(NE)RECENZE: Arkadij a Boris Strugačtí, Piknik u cesty (Stalker)

Pásmo je svinstvo. Nenajdete jediného člověka, který je při smyslech a dobrovolně by tam vlezl. V pásmu na vás čekají dvě věci - bolest a smrt, a pokud už tam budete muset, doufejte, že potkáte jen tu první z nich... Romány a povídky bratří Strugackých jsou jednou z několika málo dobrých věcí, které nám přinesl Sovětský svaz. Piknik u cesty se sice v českém vydání prezentuje jako sci-fi román se sociálním podtextem, ale každému, kdo se podívá na počet stran, musí být jasné, že je to spíše delší povídka - a druhý pohled, tentokráte na datum a místo prvního vydání, mi dá za pravdu. První vydání totiž vyšlo jako povídka v časopise Avrora roku 1972.

Ač je to dílo rozsahem patřící k těm menším, rozhodně se za něj bratři Strugačtí nemusí stydět. Kniha je psána velice čtivě a napínavě. V několika pasážích , ač se mi nepodařilo zjistit proč, se sice objevuje jakýsi náznak odpoutání od děje, jakési vykolejení zájmu, kdy by jste knihu klidně odložili a několik dní se jí nemuseli ani dotknout, ale pokud se vám včas podaří obrátit list, už vás od stránek nikdo neodlepí.

Děj se točí kolem pásma a stalkerů. Asi bych měl vysvětlit, co jsou to pásma a stalkeři. Takže, pásmo je prostor, který navštívili obyvatelé jiné planety a po nich v něm zbylo spousta zajímavých předmětů, ale také spousta anomálií jako jsou například místa se stonásobnou gravitací, louže bůh ví jakého svinstva a podobně. Samozřejmě, že takovýto prostor nemůže být přístupný každému, kdo si zamane, a proto je neprodyšně uzavřen a bedlivě hlídán armádou. Asi jsem vám toho moc neřekl, ale jakmile se do knihy začtete, tak opravdu zjistíte, co je to pásmo vlastně zač (a potom pozor na zlé sny). Tímto se plynule dostáváme ke stalkerům. Stalkeři jsou lidé , lovci pokladů pronikající do pásma, kteří hledají mimozemské artefakty a prodávají je na černém trhu. jejich život je dost na ostří nože, v pásmu je čeká s velikou pravděpodobností smrt, na jeho hranicích kulomety vojáků a mimo pásmo - policejní volavky a vězení.

Hrdinou této knihy je jeden ze stalkerů, jakýsi Roderick Shoehardt, který ani neví, proč to vlastně ještě pořád dělá, snad kvůli penězům, kvůli své ženě a kvůli dceři, která je obětí pásma, ale hlavně obětí jeho stalkeření. Roderick Shoehardt se sice ze začátku snaží mít běžné zaměstnání, ale prostě to není ono a pásmo se svými artefakty volá a on nevyhnutelně směřuje vstříc své záhubě. Příběh je místy smutný, občas pocítíte mrazení v zádech, zvláště při líčení pásma. Kdo čeká happy end, nedočká se. A nebo ano? Příběh totiž končí neurčitě a zajímavě.

Co se týče grafické úpravy vydání z roku 1985, musím ho pochválit jak za grafickou úpravu obalu tak za ilustrace uvnitř, které opravdu perfektně doplňují text.

A co říci závěrem? Snad jen to, že tuto skvělou knihu mohu doporučit všem fandům sci-fi, kteří ji zatím nečetli, ale myslím, že je to zbytečné, protože když ne já, určitě vám ji doporučí někdo jiný a Pikniku u cesty zkrátka neuniknete.

Hodnocení: 80%.

Původně vyšlo na zaniklých stránkách Nárazník SF. Publikováno se svolením autora.