Je to asi, jako kdyby se zloděj hájil tvrzením, že jiní kradou taky. Přesně taková argumentace se objevila v reakcích na moji glosu Krade Jan Kraus?. Je to pěkný ptáček, mohou se pisatelé přetrhnout. Kdo? Kraus? Ale kam vás vede slepá vášeň, ten ne, to je vtipný a sympatický chlapík. Přece autor kritické glosy, který si dovolil poukázat na to, že Krausova talk show Uvolněte se, prosím kopíruje americkou předlohu do všech detailů. Na tom by samozřejmě ještě nebylo nic špatného - koneckonců takováhle inspirace může být známkou dobrého vkusu -, jen kdyby to protagonisté české kopie někde - třeba v titulcích - přiznali.
Autor je hlupák, vždyť přece formát late night show už běží řadu let a má spoustu mutací po celém světě. Tak co si to dovoluje kritizovat našeho Honzu. Proč by nemohla existovat také česká kopie. Vždyť je to přece v televizním světě zcela běžné, že se nápady vykrádají, pardon - že se hledá inspirace, vzor, předloha. Ano, běžné to je. U kohokoli jiného bych také asi nepoužil slovo krást, ale třeba opajcovat. U Krause jsem záměrně kritičtější. Na lidi, kteří sami sebe pasovali do role morálních strážců všehomíra a kdekomu napravo nalevo rozdávají facky, přece musíme mít vyšší nároky. Poctivci takového kalibru by přece měli jít příkladem.
Není sporu o tom, že množství použitelných televizních formátů je omezené a že vymyslet dnes něco nového je opravdu hodně těžké. Není proto samozřejmě vůbec nic špatného na tom, když se tvůrci českého pořadu inspirují někde v zahraničí. Dokonce není vůbec nic špatného na tom, když okopírují i řadu detailů. Jediná otázka je, kde je ona hranice, za kterou se sluší inspiraci, respektive předlohu přiznat. Nebo že by šlo - jako obvykle až na prvním místě - o peníze? Za přiznanou inspiraci se platí.
Že to ostatní dělají také, není žádnou omluvou a ani to neznamená, že se o tom nesmí mluvit.
27. 12. 2005, www.petrstepanek.cz