POVÍDKA: Dvojživotná planeta

18.12.2009 9:05

Přísně tajné!
Počet kopií: 1
Adresát: Kapitán Lee Brean Son
Zhotovitel: Vrchní velitel galaktických operací
Instrukce: Po přečtení zničit

Rozkaz k misi pod kódovým označením Omega

Velitelství tímto pověřuje výše jmenovaného důstojníka vesmírné flotily získáním informací o níže uvedeném cílovém objektu

Specifikace cíle: Sluneční soustava
Předmět průzkumu: Země (vzdálenost od Slunce 149,6 miliónů km)
Převládající barva: modrá
Úkoly: Nespecifikované (zajistit maximum informací)
Varování: Aktivní biologické struktury
Opatření: Očkování
Cíl: Vyhodnocením výsledků dálkových pozorování cílového objektu vznikla domněnka, že na planetě Zemi může existovat život podobný tomu, jaký je u nás. Cílem mise je tuto hypotézu ověřit přímo na místě, aby mohlo být kompetentními orgány odpovědně posouzeno, zda je možné navázat kontakt.

P. S.: Velitelství si váží vaší odvahy v misi, která je více než nebezpečná. Zároveň se dovolává vaší loajality ke svému druhu.

***

Přísně tajné!
Počet kopií: 1
Adresát: Vrchní velitel galaktických operací
Zhotovitel: Kapitán Lee Brean Son
Instrukce: Po přečtení zveřejnit

Komplexní zpráva o průběhu operace Omega:

Planetu Zemi, dle některých slovníků též Zeměkouli, jsem nejprve skenoval z její oběžné dráhy. Potvrdilo se, že planeta má skutečně biologicky činný povrch.

Ve druhé fázi jsem přistoupil k terénnímu výzkumu a sběru vzorků.

Klima na planetě je příznivé. Od lehce chladivých mínus šedesáti na pólech až po příjemných plus čtyřicet ve stínu na rovníku. Lidem můžeme jen závidět.

Planeta je dvojživotná. Život existuje jak ve vodě, tak na souši. Vzájemně je ovšem nezaměnitelný. Obě živočišné skupiny si žárlivě chrání svůj životní prostor. Jakmile se velryba, jež normálně žije v moři, ocitne na souši, nekompromisně ji odtáhnou zpátky.

Planeta je jak na souši tak ve vodě obydlena nečekaně mnoha druhy živých organismů, které si, jak se zdá, zatím nepřekážejí. Při svém bádání jsem se zaměřil především na souš, jelikož v moři moji identitu okamžitě odhalili delfíni a vyhodili mě.

Po zevrubném zkoumání suchozemských živočichů jsem došel k závěru, že ke komunikaci s námi by se nejvíce hodil druh Homo sapiens čili člověk rozumný (dále jen člověk). Jak se později ukázalo, tento název je přinejmenším poněkud zavádějící.

Člověk se vyskytuje ve dvou základních variantách. Muži a že¬ny. Navzájem se liší některými fyzickými znaky. Obě skupiny jsou si tohoto nedostatku vědomy, a proto své rozdílnosti zakrývají oděvem.

Rozmnožují se pouze ženy. Není tedy jasné, kde se pořád berou noví muži.

Vzájemný vztah mezi muži a ženami nemá jasné schéma. Pohybuje se v intervalu od netečnosti až po závislost. Vzájemná interakce se tak pravděpodobně odvíjí od denní doby, popř. ročního období. Nejvíce se muži a ženy snášejí na jaře, zejména večer.

Někteří lidé žijí v páru. Domníval jsem se, že to pravděpodobně nějak souvisí s magnetismem, kdy se opačné póly, kladný a záporný, vzájemně přitahují. Experimentálně se mi tuto teorii ¬ověřit nepodařilo. Zato jsem v průběhu výzkumu učinil jiný významný objev. Ženy fackují, muži dávají pěstí.

Lidé jsou trojrychlostní. Prvním stupněm je vědomí, druhým podvědomí a posledním bezvědomí.

Lidé spolu komunikují kombinací zvuků, zvaných řeč, a pohybů, zejména horních končetin. Co z toho je prvotní a co druhotné, určuje situace. Lidé se rádi poslouchají, přičemž k tomu jiné lidi vůbec nepotřebují. Za tím účelem si zřídili parlament.

