RECENZE: ed. Al Sarrantonio, Modrý posuv

Modrý posuv je pokračováním knihy Rudý posuv, která vyšla česky v roce 2005. Originál vydali v jednom svazku anglicky už v roce 2001 pod názvem Redshift: Extreme Visions of Speculative Fiction. Sestavitelem antologie je Al Sarrantonio (*1951), jinak editor už asi desítky podobných výborů. O tři roky později vydal Sarrantonio navazující titul pod názvem Flights: Extreme Visions of Fantasy.

Čtyři roky se v Česku čekalo na druhý dílu této antologie, a když pak konečně vyšel, údajně 16. 3. 2009, ještě dva měsíce poté nebyl na pultech. Trifid se možná pokusil o nový marketinkový model, vydat knihu a ze všech sil ji NEDOSTAT mezi čtenáře. A - povedlo se! (Pechancem necenzurovaný postesk autora - strastiplná byla cesta této antologie k recenzentovi; pozn. J. Pechance)

Na první pohled obsahuje tento svazek, stejně jako díl první, povídky autorů u nás známých i neznámých. Jedni i druzí jsou zastoupeni zhruba stejně a vyváženě, přičemž pochopitelně není nikde řečeno, že málo známý autor nemůže napsat velmi dobrou nebo dokonce vynikající povídku, třeba i lepší než autor proslulý.

Mezi autory science fiction se v Modrém posuvu dostal i spisovatel, který mezi ně vlastně nepatří, a sice David Morell, autor jedné z nejslavnějších literárních i filmových postav 20. století, Johna Ramba. Člověk by od něj čekal akční příběh o žoldácích nebo nájemných vrazích, snad ještě tak detektivku drsné školy, v krajním případě horor, ovšem místo toho servíruje Morell skutečný SF příběh o paradoxech kolem lidí „zmrazených“ kvůli neléčitelné nemoci. Je to příběh nijak tematicky objevný, ale působivý a zajímavý. Hlavně ale spíš cituplný než akční. Pro čtenáře jednoznačně překvapení.

Něco velmi akčního se dalo čekat i od Joea Haldemana, spisovatele, který získal ocenění za Věčnou válku a její dvě pokračování. Ten se ale postaral o podobné překvapení jako Morell. Co napsal, se ovšem nedá nazvat jinak, než jako řezničina! Název povídky Silniční vrah není metaforický, ale vystihuje přesně obsah: Haldeman líčí řadu nesmírně surových, spíše ale zvěrských a bestiálních vražd, jejichž pachatel je čtenáři od začátku znám. Současně sledujeme pokus o vypátrání vraha. Pokud jste si mysleli, že největší stvůrou mezi literárními masovými vrahy je Hannibal Lecter, po přečtení tohoto opusu svůj názor možná přehodnotíte! Co však v povídce velmi ruší, je odbyté zpracování. Až dočtete do konce, budete jistě mít, stejně jako já, dojem, že jste měli v ruce jenom synopsi, náčrt příběhu, který si žádal další a poctivější rozpracování. Myslím si, že Haldeman tuhle povídku, která mohla být nesmírně děsivá a napínavá, odflákl. Otázku, zda-li je to vůbec povídka SF, si každý musí přebrat sám.

Známá jména jsou zastoupena ještě například Larry Nivenem a Genem Wolfem. Zvláště na Gena Wolfa jsem se velmi těšil, vždyť na jeho cyklus Knihy Nového Slunce (první díl vyšel, další díly už ne), čekáme hezkou řádku let. Wolfe napsal pro tuto antologii Hledisko, které je dalším z dlouhé řady příběhů o tom, jak policie nebo média pronásledují člověka, jež se nechal najmout do té či oné reality-show. Wolfe chtěl patrně vyslovit nějakou zásadnější myšlenku na téma zdanění či zisku v kapitalistické společnosti, ale zůstal v půli cesty. Napsal jenom další „hon na lišku“ přenášený v přímém přenosu. A Niven? Jeho povídka Ssoghodini lidé se sice odehrává ve vesmíru a líčí něco jako střet civilizací, ale nijak zvlášť nezaujme, protože příběh je nepřehledný a jenom povrchně načrtnutý.

Sám sestavitel antologie Al Sarrantonio si také napsal jednu povídku, hororovou. Jmenuje se Billy Fétus a je jenom na šest stránek.

Rudy Rucker a John Shirley, orientovaní spíše na hard SF, jsou spoluautory solidního příběhu o záhadném časoprostorovém jevu, Kapsy. V celém svazku je to prakticky jediná povídka z prostředí vědy a techniky (když pomineme nijak zvlášť originální Dvojitý záběr Michaela Marshalla Smithe).

