Recenze jako experiment – Hal Duncan: Atrament

Úvod

Recenze (od lat. recensēre = konat přehlídku, ale též v duchu přehlížet, uvažovat) je žánr literární, umělecké a vědecké kritiky, posudek literárního, uměleckého nebo vědeckého díla po jeho vydání. Recenze:

1. uvádí základní bibliografická data
2. informuje o koncepci (a), všech složkách díla, tedy obsahu, formě (b) aj., jejich vzájemných vztazích, o tom, jak se dílo začleňuje do souvislostí společenských a literárních (c)
3. obsahuje hodnocení, dochází k závěru o celkovém významu díla, vyslovuje nebo naznačuje soud o hodnotě, užitečnosti nebo zbytečnosti díla

(volně podle VLAŠÍN, Štěpán a kol.: Slovník literární teorie, 1984)

První část

Nikdy jsem Hala Duncana nepotkal.
Když jsme se pohodlně usadili v křeslech, byl to on, kdo začal interview. Naprosto přirozeně mi tykal (bavili jsme se samozřejmě česky) a nedivil se tomu, co po něm chci. Čemu by se jiní divili. Ty se se mnou chceš bavit o knížce, kterou jsem ještě nenapsal, jo? Ne, teď a tady ještě ne, ale v mnoha dalších někdy a někde ano. A co ti mám o ní vykládat? To byla dobrá otázka.

(AVEL, Pota: Jak jsem potkal Hala Duncana)

Intermezzo 1

„Myslíš si, že mluvím v metaforách. A nejspíš to tak i je. Pokouším se to vyjádřit tak, abys porozuměl. Příběh nezačíná prostě na počátku a nevleče se přímou cestou ke konci. Tentýž příběh mohou vyprávět – vyprávějí – různí autoři různě, každý jde svou cestou, rozvětvuje děj z jednoho rozměru do dvou. Tentýž příběh mohou různě vyprávět – vyprávějí – i různé generace. Když přetvoříme starší náčrty od těch, kdo tu byli dřív, když postavíme vlastní příběh na zbytcích minulosti, převyprávění dá ději třetí rozměr. A pak, když čteme, když jdeme po stopě inkoustu, pak se pohybujeme po těch třech rozměrech, kloužeme kupředu a kácíme se zpátky, tu a tam se necháme svést stranou, jak zvažujeme neviditelné boční uličky toho, co by mohlo být, kutáme ve vrstvách reziduálních příběhů a mrtvých pravd, přepsaných tím novým textem jako palimpsest.

To je metafora času,“ řekl. „To je podstata Pergamentu. Čas má tři rozměry, právě jako prostor.“

(DUNCAN, Hal: Atrament, str. 12)

Druhá část – úvod

Ad 2a)
OTÁZKA: Jak vás napadne napsat Knihu všech Hodin?
ODPOVĚĎ: Dovolil bych si domnívat se, že to souvisí s tím, jak se mě všichni ptají na knihu, kterou jsem ještě nenapsal. Už po prvním rozhovoru jsem začal přemýšlet nad celkovou koncepcí. O tom, že všechny příběhy jsou už napsané a my je jenom přepisujeme, mixujeme, mícháme a ladíme. Příběh, to je vůbec základní pojem. Přemýšlím, že se pokusím tento pojem rozšířit tak, aby rozbil předsudky, které máme, aby opakováním a přepisováním starého přinesl něco nového.
OTÁZKA: Chcete tím říci, že nebudete původní?
ODPOVĚĎ: (smích) Původnost – co to vůbec je? Všechny příběhy vznikají na základě toho, co známe, našich zkušeností, naší vnímavosti. Původnost je výmyslem moderní doby. Například ve středověku se originalita necenila vůbec. Oceňovalo se zpracování původního, starého tématu. Myslím, že bude nejlepší sáhnout ke starým vzorům. Právě studuji staré sumerské báje a mýty, mám v plánu použít Euripidovy hry, Vergiliovy Zpěvy pastýřské, samozřejmě Bibli. Zdrojů bude asi více.

(KAPEK, Charles: Hovory s HD)

Intermezzo 2

„Takhle měl svět vypadat,“ říká. „Tohle jsou dějiny.“

• 1922 – Ave Caesar! Mussolini je u moci a nad hlavu zvedá fasces říše římské.
• 1923 – Hitler střílí do vzduchu v pivnici a křičí: Je třeba zachránit německý národ! A Primo de Rivera pálí španělskou ústavu.
• 1924 – socialismus v Itálii: vůz od krve a zmizelý politik.
• 1925 – džihád v Rifu dává mladému Frankovi poprvé ochutnat krve podřezaných domorodců.
• 1926 – rodí se Hitlerjugend a americká námořní pěchota bojuje za dřevo a rýži, banány a cukrovou třtinu v Nikaragui.
• 1927 – Ku-klux-klan mašírujev New Yorku na Den obětí války a po celou cestu je provázejí čtyři stovky fašistů v černých košilích.

