřízenosti mezi jejími jednotlivými úrovněmi. Z těchto paragrafů plyne, že nejvyšší státní zástupkyně je nadřízená vrchním státním zástupcům (jsou dva, jeden v Olomouci a druhý v Praze), ti zase krajským státním zástupcům a teprve oni okresním státním zástupcům. Nejvyšší státní zástupkyně tedy nemůže nařídit něco přímo okresním státním zástupcům, ale jen prostřednictvím vrchních a krajských státních zástupců. To je uspořádání, bez něhož by při řízení jakékoliv složitější organizace vznikal chaos. Vzpomeňme si na případ Watergate a zvláštního vyšetřovatele Archibalda Coxe. Toho se snažil Nixon zbavit za každou cenu, ale protože podléhal ministru spravedlnosti, musel odvolat nejdříve dva ministry, kteří Coxe odvolat nechtěli, a teprve ten třetí to udělal. Podobně třeba předseda Akademie věd může odvolat ředitele kteréhokoliv z ústavů AV ČR, ale nemůže odvolat vedoucí oddělení v těchto ústavech.
Paragrafy 12a a 12d říkají zcela jasně, že jakékoliv pochybnosti o příslušnosti případu Čunek okresnímu SZ v Přerově, či námitky proti postupu státního zástupce Radima Obsta, bylo oprávněné řešit jedině krajské SZ v Ostravě, pod něž okresní SZ Přerov i Vsetín spadají. To ovšem podle vyjádření krajské státní zástupkyně v Ostravě Zlatuše Andělové z 22.5.2007 v postupu okresního SZ Přerov, ani policie, žádné pochybení nenašlo. A neexistuje žádné svědectví o tom, že by vrchní SZ v Olomouci shledalo důvod, proč zasahovat do postupu krajského SZ v Ostravě.
Z paragrafu 16, jenž upravuje postup při podávání stížností na postup jednotlivých úrovní SZ, vyplývá, že jakákoliv stížnost na postup Radima Obsta, náměstka okresní státní zástupkyně v Přerově, měla být adresovaná okresní státní zástupkyni pani Janě Staňkové. A pokud advokáti pana Čunka nebyli s vyřízením své stížnosti spokojeni, měli podle odstavce (5) paragrafu 16b požádat o přezkoumání vyřízení své žádosti krajské SZ v Ostravě. Nevím zda tak učinili, ale v zákoně 283/1993 Sb. není žádné ustanovení, které by jim umožňovalo stěžovat si na postup okresního SZ v Přerově přímo nejvyšší státní zástupkyni. To by bylo možné jedině tehdy, kdyby byla jejich stížnost vedena proti postupu vrchního státního zastupitelství v Olomouci. O tom ovšem v tiskové zprávě NSZ nejvyššího SZ zmínka není.
Tuto důležitou okolnost ignoruje Tomáš Haas, interní poradce prezidenta republiky, ve svém příspěvku Když jednoocí vodí slepé za nos, když na adresu novinářů říká
„Novináři spekulují, proč případ neřešilo příslušné krajské SZ v Ostravě. Přitom přehlížejí, že i to selhalo v dozoru nad nezákonným jednáním svého podřízeného OSZ v Přerově. A vyšším stupněm, kterému podle zákona přísluší případ řešit, je Nejvyšší státní zastupitelství.“
Ze znění odstavce (1) paragrafu 11a je ovšem zcela zřejmé, že to nejsou novináři, kdo něco přehlíží, ale pan poradce sám, a to klíčovou skutečnost, že nejvyšší SZ je sice „vyšším stupněm“ SZ, než krajské SZ, ale není mu nadřízeno. Nadřízeným krajskému SZ v Ostravě je, jak říká citovaný odstavec, vrchní SZ v Olomouci!! Jemu, a jedině jemu „ podle zákona příslušelo případ řešit“.
Na základě výše uvedených skutečností proto nenacházím v zákoně 283/1993 Sb. pro postup nejvyšší státní zástupkyně žádnou právní oporu. Mohu se ovšem ve svém uvažování mýlit či ustanovení zákona 283/1993 Sb. chybně interpretovat, a proto dříve než vyslovím tvrzení, že nejvyšší státní zástupkyně hrubě porušila zákon, táži se jí:
Jaké ustanovení zákona 283/1993 Sb. jste při svém rozhodnutí odejmout případ Čunek okresnímu SZ v Přerově a přikázat ho okresnímu SZ Jihlava použila?
Doufám, že nám paní Vesecká na tuto prostou otázku odpoví, neboť v ní nejde o Čunka, ale o to, zda ještě žijeme v právním státě. V tomto okamžiku o tom mám určitou pochybnost.
PS. Tento článek jsem poslal paní nejvyšší státní zástupkyni a tiskovému mluvčí NSZ s prosbou o odpověď. Pokud ji dostanu, budu o jejím obsahu čtenáře informovat.