Lidé kromě verbální komunikace používají i komunikaci písemnou. Ta je u nich ve velmi velké vážnosti. Různých papírů, oběžníků, dotazníků a formulářů mají tolik, že se v nich ani sami nevyznají. Většina lidí dokonce ani nechápe jejich obsah. To jim ovšem nebrání v tom, aby je vyplňovali. Existují lidé, kteří se ve svém životě nezabývají ničím jiným než těmito papíry. Říká se jim úředníci, též byrokraté, a jsou důležití a vážení. Přebírají tiskopisy od lidí. Celý tento rituál nese prvky náboženství. Lidé pro tyto papíry dokonce staví chrámy, nazývané archivy, a v nich se jim klaní. Kdo nemá papíry, ten jako by neexistoval.

Lidé se rádi sdružují a společně rozhodují různé věci. Jednoho takového setkání jsem se osobně zúčastnil. Konalo se ve velké aréně a bylo hodně bouřlivé. Dokonce bych neváhal říct, že bylo emocionálně velmi vypjaté. Nicméně nakonec, zhruba po dvou hodinách, se všichni přítomní jednomyslně shodli na tom, že rozhodčí je vůl.

Lidé si staví individuální obydlí, která sdružují do společných celků, takzvaných měst. Ve městech bydlí většina lidí. Menší část lidí, zřejmě díky odstředivé síle, žije i mimo ně.

Lidé mají velmi krátkou paměť. Jsou si toho vědomi a za tím účelem buduji různá zařízení, která jim mají paměť neustále oživovat. Nejběžnější jsou divadla. Tam lidé chodí a dokola sledují pořád to samé. Namátkou uvádím opakující se tituly – Naši ¬furianti, Romeo a Julie, Smrt obchodního cestujícího nebo Nahniličko. Celuloidovému divadlu říkají lidé kino, též biograf nebo multiplex. Princip je stejný, jen je to technicky více sofistikované. Podobné zařízení má dokonce většina lidí i doma. Jmenuje se televize. Do omrzení sledují stále stejné programy, aby si je zapamatovali. Pro příklad vybírám tituly, jako je Večerníček, Na vlastní oči, 5 proti 5, Bohouš nebo Mrazík. Nejvíce, a to denně i několikrát, si lidé opakují zprávy.

Lidé se po planetě neustále přemisťují. Někdy po zemi, někdy vzduchem. Používají k tomu vcelku primitivní technická zařízení, jako jsou auta, vlaky, lodě nebo letadla. Lidé se pohybují zcela chaoticky. Ani já, ani můj palubní počítač jsme v tom nenašli žádný systém. Buď cestují jen tak, nebo podvědomě vyvažují planetu.

U lidí lze vypozorovat i určité náznaky morálních přístupů k sobě navzájem. Nejde zatím o pevný žebříček morálních hodnot, jako spíše o jakýsi odsudek několika jedinců za jejich postoje. Jednou za čtyři roky se lidé sejdou u voleb, a pak svorně všechny ty, které zvolili, další čtyři roky nenávidí. Zvolení se po tu celou dobu spolu scházejí a zpytují svědomí a hledají, kde udělali chybu. Pokud ji najdou, tak už je znovu nezvolí.

Lidé pro svoji existenci potřebují energii. Tu získávají štěpením potravy. Jde především o rostlinné zbytky a mršiny. Celý proces se odehrává v jejich útrobách a je kontinuální. Lidé jedí celý den. Z nějakého důvodu si potravu různě upravují, zdobí, koření, ohřívají nebo naopak chladí, ochucují a tak podobně. Jediný důvod, proč tak činí, který mě napadá, nejspíše bude, že by jinak celý proces energetického příjmu byl dost nudný.

Lidé také tráví hodně času sháněním mnoha různých věcí. Za tím účelem mají vytipovaná místa, kde jsou tyto věci předem nashromážděny. Tráví tam často mnoho hodin. Získané věci si pak odnášejí domů. Lidé věci hromadí. Lze tedy považovat za prokázané, že lidé, na rozdíl od mnoha jiných živočichů, nejsou lovci, ale sběrači.

