Předchozí díl Počátky Zlatého věku 06: Isaac Asimov.
Ač dnes již působí dílo van A. E. van Vogta vyčpěle a zastarale, v období počátku 40. let byl tento autor nepochybně nejvýznamnějším Campbellovým „tahounem“.
Zatímco totiž Asimov či Heinlein se ve svých raných dílech vydávali pouze do nejbližšího okolí Země a uvažování mimozemšťanů (pokud se v jejich dílech objevili) bylo srovnatelné s lidmi, hrdinové van Vogtových děl létají po celé galaxii, v níž se setkávají s inteligentními bytostmi chtějícími lidstvo zničit - Rullové ovládající telepatii (povídky „Druhé řešení“, „Rull“ a „Zvuk“), Yevdové ovládající světlo (povídky „Zelený les“ a „Zvuk“), upírští Dreeghové (povídky „Azyl“ nebo „Zástupná inteligence“) či naopak je ochránit - nadřazení Galaktikové (povídky „Azyl“ nebo „Zástupná inteligence“). Nezřídka se v dílech van Vogta setkáme s bestiemi z nejhorších nočních můr – tak Ixtl (viz stejnojmenná povídka) byl předobrazem Scottova Vetřelce, Anabis (viz stejnojmenná povídka) pak je plynná inteligentní bytost velká jako galaxie. Hrdinové van Vogtových děl leckdy disponují nadlidskými schopnostmi (Hanardy v povídce „Azyl“, Gosseyn v románě Svět non-A) často danými tím, že vyznávají zvláštní formy filosofie – v románě Svět non-A to je nearistotelovská logika, v příbězích o kosmické lodi Vesmírný ohař to je nexialismus. A připočteme-li k tomu ještě naprosto nepřehledné fyzikální výklady a vysvětlení některých jevů, není se co divit, že van Vogtova díla musila v dobách svého vzniku uchvátit každého milovníka science fiction
Před vlastním podrobnějším rozborem van Vogtových děl bych upozornil na skutečnost, že ač jsem v druhém díle tohoto cyklu vymezil období počátků Zlatého věku přibližně do roku 1942, budu se u van Vogta zabývat i jeho pracemi pozdějšími – konkrétně až do roku 1950. Důvodem je jednak skutečnost, že v padesátých letech výrazně klesá autorova literární produkce, neboť v roce 1950 se začal profesionálně věnovat Hubbardově dianetice, a jednak van Vogt prakticky po celý svůj život psal naprosto stejně jako v dobách svých literárních začátků. Nikdy se nezbavil vlivu pulpových magazínů, s logikou a vědeckou uvěřitelností svých děl si nedělal příliš velkou hlavu, a všechny tyto nedostatky nahrazoval svou bezbřehou fantazií.Tedy z tohoto pohledu by do jisté míry bylo lze v rámci tohoto článku hovořit o celé van Vogtově tvorbě – navíc autorův způsob tvoření románů by takovémuto přístupu nasvědčoval.
Van Vogta k fantastické literatuře přivedla Campbellova povídka „Kdo je tam?“ (viz čtvrtý díl tohoto cyklu), takže se není ani co divit, že v raných van Vogtových pracech se to mimozemskými bestiemi jen hemží.
Svoji vůbec první fantastickou povídku „Zorl“ publikoval van Vogt v červenci 1939, publikoval ji přímo v nejprestižnějším science fiction magazínu té doby Astoundingu, a navíc s ní „udělal obálku“ – byla to hlavní povídka čísla a tudíž se k ní vztahoval obrázek na obálce. Naprosto totéž lze říci i o druhé van Vogtově publikované povídce „Ixtl“ – ta vyšla v témže roce v prosincovém čísle Astoundingu a i s ní „udělal obálku“. Jenom pro srovnání – kupříkladu Asimovovi se podařilo mít na obálce Astoundingu ilustraci ke své povídce až v září 1941, kdy mu vyšla povídka „Soumrak“ (viz 6. díl tohoto cyklu).