Než napíšu něco o dvou příspěvcích, které mě zaujaly silně, uvedu alespoň malou zmínku o těch, které mě nezaujaly vůbec. Mám na mysli především Houby Ardathy Mayharové a Mezi zmizeními Niny Kiriky Hoffmanové. Tyto dvě povídky jsou tak slabé, že nestojí ani za řádku kritiky a nechť radši navždy zmizí v propadlišti dějin SF. Jsou důkazem toho, že ženský pohled na žánr science fiction je skutečně velmi specifický, jak se můžeme přesvědčit v každé antologii a ve většině románů. Ovšem čest výjimkám, jak si ještě přečtete. Mimochodem, hroznou povídku zde má i Catherine Asarová; její Ave de Paso je nesnesitelně sentimentální a ufňukaná.

Zato jiná žena, Elizabeth Handová, vytvořila příběh, který může někomu přijít poněkud málo motivovaný, ale rozhodně je překvapující a má spád. Tato americká spisovatelka má za sebou řadu práce i úspěchů na poli SF literatury a právě za povídku Kleopatra Motyl obdržela v roce 2001 cenu International Horror Guild Award. (Doporučuji podívat se na autorčinu webovou stránku, už proto, že naposledy byla aktualizována v roce 2007.) Hlavní hrdinka příběhu, který pojednává hodně o hmyzu a motýlech, jinak pohledné a inteligentní děvče z dobré rodiny, se znenadání - i když zase ne tak docela, ale to bych prozrazoval moc - stane zabijákem a svoje zabíjení provozuje skutečně s gustem. Je to dobrý horor.

Protože není možné rozepisovat se o všech šestnácti povídkách, stručně už jenom ke dvěma dobrým. Ale co dobrým, alespoň jedna z nich je naprosto skvělá!

Jack Dann je autor u nás ne právě moc překládaný, pokud vím, česky nevyšel ještě žádný jeho román, jenom povídky nebo antologie, které (spolu)sestavil. Povídka Cinkylink je vynikajícím dílkem s tematikou paralelních světů. Je krátká, ale dobře napsaná a má atmosféru. Odehrává se během několika hodin jediné noci a vystupují v ní jenom dvě postavy, Marilyn Monroeová a James Dean. Je to velmi zajímavé čtení, i když pro Američany asi daleko zajímavější než pro Čechy. Později rozvedl Jack Dann tento příběh do románu Rebel.

Úplně poslední povídku svazku napsal Neal Barrett jr. O tomhle autorovi jsem nikdy neslyšel - a myslete si o mně, co chcete. Ale co tento starý pán (narozen 1929) napsal, je tak úžasné, až se smysly zdráhají uvěřit. Do této chvíle nevím, co jsem to vlastně před pár dny četl. Nechápu, nerozumím, „nepochopuji“ (jak se říkalo v 19. století), ale jsem fascinován. Prvních pár stránek jsem měl pocit, že jsem se znovu ocitl na prvních stránkách Aldissova románu o zimě na Helikonii, ale... Rád bych někdy zjistil, co si vlastně autor myslel, že píše. Postkatastrofický příběh? Něco z paralelního světa? Fantasmagorii? Nebo to sám netušil? Tak či onak tato povídka je úžasná jednak svojí záhadností a nezařaditelností, především ale jazykem. Barrett napsal něco, co se chvílemi podobá básničce o Žvahlavovi Lewise Carrolla. Už jenom název povídky (Rožci) je střelený. Tuším sice, co měl Barrett na mysli, doufám, že vím, jakého tvora tímto slovem pojmenoval, ale co dál? O čem ten příběh je, kdo jsou Drillové a kdo Člověci a co ta jejich šílená jména? Panebože, proč to napsal? Ale napsal to skvěle, hlavně překladatel se musel bavit jako nikdy! Lepší, rozuměj uhozenější dialogy, jsem už léta nečetl, tak trochu mi přišly jako promluvy v Čekání na Godota. Povídka začíná jako banální putování kohosi kamsi a bůh ví proč, ale záhy se proměňuje v děsivou anabázi za přežitím, anebo do zkázy.

Modrý posuv není špatné čtení a měl by si ho koupit každý, kdo má už první svazek antologie. Jak už to u podobných knížek bývá, obsahuje příspěvky silnější i slabší a navíc žánrově různé, takže si snad každý přijde na svoje.

Modrý posuv (recenze Rudý posuv)
/Redshift/
Sarrantonio, Al (ed.)
Nakladatel: Triton
Překladatel: Libor Haler, Tomáš Jeník, Petr Kotrle, Jan Pavlík, David Petrů, Richard Podaný
Obálka: Valentino Sani
Redakce: Richard Podaný, Marie Semíková
Rok vydání: 2009
Počet stran: 384
Rozměr: 110 x 165
Provedení: paperback
Cena: 259 Kč