RECENZE: Vladimír Šlechta, Nejlepší den pro umírání (Thompsonův rok)

To ten čas rychle letí, pomyslel jsem si, když jsem v rukou poprvé držel výtisk Nejlepšího dne pro umírání. Už brzy to bude deset let od chvíle, co se na knihkupeckých pultech objevilo Krvavé pohraničí, první díl stejnojmenného cyklu. Od té doby vyšly ještě další čtyři romány a tři povídkové sbírky, které nám odhalily další střípky z ohromné mozaiky světa pohraničí a představily nové hrdiny. Na nejnovější příběh si sice budeme muset ještě nějaký ten měsíc počkat, čekání si však můžeme ukrátit novým vydáním povídkové sbírky Nejlepší den, obohaceným o jednu povídku.

V Nejlepším dnu pro umírání sledujeme jeden rok života půlelfa Thompsona a jeho „rodiny“ – syna Čolka, dědečka Skjúwinka, přítelkyně Richardy, později ještě i půlefky Arietty a goblina Stína ve tváři. Tahle různorodá skupinka cestuje pohraničím, zabíjí skřety, jejichž skalpy si nechává proplácet v pevnosti Rudenrog, nebo se nechává najímat od lidí, kteří potřebují doprovod na ne zrovna bezpečnou cestu, případně chtějí někoho vidět pod drnem.

Sborník otevírá povídka Zimní zakázka a ve starém vydání byste ji nenašli, byla z něj totiž vyřazena. Thompson se svojí rodinou se zde připletou do války mezi místním správcem hradu a pytláky z vedlejšího panství. Ovšem nepředstavujte si tyto pytláky jako ostražité chlapíky, plížící se za bezměsíčných nocí lesem a kladoucí oka na zajíce. Tito pytláci si s nějakou nenápadností vůbec nelámou hlavu a dohromady tvoří menší armádu. A je samozřejmě na Thompsonovi, aby se s nimi vypořádal...

Dále následuje Největší záhada Orcigardu, ve které odhalíme... největší záhadu Orcigardu. Thompson a spol. doprovází mága Rônarda do osady Abilugron na hranici Orcigardu. Původně pohodlná mise se však zvrtne v boj o holý život a všichni budou mít co dělat, aby přežili.

V nejdelším textu sbírky, novele Zkáza Thonnieriky, se z kruté a nehostinné divočiny vydáme do městského prostředí, které ovšem není o nic méně nelítostné. Thompson nebyl vždy jen žoldákem, kdysi dávno (dobrá, vlastně před třemi lety) v Thonnierice provozoval lékařskou praxi a vyučoval na Vysokém učení. Při pogromu na nelidské rasy ale byla zabita většina jeho skutečné rodiny a on sám byl nucen uprchnout. Nyní se do města vrací, aby vykonal svou pomstu, chopí se toho však velmi... po svém.

V povídce Prastarý nepřítel se Thompsonova rodina dostane do vesničky Sambirione, kterou trápí nestvůra žijící v lese. Jak už je pomalu zvykem, věci se podstatně zkomplikují a nakonec se ukáže, že nic není tím, čím se na začátku zdálo být...

Celý sborník uzavírá Stříbrný roh. O Skjúwinka najednou projeví zájem zubatá a dědečkovým posledním přáním je znovu sevřít v rukou svůj milovaný stříbrný roh. Má to jen jeden háček. Tento roh se momentálně nachází v elfí osadě Ynaverak a jediný, kdo jej může přinést, je (jak jinak) Thompson. Problém je v tom, že obyvatelé Ynaveraku Thompsona ještě jako batole zavrhli jakožto půlčlověka...

Jednotlivé povídky jsou prokládány krátkými texty, ze kterých se můžete dozvědět více o hraničních zemích, magii nebo Thonnierice, případně co byste si měli přát, pokud narazíte na kouzelnou babičku. Nápad je to skvělý, nicméně tyto textíky jsou po knize rozesety dost nerovnoměrně. Mezi některými povídkami není ani jeden, mezi dalšími jsou hned dva.

Koupíte si Šlechtu a dostanete Šlechtu. Vše, co na něm máme tak rádi, je v Nejlepším dnu ve zvýšené koncentraci. Svižná akce, sympatické postavy, skvěle vytvořený svět a pořádná nálož specifického humoru, to jsou léty ověřené ingredience, ze kterých Vladimír Šlechta pořád dokola vaří stejnou polívčičku, přitom se mu daří stále autorsky růst a udržet si vzrůstající kvalitu svých děl. Mohlo by se tedy logicky zdát, že Nejlepší den pro umírání bude o něco horší než nedávno dokončená Gordonova země, jelikož se jedná o nové vydání starší knihy, ale není tomu tak. Šlechta všechny povídky přebrousil tak, aby více odpovídaly jeho nynějšímu stylu, zklamání tedy nemá šanci. Navíc pokud jste Nejlepší den četli v původním vydání, zhruba víte, co od něj čekat. Sám Thompson je pak „zábavný chlapík, jehož zábavnost by vám později mohla jít na nervy“ (slovy autora) a i zbytek jeho „rodiny“ hýří pestrými charaktery. Ustrašený Čolek, šílený dědeček Skjúwink nebo trochu trhlá Arietta vám prostě přirostou k srdci.

Pokud bych měl vybrat nejlepší text, neváhal bych. Rozhodně Zkáza Thonnieriky. Proč? Ostatní povídky sborníku jsou, jak jsem zmínil výše, víceméně typické „šlechtoviny“. Dokonalé a nenáročné oddechovky namíchané z akce, humoru a sexu - dobrodružná literatura jak vyšitá. To „Zkáza Thonnieriky“ je jiná, nebál bych se říct až silně nešlechtovská. Ne že by v ní nebylo dost akce, sexu či humoru, vyznačuje se však na povídku nečekanou dějovou propracovaností a hlubším smyslem. Za tou skvělou a zábavnou jízdou se skrývá smutný příběh o půlelfovi, který byl společně s mnohými dalšími zavržen jen kvůli tomu, že je jiný. Vyvážená kombinace komedie a tragédie…

Po technické stránce není knize co vytknout, Brokilon se opravdu vytáhnul. Perfektní obálka Michala Ivana, ze které se na nás šklebí Skjúwink, mapky Ladislava Hrdiny, líbivá grafická úprava a precizní sazba dělají z Nejlepšího dne pro umírání „must have“ záležitost i pro majitele původního vydání.

To ten čas rychle letí, pomyslel jsem si po dočtení Nejlepšího dne. Taková bichlička a přelouskaná za dva dny… A snad poletí stejně rychle i dál, protože stejně jako mnoho dalších Šlechtových čtenářů jsem se na Krvavém pohraničí stal závislý a nevím, zda přežiji nekonečné čekání na další díl…

Hodnocení: 70 %.

Nejlepší den pro umírání (Thompsonův rok; recenze Hořících přízraků, ukázka z Hořících přízraků, recenze Válečné lsti, ukázka z Válečné lsti, recenze Krvavého pohraničí, recenze Šíleného lesa, rozhovor s Vladimírem Šlechtou, starší rozhovor s Vl. Šlechtou, recenze Zahrady sirén)
Šlechta, Vladimír
Nakladatel: Brokilon
Obálka: Michal Ivan
Mapy: Ladislav Hrdina
Odpovědná redakce: Robert Pilch
Jazyková redakce: Jiří Popiolek
Rok vydání: 2010
Počet stran: 401
Rozměry: 110 x 165
Vazba: Paperback
Cena: 268 Kč