Ještě bizarnější na tomto jevu je, že lidé za tyto věci jako protihodnotu dávají takzvané peníze, což jsou barevně potištěné kousky papíru, lišící se pouze obrázky a číslicemi. Komické na tom je, že tyto peníze lidé také sami tisknou. Jde tedy pravděpodobně o nějaký zakořeněný dávný rituál obdarovávání. Jeden člověk za darovanou věc daruje druhému peníze. Jak jsem nade vši pochybnost zjistil, lidé to milují. Když jsem komukoliv z lidí dal peníze, tak se vždycky radoval.

Lidé jsou vůbec hodně hraví, komunikativní a nezvykle otevření. Vydávají například noviny a časopisy. Je až s podivem, co tam o sobě napíší. Zejména herci, zpěváci a politici tam na sebe povědí věci, až se kolikrát potom sami diví.

Většina ostatních lidí se baví přes den zaměstnáním, kam dochází pravidelně, většinou pětkrát týdně. Jde zřejmě o jakýsi způsob masově rozšířené lidové zábavy.

Lidé fungují v cyklech. Třetinu dne nedělají nic. Jen leží se zavřenýma očima, a zbytečně tak marní energii. Zbytek dne vyplní činností podle svého naturelu. Buď výše citovaným zaměstnáním, nebo jinou zábavou.

Lidé mají pevnou hierarchii. Někteří bydlí výš než druzí. Čím se to řídí, není úplně jasné. Jisté je, že se lidé čas od času stěhují. Někdy i nedobrovolně, zejména proto, že zapomínají obdarovávat druhé penězi.

Lidé dokáží ovlivnit délku svého života. Umí si přidávat roky. Dokonce na to mají zvláštní sazebník. Například za přemísťování, též krádež, dostanou dva až dvanáct let, za pomluvu až rok, za znásilnění i osm let. Nejsou vzácné případy, kdy lidé dostali třeba i dvacet nebo pětadvacet let. Termín „na doživotí“ jsem nepochopil. Jde pravděpodobně o nějaký slangový výraz.

Lidé jsou přátelští. Scházejí se a společně se veselí. Za tím účelem, vcelku pravidelně, používají různé zesilovače. Většinou tekuté. Po jejich požití je přátelství větší, mluva otevřenější a lidé jsou i důvěřivější. Dá se říct, že pak už uvěří úplně všemu. Osobně jsem se zúčastnil jedné pořádně zesílené párty, a na jejím konci už nikdo nepochyboval o tom, že jsem mimozemšťan i přesto, že vůbec nemám zelená tykadla. Byli velmi milí, vstřícní a nechali mě přespat na záchytce.

Pozor! Zesilovače ničí játra.

Závěr zprávy:

Především lidé jsou lidé. Made in Zeměkoule.
Lidé jsou přemýšliví a zároveň nedomýšliví.
Lidé jsou závislí i svobodní, mnohdy oboje naráz.
Lidé jsou roztomile stochastičtí. Potkávají se, a zároveň míjí.
Lidé mají ohebnou páteř, což jim pomáhá přežít.
Lidé jsou tak mazaní, že dokáží obelstít i sami sebe.
Lidé jsou milí a divní zároveň.

Navrhuji přestat si u nás doma motat hlavu všemi těmi zákony, ustanoveními, předpisy, řády, normami, pravidly, příkazy, normativy, zákazy, zvyky, zásadami, poučkami, nařízeními, návody, pokyny, instrukcemi, direktivami a zavést volno, plané tlachání, nicnedělání, lelkování, čumění do blba, okounění, zevlování, ale především možnost lehnout si, jen tak pro radost, kdykoliv do trávy a kopat se do zadku.

***

Přísně tajné!

Počet kopií: 1
Adresát: Vrchní velitel galaktických operací
Instrukce: Neomezená platnost
Zhotovitel: Hlavní psychiatr kapitán Simon Moos

Na základě výsledků zprávy kapitána Lee Brean Sona nařizuji vesmírnou direktivu F/II/0087947358742158794/P. Direktiva je neodvolatelná a jakékoliv, tedy i oprávněné, námitky jsou naprosto nepřípustné.

Direktiva:

S okamžitou platnosti zavřít do blázince každého, kdo by chtěl letět na Zemi.

Autor: Váchal, Jan (recenze)
Nakladatel: Penrous
Obálka: Vladimír Vačice Váchal
Redakce: Marie Semíková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 216
Rozměr: 150 x 210
Provedení: hardback
Cena: 219 Kč

Jan Váchal

zpět na článek