ARCHIV: Úvaha o jazyku SFFH - jeho bohatost a jeho bohatství
Na Sardenu původně vyšlo 22. února 2002. Předchozí úvahy o kilometrech, mírách a řemeslu.
Ačkoliv si mnoho z nás rádo namlouvá pocit, že angličtina je jazyk chudý, když sloveso GET musí ve slovníku mít asi tak dvě stránky významů a když stačí znát nějakých 1000 slov k slušnému dorozumění, ve skutečnosti opak je pravdou. Angličtina je nejbohatší jazyk na světě, počítáno podle počtu slov, které má k dispozici - známý oxfordský slovník má půl miliónu hesel...
bohatstvím jazyka je jeho bohatost
Čeština sice počtem slov za angličtinou zaostává, ale drží si jiný významný rekord, totiž ohebnost slov. České chemické názvosloví (známá litanie -ný -natý -itý -ičitý- ečný/-ičný -ový -istý -ičelý) jako jediné na světě dokázalo příponami charakterizovat mocenství prvků ve sloučeninách, aniž by se uchylovalo k takovým zvěrstvům, jako je dioxid uhlíku (tohle ale už dnes tak úplně neplatí - bohužel). Ostatně zkusili jste si přeložit do některého z ne-českých jazyků sousloví červeňoučká růžička? Nebo slovo nejneobhospodařovávatelnější?
V padesátých letech byla slovní zásoba SF srovnatelná se slovníkem novinářským - což bylo srovnání velmi nelichotivé a znamenalo to znalost tak nejvýše 4 až 5 tisíc slov. Ray Bradbury, britská Nová vlna, Ursula K. LeGuin - to jsou jen letmé připomínky autorů, jejichž kultura projevu z tohoto rámce začala vybočovat a dala kultuře projevu v SFFH nový rozměr.
Právě schopnost autora (do kteréžto kategorie zahrnuji pro tento účel i překladatele jakožto autora české verze) využívat bohatosti jazyka je podstatná pro kvalitu výsledku. Dokonce se domnívám, že překladatel musí k dosažení ekvivalentního výsledku nasadit mnohem větší úsilí, do češtiny musí převést jak první plán textu, tak i jeho hlubší roviny, nalézt analogické pointy, nahradit slovní hříčky cizího jazyka českými atd. atd.
Je to možnost volby z více výrazů, popisujících týž jev, činnost či stav, která dává autorovi do rukou nástroj ne nepodobný řezbářskému dlátu. Můžete s ním soše vytvarovat nos, kejhák, nosík, raťafák, čumáček, čenich, sosáček, rypák - vzpomenete si na onu nádhernou scénu, kde Cyrano poučuje svého soka? Když je něčeho hodně, může toho být také příliš, pořádně, znamenitě, velice, nemálo, jaksepatří či třeba značně. Už ve škole jsme se učili o citovém zabarvení slov (klasický příklad - táta, taťulda, otec, fotr), jenže my musíme dokázat vnímat i další dimenze „zabarvení“ slov. Právě osa technická - netechnologická poloha je do určité míry nezávislá na zabarvení citovém. Jinou podobnou osou je spisovné - nespisovné slovo.
Vraťme se ke větě Existuje mnoho dvojic slov, z nichž jedno je moderního původu a/nebo přejaté, proti němu si vybíráme slovo českého původu a/nebo výrazně starší, ... . I technická SF si vyžaduje svoji jazykovou polohu. Můžete v ní mít romantické pasáže, ale když se děj pohybuje například v řídící kabině kosmické lodi, je třeba tomuto prostředí přizpůsobit i jazyk. Tady je vhodnější volit slova přejatá, moderního původu či s nově nabytým významem.
Ovšem i slova původní, starší či s romantickým nábojem mají v technické SF své důležité místo. Pokud všechno jde podle předpokladů, můžete použít slova jako koncert, harmonie, soulad, báseň. Ale i řídící kabina po požáru může být třeba ověšena girlandami steklých plastů, ve stěně kajuty mohou být vystříleny ornamenty či na planině rozkvétají ohnivé květy explozí.
Jindy je naopak důležité používat slova krátká, s jednoduchou výslovností - když popisujete rychlou akční scénu, nemůžete se vykecávat a neměli byste používat příliš mnohoslabičných slov a slov, nad jejichž významem se musí čtenář zamyslet. Když do vašeho hotelového pokoje vběhnou dva Marťani, asi jste spadli do pěkných sraček, ale nejspíš ne do exkrementů.
Atmosféru textu tvoří nejenom jeho obsah, ale také jeho grafická úprava. Zvýraznění, kurzíva, KAPITÁLKY neboli VELKÁ PÍSMENA, p r o l o ž e n ý text,
text odsazený,
- text s odrážkou nebo podtržený
a nejrůznější jejich kombinace jsou ty nejjednodušší formy grafické úpravy textu, které jsou všem tvůrcům používajícím počítače a textové procesory dostupné prakticky bez omezení (a zároveň redakce nepotřebuje nějaké složité zázemí k jejich převzetí). Každému, kdo hledá inspiraci v této oblasti, nechť si vezme do ruky první vydání trilogie Cesta slepých ptáků Ludvíka Součka, či Blažkovo Nejlepší století, popřípadě Besterova Zničeného muže. Nemusíte ale zkoušet žádné velké pokusy, stačí třeba vnitřní dialogy postav odlišovat od autorské řeči kurzívou. (Zrovna před několika dny jsem se setkal s ještě větší inovací - autor přímou řeč místo uvozovek identifikoval kurzívou, tahle inovace mi ale vůbec nesedla.)
Kupodivu není až tak důležité, jestli autor užije tohle nebo onohle slovo - mnohem důležitější je, zda autor vnímá atmosféru textu a (vědomě či podvědomě) přizpůsobuje použité nástroje jazyka tomu, čeho chce dosáhnout. Musíme si uvědomit, že mezi důležité nástroje jazyka patří i kontrast - do této kategorie bych zařadil větu, kterou citoval Mirek Žamboch o Conanovi (A jeho nohy se pohybovaly neúnavně jako písty.), i když neznám její kontext a tak mohu posuzovat jenom z Mírova komentáře.