INTERVIEW: Rozhovor s Petrem Hetešou

Petra Hetešu jste jako autora akčních detektivních sci-fi příběhů mohli poznat v několika románech. Tento rok se můžete těšit na další dva z jeho románů, které čtenáře baví zejména svými vtipnými dialogy. Dnešního dne autor shodou okolností slaví padesátiny, k čemuž mu přejeme minimálně dalších půl sta spisovatelsky plodných let.

Před rokem Martin Stručovský autora pro Sarden vyzpovídal a ke kulatému životnímu jubileu se rozhodl rozšířit a aktualizovat informace o jeho osobě a chystané tvorbě... (redakce)

1. Pro tvé knihy jsou typické skvěle napsané dialogy, obsahující velkou dávku černého humoru. Dá ti hodně práce je vymyslet nebo tě napadají zcela automaticky?

   Dialog ze sebe musím většinou vychrlit a napsat rychle a zběsile. Tak zběsile, že po té je téměř nečitelný a oprava překlepů a chyb mi pak trvá třikrát déle než dialog samotný. Kdybych nad ním totiž víc přemýšlel, spekuloval a upravoval ho, asi by nebyl tak plynulý a vykazoval by výraznou kostrbatost dialogů telenovel.

2. V tvých knihách mají často velkou roli novináři. Jaký je tvůj vztah k této profesi?

   Určitě tu svou roli hraje fascinace skutečností, kdy pouze virtuální energie (informace) nezávislá na jakékoliv hmotě může pohnout velice hmotným fyzikálním světem. Prostě ta úžasná a zdánlivě neviditelná moc. A týká se to i vás na Sardenu. Pokud do přehledu To nejlepší z roku 2008 a potom i do Doporučené četby Akademikům nezařadíte takové skvosty jako Konec pana Y od Scarlett Thomasové či Jak vypálit Chrome od Williama Gibsona, samozřejmě že můžete s konečnými výsledky půvabně zahýbat. Ale osobně s tím nemám žádný problém. Je dobře, že existují, fandím jim.

3. Láska až za hrob má na rozdíl od Šesti diamantů hlavní hrdinku. Co tě k tomu vedlo?

   Zbožňuji holky v akci. Cameron z Lásky až za hrob je u mě ale čistá anomálie. Normálně by mě vůbec nenapadlo napsat román s hlavní ženskou hrdinkou.. Ženská logika je totiž tak tenký led, že motivace jejich jednání raději přenechám holkám autorkám. To, že jsem si to v tomto případě lajznul, bylo způsobeno především tím, že původně to byla pouze povídka, určená někdy před šesti lety do soutěže Ceny Karla Čapka (a neodeslaná). A vhledem k tomu, že Pevnost preferuje kratší věci, trochu jsem ji prodloužil do rozsahu knížky.

4. A máš raději hrdiny nebo hrdinky?

   Mám rád hrdiny i hrdinky, protože jeden bez druhého v tomto světě asi těžko mohou fungovat.. Jinak každý můj hrdina musí být obklopen minimálně jednou nehrdinkou, jelikož asexuální hrdina je pro mě velice neživotný a hlavně nevěrohodný. Navíc pro mě dialog se ženským protějškem skýtá daleko větší možnosti než dialog se sedmihlavým drakem nebo jeskynním mágem. To co dokáže vymyslet ženská totiž jeskynní mág nikdy nevymyslí, i kdyby se na hlavu stavěl.

5. Na přelomu března a dubna ti v Brokilonu vyjde nový román Démoni jsou věční, co nám o něm prozradíš?

   Prozradím, že je to dokonalé potvrzení předešlého odstavce. Hlavní hrdina v interakci s velice jiskřivým ženským elementem. Jde tam o démony, o život, a pak taky o tu rozkošnou Mirandu, která dokáže rozhodit nejen ten svět hlavního hrdiny, ale také démonů. Děj se odehrává v současném Baltimore a je doprovázen spoustou přehmatů, překvapujících zvratů, zákeřných pastí, přestřelek, bláznivých akcí a automobilových honiček. A to vše je směrováno ke strhujícímu a velice explozivnímu závěru, korunovaného šokující pointou. Snad poprvé jsem porušil svou zásadu a jednu kapitolu umístil dokonce do Česka, konkrétně do Českých Budějovic. U té jsem se snad bavil nejvíc. Doufám, že mi České Budějovice odpustí a nevystěhují za hradby města..

