Neviditelný pes

RECENZE: Stanislaw Lem, Invaze

20.9.2010

Invaze Stanislav Stanislaw LemStojíme, často opakujíce slova Isaaca Newtona, na ramenech svých předchůdců. Díváme se do dálky, ale někdy stojí za to se podívat pod sebe, z čeho vlastně vyrůstá naše vlastní velikost. A tak by měli činit i současní autoři SF a jejich čtenáři. Předhozená sbírka je jedním, byť drobným a zdaleka ne vyčerpávajícím, pohledem na ramena člověka, který svá největší díla napsal na klasickém psacím stroji. I možná proto, že musel vážit každý úhoz, že nemohl používat Ctrl-V a Ctrl-C, jsou jeho texty propracované a promyšlené. Dnešní autoři jsou už mnohem dál, všichni určitě lepší v ovládání textových procesorů, ale jen málokteří se mu mohou vyrovnat v umění psaní.

Jakkoliv jeho povídky jsou "zastaralé", připomenou vám leckteré novější dílo. Ačkoliv to nejspíš nebylo záměrem pořadatele této sbírky, leckdy jsem zabloudil pohledem do bibliografické poznámky, abych se přesvědčil, o kolik let předběhl dobu, jaká témata zpracoval dávno před svými předchůdci. Kladivo mi více než připomnělo onen klíčový bod Vesmírné odysey, kdy počítač překročí hranici obyčejné umělé inteligence a získá vlastní téměř lidskou osobnost. Invaze z Aldebaranu je zase přímým prekurzorem příběhů samorostlého Jakuba Vandrovce. Noc a plíseň má své následníky v mnoha hororových a katastrofických textech - a tak bych mohl pokračovat. Netvrdím, že autoři od Lema opisovali - jen konstatují, že svými jemnými prsty a geniální intuicí vyhmátl na tenkém provázku reality uzlíky, o které se později zadrhly prsty mnoha dalších autorů natolik, aby z nich odvinuli své vlastní, ale přitom tolik podobné příběhy.

Kniha není určena pro běžné konzumenty - doplňuje obraz Lemovy tvorby, nenajdete tu ani humorné, ani vážné příběhy pilota Pirxe, ani Ijona Tichého, ani Návrat z hvězd nebo Nepřemožitelného. Neznáte-li Lema jako autora, touto knihou nezačínejte. Přesto tu najdete mnoho momentů k zamyšlení, co povídka, to téma. Je to, v určitém smyslu, kvintesence Lemovy tvorby. Vrcholem pak je poslední text - nikoliv už povídka, ale ohlédnutí autora, trochu odhalující jeho tvůrčí metody, trochu prozrazující i něco o něm samém, o rodině a prostředí, ve kterém vyrůstal, o válce, která změnila hodnoty světa okolo něj i jeho samotného. Dovedete si představit, že tento člověk kradl ze skladu Luftwaffe zbraně a munici a předával je spojce odboje, člověku, o kterém nic nevěděl? Tento mladík se později proměnil v autora, trávícího nepředstavitelné množství času studiem, vyhledáváním pramenů a v neposlední řadě samozřejmě psaním. Podobných drobných momentů je tu více, a výsledkem je, že Stanislaw Lem pro čtenáře přestává být jen autorem, ale stává se živoucí bytostí, člověkem nejenom z masa a kostí, ale také s emocemi a city. Jeho psaní SF není únikem před realitou, je to rozvíjení reality za její hranice, nikoliv duševní rozcvička nebo terapie, ale tvůrčí zpracování témat v prostředí, které jim umožňuje se plně rozvinout přesně tak, jak autor chce.

75%

Stanislaw Lem: Invaze
překlad: František Jungwirth, Jaroslav Simonides, Pavel Weigel
obálka, ilustrace: Daniel Špaček, Milan Malík
Albatros Media - Plus, 2010
270 stran, 259 Kč, vázané
ISBN 978-80-00-02496-7

(ve zkrácené podobě vyšlo v časopise Pevnost 2009/05)

pagi


zpět na článek