Neviditelný Pes

SPOLEČNOST: Co jsme to za rasu?

20.6.2007

Potkal jsem v Praze na ulici Roma. Nejdřív se mě zeptal, zda jsem rasista, a když jsem po pravdě řekl, že nejsem, nabídl mi na prodej hodinky. Odmítl jsem, protože jsem jej nechtěl okrádat, byly tak laciné, že nestály za řeč, natož pak za vážnou obchodní transakci. Rasista nejsem proto, že jsem potkal ve svém poněkud delším životě spousty grázlů všech barev a ras a vím, že být grázlem není známka rasy.

A jak je to vlastně u nás s rasismem? Cizinci nám občas nadávají, že jsme rasisté, ale nezdá se mi to.

Kdysi se dokazovalo, že existují tři lidské rasy, kaukasoidní (indoevropská), mongoloidní a negroidní. To bylo ještě tak před třiceti lety, než do toho začali šťourat molekulární biologové a genetici. Tehdy patřili Romové do rasy indoevropské, tedy do stejné, jako jsme my ostatní Češi. Kdo nás podle tohoto schemátku označil za rasisty, značně se zmýlil. S Romy jsme byli jedna rasa, a doposud jsme.

V posledních třiceti pěti letech vzniklo několik dalších klasifikací lidských ras, dokonce někteří odhadovali počet ras až na čtyřicet.

Rozvoj genetiky nakonec ukázal, že rasa přestala být základní realitou lidské existence. Jen občas se objevují návrhy, že dělení lidstva na rasy nemá jen historický a sociální podklad, ale biologickou důležitost. Tento názor se ale vyskytuje spíše v populárním tisku než v odborných publikacích.

Hlavním faktorem, který změnil názor vědy na rasy, je obrovská variabilita lidského genomu, tedy souboru genů. Lidé se od sebe navzájem liší miliony genových variant. Z toho většina rozdílů, asi 85%, se vyskytuje uvnitř místních národních nebo jazykových skupin, neurčuje tedy rasu. Tato variabilita se dále komplikuje tím, že se národní skupiny mezi sebou mísí a vyměňují si geny. Samozřejmě že genetická variabilita v USA, kam přišli lidé z celého světa, je větší než variabilita uvnitř izolovaných amazonských kmenů. Ani u nich však neexistuje uniformita.

Ze zbývajících 15% lidské variability asi polovina připadá na rozdíly mezi lidskými populacemi uvnitř definovaných lidských ras, tedy na rozdíly mezi Čechy a Portugalci, Francouzi a Rusy atd. Teprve zbytek jsou opravdové tzv. rasové rozdíly, jako je barva pleti, tvar vlasů, tvar nosu, některé krevní skupiny atd.

Rozdělení populace podle dalšího druhu DNA, tzv. satelitní DNA, může identifikovat africkou, asijskou nebo evropskou populaci. Tato satelitní DNA však nesouvisí s geny.

V USA existuje projekt lidského genomu, který má vnést jasno také do otázky ras. Nezdá se, že by existovala objektivní možnost rozdělit lidstvo na přesně oddělené skupiny, “rasy”. Jenom australští Aborigines jsou jedinečnou skupinou.

Otázkou zůstává, jak důležité jsou rasy a jak se od sebe liší. Existují mezi nimi rozdíly, které jsou důležité, jako je třeba rozdíl v pochopení matematiky? Nemůžeme říci.

Některé mutace genů jsou izolované a existují jen v jedné skupině populace. To je kupř. gen pro Tay-Sachsovu chorobu, která se nachází jen u Židů, ale neexistuje zdaleka u všech členů títo populace, a proto ji neurčuje. V minulém století mnozí antropologové ztotožňovali pojem rasy s jazykovými, kulturními a sociálními skupinami. To bylo očividně chybné. Někteří v Rakousku pod vlivem starých nacistických teorií o rasách ještě dnes tvrdí, že Češi se dopustili po druhé světové válce genocidy na sudetských Němcích. I kdyby taková genocida existovala, je jasné, že tito Němci neměli nějaké zvláštní geny, a proto se sem pojem genocidy nehodí.

Existuje usnesení Americké asociace antropologů z roku 1996, že lidstvo pochází z jedné skupiny předků a že sice existuje mezi lidmi velká genetická variabilita, ale neexistuje ostrá diskontinuita mezi populacemi.

Všechny současné skupiny lidí pocházejí z Afriky, kde asi před 200 000 lety existovala tzv. mitochondriální Eva, jejíž mitochondriální geny se dnes dají vysledovat u všech lidí. Existoval také společný otec, genetický Adam, jehož Y chromozom zdědili všichni mužové všech ras. Proto my všichni máme společné předky.

Barva pleti záleží na tom, kde skupina žije, zda blízko rovníku nebo dál na sever. Podle pleti není možné určit rasovou příbuznost. Není také možné nalézt čistou rasu, která by se vyvinula v izolaci od ostatních. Takové rasy asi nikdy neexistovaly a dnes, s rozvojem komunikace, asi už existovat nebudou.

Lidé sebe a jiné však stále klasifikují podle ras, ačkoliv vědecky fundovaný system ras neexistuje. Termín rasa je často směšován s pojmem jazyk, kultura, národnost nebo náboženství. To vede pak ke zmatku, lidé si myslí, že rasa určuje inteligenci, talent, morálku atd.

To, co mnozí z nás považují za “rasu”, tedy skupinu s geneticky neměnnou DNA, je spíše sociální konstrukce, závisí na výchově a sociálním uspořádání, na struktuře společnosti, na zvycích a tradicích. Tak musíme hodnotit také chování různých skupin, které se dnes považují za “rasy”, i když rasami nejsou.

A to platí pro Romy, s kterými Jiří Čunek zachází jako s ostatními skupinami občanů. Romové ve své podstatě nejsou geneticky jiní. A to si uvědomme. Čunek tedy má pravdu.



zpět na článek