O mimořádném charakteru propojení Campbella a van Vogta svědčí i další skutečnost – od roku 1939 až do roku 1947 publikoval van Vogt své povídky výlučně v Campbellových magazínech (Astounding a zpočátku i Unknown), teprve v červenci 1947 mu vychází povídka „Kočkááááá“ v jiném než Campbellově magazínu – v nahodile vycházejícím magazínu Fantasy Book No. 1. To ovšem neznamená, že dveře jiných prestižních magazínů, než byl Astounding, byly van Vogtovi zavřeny – v roce 1950 kupříkladu publikuje povídku „Les“, resp. “Proces“ v tehdy nově vzniklém magazínu Fantasy & Science Fiction. Když mimochodem tato povídka v češtině v roce 1962 vyšla, jednalo se o prvé setkání českého čtenáře s van Vogtovou tvorbou.
Hovoříme-li o van Vogtových románech, pak je lze rozdělit v zásadě na dvě skupiny. Do prvé skupiny lze zařadit takové romány, které van Vogt již započal psát v úmyslu vytvořit román – jako příklady lze uvést ze zájmového období romány Slan nebo Svět non-A. Takovéto romány působí uceleným a kompaktním dojmem.
Do druhé skupiny románů pak lze zařadit ty romány, které vznikly propojením dříve samostatně vydaných povídek. Právě specialitou van Vogta bylo, že on často vedle samostatných povídek psal (a to leckdy v poměrně dlouhých časových intervalech) i povídky odehrávající se ve stejném prostředí a se stejnými hrdiny. Bylo pak jen otázkou času, kdy z těchto souvisejících povídek vytvoří za pomoci kupříkladu propojovacích textů román. Typickým a českému čtenáři dostupným románem patřícím do této druhé skupiny je román Isherské obchody se zbraněmi (knižně 1951), který vznikl propojením tří relativně samostatných povídek – v češtině nevyšlých povídek The Seesaw (mag. Astounding, červenec 1941) a The Weapon Shops of Isher (mag. Thrilling Wonder Stories, únor 1949) a českému čtenáři dostupné povídky „Obchod se zbraněmi“. Obdobně ovšem van Vogt postupoval i v jiných případech – příhody kosmické lodi Vesmírný ohař, která se na svých cestách galaxií setkává s hrůznými bestiemi, a které vyšly nejprve samostatně v povídkách, které jsou všechny dostupné českému čtenáři („Zorl“, „Ixtl“, „Riimové“ a „Anabis“), spojil posléze do v roce 1950 vydaného románu The Voyage of the Space Beagle. Povídky popisující boj lidstva s telepaticky nadanou rasou Rullů (v češtině vyšly povídky „Druhé řešení“, „Rull“, „Zelený les“ a „Zvuk“) vydal posléze v roce 1959 knižně pod názvem The War Against the Rull.
V některých případech se i stávalo, že časový odstup mezi jednotlivými povídkami později složenými do románu byl velmi dlouhý – tak kupříkladu román Supermind z roku 1977 vznikl složeným tří povídek, z nichž první „Azyl“ vyšla v Astoundingu v květnu 1942 a třetí „Zástupná inteligence“ vyšla v magazínu If v říjnu 1968.
Není se ovšem co divit, že romány takto sestavené z relativně samostatných povídek nepůsobí konzistentním dojmem a jako by se rozpadají pod rukama. Navíc takovýto autorský přístup předpokládá jedno - že autor bude psát v zásadě stále stejným stylem. Už v šedesátých letech proto van Vogtovo dílo působil zastarale, natož nyní.
Pokud se někteří fanouškové chtějí seznámit s dílem van Vogta, doporučil bych jim dvě knihy vyšlé poměrně v nedávné době. Nakladatelství Epocha se naštěstí nespecializuje pouze na komerční trháky, ale přináší na knihkupecké pulty i knihy, jejichž prodejnost může být mírně řečeno diskutabilní. V roce 2006 tak vydalo van Vogtův zřejmě nejznámější román Isherské obchody se zbraněmi, a v roce 2007 vydalo povídkovou sbírku Netvor a jiní vetřelci, v níž vyšlo celkem 10 povídek publikovaných van Vogtem v letech 1940 – 1950.
Navíc pro skutečné fajnšmekry je román Isherské obchody se zbraněmi opatřen velice podrobným autorským medailónkem z pera Ondřeje Müllera, který skutečně stojí za přečtení.
BIBLIOGRAFIE ČESKY VYŠLÝCH VAN VOGTOVÝCH DĚL PUBLIKOVANÝCH V LETECH 1939-1950
R o m á n y
P o v í d k y
Příště: Robert A. Heinlein.