6. Uvažujete s Robertem o další spoluprácí? Zaslechl jsem cosi o dalším románu…

   Pokud Démoni nebudou vyložený propadák, věřím, že se na další spolupráci dohodneme.. Dokončil jsem román Luštitel, ve kterém universitní profesor rozluští záhadný zašifrovaný text, což má za následek prolnutí dvou světů (či vesmírů) a rozehrání hry, ve které jde o život a o zdravý rozum. Ženský element na opepření dialogů je tentokrát zastoupen dokonce dvojnásob v podobě studentek-dvojčat.

   Ovšem jestli zrovna tohle bude na řadě nevím, jelikož se k Robertovi dostala od Tomáše Němce moje dva roky stará věc s názvem Nevermore Baltimore a možná jí dá přednost. Uvidíme.

7. Letos se chystá k vydání ještě jedna tvá kniha Cybrain – Spousta času na smrt v Edici Pevnost. Na co se můžeme těšit v tomto příběhu?

   Cybernetic Brain (neboli Cybrain) je napůl biologický počítač, kterému k dokonalosti ale pořád ještě něco chybí. A tím je lidská intuice. Stačí ovšem najít pár dobrovolníků, kteří (za tučný honorář) pronajmou svůj mozek třeba na tři měsíce Cybrainu, na který je firma po uvedení do umělého spánku napojí a plně jej využívá. Všechno funguje, než se mezi takto napojenými objeví mozek hlavního hrdiny, o jehož dobrovolnosti nelze vůbec mluvit. Nezbývá než bojovat a pokusit se dostat z toho šíleného kybersvěta zpět do normálního života. Je to ukrutný boj se zbytky zmutovaných softwarových řetězců personifikovaných do zabijáckých kyborgů., krvelačných tesáků nepravděpodobných monster či obyčejných antivirových policistů. Velmi jednoduchý a přímočarý kyberpunk.

8. Existuje fáma, že máš doma v šuplíku povídky, které jsou určeny pro tvé přátele. Neuvažoval jsi někdy o jejich vydání?

   Abych se přiznal, tak ani ne. Povídky pro mě skončily někdy rokem 2002. A vůbec si nejsem jist, jestli bych dneska ještě dokázal povídku vůbec napsat. Prostě nejsem schopen se vejít do nějakého rozumného kratšího rozsahu. Ostatně už tehdy měly rozsah 40 – 60 stran. Navíc na ty starší věci mám dneska už jiný názor než v době, kdy jsem je psal a kdy mi připadaly skvělé.

9. Jednou z těchto povídek jsou Blízká setkání čtvrtého druhu, kterou jsme vydali v tomto týdnu. Zde jsi se odklonil od své oblíbené drsné školy a věnoval se mimozemšťanům. Co tě k tomu vedlo?

   V tomto případě jde o pouhé zdání, způsobené tím, že jsem toho zatím moc nevydal. Jinak nejméně v polovině všech mých věcí jsou hybnou silou příběhu mimozemšťané sami či jiný aspekt mimozemského zásahu.. Vzhledem k mému racionálnímu založení mi totiž mimozemšťané připadají daleko pravděpodobnější něž víly, draci a jiné nadpřirozené bytosti.

   Nakonec i ty Démony, kteří by měli v dohledné době vyjít, jsem musel radikálně oddémonizovat a zredukovat jejich nadpřirozené schopnosti, čímž je dostal do velice komických, ale naprosto věrohodných situací.

10. Kterého ze svých hrdinů máš nejraději a proč?

    V podstatě je to pořád jeden a tentýž hrdina, akorát že má v každé knížce jiné jméno. Ale stále je to ten outsider, který se dostane do akce úplnou náhodou a teprve při jejím řešení je nucen poněkud zdrsnět a zcyničtět. (tedy já píši v „každé knížce“ a přitom čtenáři mohou znát jenom jednu nebo dvě. Mí přátelé jich ale znají jedenáct). A na začátku ani nemusí umět zacházet s glockem. V každém případě ovšem než se dostane na poslední stránku, tak se to tutově naučí. A ještě jedno mají všichni společné - totálně je dokáží rozhodit holky.

11. A na závěr tradiční otázka – co připravuješ nového?

    Mám v hromadě bodový scénář asi dosud mé nejdrsnější věci, a jsem ve fázi shromažďování podkladů. Pracovní název je Sex, drogy a cyb´n´roll a pravděpodobně to nebude vydatelné, což ovšem rozhodně není překážkou, abych si to nenapsal. Ryzí krystalický kyberpunk zcela odpovídající názvu, z přetechnizovaného města, ve kterém ovšem pořád žijí lidé.

    A taky si nejsem jist, jestli se dokáži jen tak lehce vzdát toho pracně vybudovaného světa který jsem vytvořil v Cybrainu a koketuji s myšlenkou střihnout si cybrainovskou trilogii.

Děkuji za rozhovor a přeji ti všechno nejlepší k narozeninám.