Nemusíte mít praxi jako žurnalista, nemusíte studovat a mít zkušenosti s publikováním textů. Stačí, že se na pár týdnů ukážete v televizi a už můžete zvesela šířit své názory v prestižním médiu. Je z vás celebrita, tím pádem jste automaticky nominován do televize, rádia, reklamy, tisku, k rozhovorům o politice a všem ostatním.
V jednom z televizních rozhovorů publicista Tomáš Baldýnský velmi trefně vystihl pojem mediální hvězdy a celebrity. Prohlásil, že kdyby kameraman natáčející jeho odpovědi skončil na pár týdnů v reality show, stala by se z něho celebrita, půlka lidí by ho milovala a půlka nesnášela a nakonec by o tom všem napsal knihu. Přesně tak to je, takže hitem je přinášet komentáře vyřazených soutěžících. Je možná pravda, že o problému vědí nejvíc, ale nestačil by v tomto případě obyčejný rozhovor? Nebo snad články podepsané soutěžícími psal někdo jiný, profesionál?
Pro čtenáře je asi názor povolaných zajímavý, novopečení komentátoři prostě těží ze své momentální popularity. Ovšem tento „přístup“ ke slávě se mi zdá být trochu nespravedlivý. Ukazuje se obrovská síla televize, síla toho, že se nějaký obličej stane známým jenom díky tomu, že ho lidé vídají na obrazovkách. Je to to jediné, čím se nové hvězdy zasloužily. Prostě byly vidět v televizi, toť vše. Pak jim nastanou zlaté časy, povezou se na vlně popularity. Televize z nich udělala nadlidi, a to i v případě, že vlastně nic neumějí a nejsou ničím zajímaví.
Můžeme tomu rozumět tak, že podprůměrně inteligentní, nevzdělaný, nevychovaný člověk se během chvilky stane celebritou uvádějící televizní pořad a pravidelně komentující politickou situaci v prestižní tiskovině. Možná to zní trochu nadneseně, ale přesně něčeho podobného se klidně můžeme dočkat. A co poctivec, pilně se vzdělávající v oboru a postupující krůček po krůčku? Ten má prostě pech.
Osobní stránka autora.