Měřítkem civilizovanosti společnosti není její bohatství, ale to, jak se chová ke svým bezbranným.
K seniorům, handicapovaným nebo dětem. Případ Ondřeje Mauera opět oživil otázku, zda všichni děláme dost, abychom zabránili týrání a zneužívání dětí. Asi nikdy nebudeme moci definitivně odpovědět ano, navíc nemohu osobně hovořit za další zúčastněné či posuzovat míru aktivity občanské společnosti a míru lhostejnosti společnosti samé. Ale rozhodně mohu ovlivnit konání vlády. A vláda také koná – i dnes.
Ondřej z Kuřimi totiž zdaleka není sám. Podle odborníků u nás dospělí týrají 40 000 dětí ročně.
Vzhledem k tomu, že k těmto zločinům dochází za zavřenými dveřmi domácností, může být skutečné číslo daleko vyšší. Nejsmutnější je, že padesát dětí každý rok v důsledku nelidského zacházení zemře.
Jako člověk jsem otřesen z každého jednotlivého případu. Coby premiér se musím zabývat obecnými opatřeními, která budou tyto zločiny postihovat, ale především jim účinně bránit. Dnes se pod vedením ministryně Stehlíkové, odpovědné za oblast lidských práv, mimořádně schází Výbor pro práva dítěte.
Bude se zabývat kuřimskou kauzou a hlavně návrhy, jak zamezit týrání dětí a porušování Úmluvy o právech dítěte. Stále u nás totiž chybí institut pro ochranu dětských obětí. Ministerstvo práce a sociálních věcí samozřejmě už dříve vyslalo přímo do Kuřimi svou expertku, aby na místě vyšetřila okolnosti případu. Vláda udělá maximum pro to, aby děti u nás mohly žít v klidu a v bezpečí. Naším cílem je propojit všechny složky pečující o dítě tak, aby se zabránilo opakovanému týrání a minimalizoval se počet obětí. Vláda již na podzim přijala koncepci, která zlepší spolupráci policie, justice, sociálních pracovníků, učitelů a lékařů i všeobecnou informovanost o hloubce problému týraných dětí.
Není možné, aby dítě, u kterého už jednou bylo zjištěno týrání, nakonec v důsledku špatného zacházení zemřelo. Soudci totiž často vracejí týrané děti rodičům. To se stalo například v případě ubité Moniky Kafkové, kdy soud jednal bez znaleckých posudků, jen na základě lékařské zprávy. Nicméně legislativa umožňuje na základě předběžného opatření odebrat týrané dítě rodičům v řádu několika hodin.
A soudní rozhodování o dětech je několikrát rychlejší než v jiných případech. V oblasti justice tedy je už nyní vytvořen prostor k účinné ochraně dětí a je jen třeba lépe využívat stávající zákony.
Změna zákona je však nutná v sociálně právní oblasti. Sociální pracovníci dnes nejsou centrálně řízeni. Ministerstvo práce a sociálních věcí jim nemůže dávat závazné instrukce a například nařídit, aby i s pomocí policie provedli kontrolu v problémové rodině za každou cenu a nenechali se odradit tím, že jim nikdo neotevírá dveře. Proto ministerstvo v rámci reformy chystá zřízení Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu, který sjednotí systém sociálně právní ochrany dítěte. Věřím, že v tomto úsilí nás podpoří i opozice.
Ministerstvo zdravotnictví zase chystá metodický pokyn pro lékaře k vyplňování hlášení o týraných dětech. Jedním z cílů zdravotní reformy je také zlepšení komunikace zdravotníků s pacienty, aby týrání bylo odhaleno včas.
Snaha vlády sama o sobě nestačí. Dokud bude přetrvávat nevšímavost okolí, dokud si lidé nebudou chtít „zbytečně“ přidělávat problémy a nebudou plnit svou oznamovací povinnost (za což jim mimochodem hrozí až tři roky vězení), nemohou být žádná úřední opatření opravdu účinná. Vyzývám proto všechny občany, aby nebyli k týrání dětí lhostejní, aby bránili práva těch, kteří se nemohou bránit sami.
Případ Ondřeje Mauera vzbudil větší mediální pozornost než některé jiné obdobné kauzy. Nepochybně proto, že zde byl k dispozici videozáznam pořízený matkou. Já však chci, abychom mysleli na všechny trpící děti. Děti, které jsou týrány v skrytu, bez „záře reflektorů“, leč jejich neštěstí není proto o nic menší. Pomozme jim, vláda i občané, společně.
MfD, 21.5.2007
Autor je předseda vlády ČR a předseda ODS.