(DUNCAN, Hal: Atrament, s. 175)

Druhá část – stať

Ad 2b)

Jo, tak tahleta forma, vole, no to budeš valit voči, co je to jako zač, jako! ´sem tam toho narval jaxviňa a teď nevim, esi se to dá ještě číst, tý jo. Si vem, že máš jako příběh, ten vrazíš do, já nevím, třech, čtyřech, pěti různejch prostředí a časovejch rovin, postavy pojmenuješ né úplně stejně, ale tak, aby bylo jasný, že jsou to ty samý, no, a mezi to vrazíš ještě spojnice (´sem to nazval tak učeně, „errata“, esi nevíš, vo co gou, najdi si to ve slovníku, vole, nebo UTFG ;) ), všechno se to dohromady prolíná v těch mýtech a podobnejch blábolech, jako celkem haluz. Eště ´sem si řikal, že bych to jako, vole, měl ňák vodlišit, ne, tak jsem tam narval různý fonty, ale stejně si mysim, že to není čtivo, vole, pro normální lidi, že už musíš bejt trochu na hlavu, abys to začal číst, notabene abys to dočet‘. Fakt se to čte jako blbě, ale co, kritici si budou rochnit jako prasata, že to je jako dobrej vál, tož jim ten plezír dopřejem, no ni?!

(DUNCAN, Hal: Sebrané spisy – korespondence: ICQ)

Intermezzo 3

Slovníček pojmů:

Bitmikry – těžko říct, co to vlastně je. Navíc, kdybych vám to prozradil, přišli byste o část příběhů, takže máte smůlu.
Atrament – tím se píše.
Errata – chyby, opravy, omyly. Přidávají se do knih a opravují po vydání objevené chyby.
Vergilius – římský básník, autor eposu Aeneis a sbírek lyrických básní Zpěvy pastýřské
(Bucolica) a Zpěvy rolnické (Georgica).
Čas – to se sem nevejde...
Commedia dell’arte – italské improvizované divadlo z období baroka. Vystupují Harlekýn, Kolombína, Pantalone a další. Hraje tisíc slonů.
Palimpsest – pergament byl původně drahá záležitost, proto se šetřilo a původní text se vyškrabal, aby na jeho místo přišel text nový. Vyškrabané pergamenové listy se nazývají palimpsesty.

(zdroj neuveden)

Druhá část - závěr

Ad 2c)

V literárním kontextu zašel Hal Duncan dílem Kniha všech Hodin dál než kterýkoliv autor fantastiky té doby. Spojil tradici postmoderny a postmoderní postupy, zejména palimpsestové psaní, s fantasy a sci-fi a výsledek byl... okouzlující. Přidejte nadprůměrnou práci s jazykem, epickou šíři typickou pro velké ságy a zároveň roztříštěnost, útržkovitost, díky které je epičnost potlačena (ačkoliv víme, že tam je), a vychází nám dílo neuvěřitelně drzé a provokativní, ale zároveň konzistentní a ucelené. Nebál bych se nazvat Hala Duncana Jamesem Joycem fantastické literatury. Ten člověk není spisovatel, není umělec. Je básník.

(SCHALDA, Efix: Boje o zítřek)

Třetí část

Ad 3)

Atrament je dílo, na které člověk musí reagovat. Ne každý bude reagovat kladně. Já osobně jsem při čtení poněkud trpěl. Není to kniha, která by vás vtáhla do děje a držela přikovaného až do poslední strany. Spíše naopak. Je to dílo, které NUTÍ čtenáře užívat si jednotlivá slova, formulace, výstavbu vět, snad i členění odstavců. Vše je tu spojeno se vším, jakmile jednou propásnete důležité slovo, může vás to na dalších padesát stran rozhodit. Atrament je psán jako báseň. Poezie je jako literární druh nejvíce závislá na lexiku, na slovech. Vynecháte-li slovo v pětisetstránkovém románu, nic se nestane. V dramatu řekne mnohdy jedno gesto víc než tisíc slov. Ale vynecháte-li v básni slovo, může se stát, že proměníte celý její smysl.

Pokud se od slov dostaneme k větším celkům, zjistíme, že i to v Atramentu funguje. Jednotlivé sloky básně fungují samostatně, ale zároveň jsou na sobě závislé, doplňují se, utvářejí celek. Stejně tak jednotlivé příběhy a fragmenty příběhů v Atramentu.

Poezie je charakteristická i symbolikou – básník pojmenovává skutečnost, transformuje ji vlastním viděním do slov, která se mohou zdát obyčejná a každodenní, ale také mohou mít naprosto nové významy. Báseň jako celek symbolicky vypovídá o nějaké skutečnosti, zkušenosti, zážitku, vjemu. Atrament jako celek může symbolicky líčit zápas téměř čehokoliv, „Dobrem“ a „Zlem“ počínaje, přes „tradici“ a „pokrok“, „formou“ a „obsahem“ konče.

(HAMSTER, John: Atrament – recenze)

Hodnocení: ________ (zde je místo pro vaše hodnocení; autor Atramentu líčí vesmír jako místo neomezených možností, vše se stane, stalo, vše se děje, proto by měla být i možnost hodnocení neomezená. Neomezujte se, prosím, stupnicí 0-100%; -20% nebo 1246% jsou naprosto přijatelná hodnocení. Mimochodem, autor této recenze by se přikláněl k hodnocení 100%.)

Hala Duncana jsem potkal nesčetněkrát v mnoha různých světech.

NIC V TÉTO RECENZI NENÍ PRAVDA
VŠECHNO SE SKUTEČNĚ STALO

Dodatek

Ad 1)

/tady by měly být bibliografické údaje/