Na Sardenu původně vyšlo 1. března 2002. Předchozí úvahy o kilometrech, mírách, řemeslu a bohatosti jazyka.
Tak, jak se mění svět okolo nás, mění se nástroje, pomůcky, pracovní činnosti a nepoužívané nástroje se z obchodů přesouvají do bazarů, pak se (v lepším případě) stávají sběratelskými raritami či se doslova rozplynou. Stejně je tomu se slovy - buď mizí beze stopy, nebo - pokud mají štěstí - získají nový význam, někdy vedle původního, jindy místo něj:
Pokud použijete slovo v jeho zanikajícím významu, měli byste zvažovat, zda čtenáři mají dostatek znalostí k jeho dešifrování. Ale i tady můžete dokázat divy, aniž byste k textu přidělávali poznámky pod čarou. Slovo utváří kontext - a zároveň naopak kontext utváří slovo: Setnul mu hlavu palašem. nebo Řekl jste to pregnantně - ani já bych to nedokázal říci výstižněji. či Posadil se na prestol, který pamatoval zřejmě ještě dobu Slavníkovců.
Stručnost ještě vůbec nemusí znamenat plytké vyjadřování. A - pozor! - výrazově chudý slovník může být základem vynikajícího textu, pokud omezená slovní zásoba slouží ke zvýraznění určité myšlenky a je doprovozena souvislostmi a kontrastem. Jenže taková literatura má úspěch v případě, že redukce slovní zásoby je výrazem citlivého výběru a ne důsledkem chudoby ducha.
Košatost jazyka a autorova / překladatelova schopnost s tímto bohatstvím pracovat je jedním z předpokladů dobré literatury. Připomínám, že jazyk žije a slova, která před padesáti či sto lety byla samozřejmou součástí denního vyjadřování (přečtěte si třeba povídky Jaroslava Haška) dnes jsou archaická či zcela nesrozumitelná. Soudobý jazyk je nepoužívá - ale místo nich se objevila řada nových pojmů a výrazů.
Ale ať použijete slova moderní nebo archaická, či slova transferovaná nebo originální, popřípadě pokud vaše slovní zásoba je současná nebo zastaralá či přejatá nebo původní - vždy se snažte, abyste svým čtenářům nabídli něco aspoň trochu nového a abyste to dělali nenásilně. Tedy ne tak, jako já teď :-))